tag:blogger.com,1999:blog-17638887727072458022024-02-19T22:44:55.584+01:00 Památky mě bavíAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.comBlogger207125tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-26842100293334440982018-12-24T15:00:00.000+01:002018-12-24T15:01:07.247+01:00Průvodcovské desatero<br />
<br />
<ol>
<li>V jeden sylabus věřiti budeš!</li>
<li>Nebudeš chváliti jiné objekty mimo svůj!</li>
<li>Nevezmeš jméno kastelánovo nadarmo!</li>
<li>Pomni, abys volné pondělí světil!</li>
<li>Cti vedoucí svého i pokladní svou, abys byl dlouho zaměstnán a bylo ti dobře na směně!</li>
<li>Nezabiješ návštěvníka (ikdyž si koleduje)!</li>
<li>Nesesmilníš v barokní posteli!</li>
<li>Nepokradeš předměty z prohlídkové trasy!</li>
<li>Nevydáš proti kolegovi křivé svědectví, že zkracuje prohlídky!</li>
<li>Nepožádáš kolegu aby šel místo tebe na prohlídku!</li>
</ol>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-687311489865962182018-12-20T21:00:00.001+01:002018-12-20T21:00:34.253+01:00Čokoládu do každé ruky<br />
<div style="text-align: justify;">
Blíží se nám Vánoce a moje zkušebka se pomalu a jistě chýlí ke konci. To znamená, že hákuju jako správná kancelářská kryska pět dní v týdnu, osmičku denně už skoro tři měsíce. A přesně skoro ty tři měsíce jsem neměla čas na to se věnovat svému opečovávánému blogu.</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Ono se to totiž krásně řekne. Pravidelná pracovní doba. Dobře dvě hodiny dojíždění, ale to mi nevadí. Jenže i ta moje <strike>intelektuální</strike> kancelářská práce je prostě vyčerpávající. Většinou dorazím domů a padnu a umřu. Respektive upadnu do spánku připomínajícího kóma. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A koncepty se mezitím hromadí. Články v mé hlavě vypadají báječně, mají stovky sdílení a komentářů, akorát je nějak nejsem schopná hodit na papír.</div>
<div style="text-align: justify;">
A to je peklo, protože ty tři měsíce byly ukrutně zajímavé. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Poznej svoje hranice</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Nemusí jít nutně o hranice pracovní. Já si třeba znovu připomněla, kde mám hranici, kdy ještě dokážu být splachovací a na lidi milá, kdy mi ještě stačí se z problémů vypovídat a zasmát se jim nad hrnkem kafe, a kdy už to jde přes čáru, která znamená probrečené večery, dvě až tři tabulky čokolády snězené na posezení a zapité panákem hruškovice (která mi ani moc nechutná, ale je načatá a musí se dopít, aby se mohlo načít něco lepšího). </div>
<div style="text-align: justify;">
A tak to řeším. A brečím. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A nastavuju si hranice. Co jsem ještě ochotná a schopná dávat, aby mi nehráblo úplně a co už je přes čáru. Ať už jde o práci, protivný lidi (Nevěřili byste jak rychle dokáží někteří přepnout z milého a ochotného človíčka, který má o vás "upřímný" zájem do někoho, kdo by si nejraději zatančil na vašem hrobě, když mu odmítnete prodloužit smlouvu.), nebo prostě jenom o to kolik toho ještě unesu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Konference, tam je blaze</b></div>
<div style="text-align: justify;">
To, že jsem začala plačtivě vůbec nic neznamená. Aby se to vyvážilo, tak je třeba zdůraznit, že jsem měla skvělej listopad. Z větší části proto, že byl ceeeelý prokonferovaný. Jedna pracovně-školní v Praze (moc užitečná!!!). Jedna čistě pracovní v Praze (ne až tak užitečná). Jedna peckovní archeologická v Orlických horách (kde jsem skoro zmrzla) a nakonec jsem se konečně dostala do Sonnentoru, kde byl sjezd projektu Top výletní cíle Jižní Moravy (super!).</div>
<div style="text-align: justify;">
Můj způsob hodnocení konferencí je kvalitní, léty prověřený a ještě nikdy nezklamal - důležitý je, jaký je na konferencích catering. Jestli stojí jídlo za prd, stojí s největší pravděpodobností i organizační tým, téma konference, hosté, ... taky za prd.</div>
<div style="text-align: justify;">
A jak si vede můj listopad?</div>
<br />
<ol>
<li style="text-align: justify;">Top výletní cíle Jižní Moravy - pecka, lehký, dobrý, fancy šmancy, moc mě mrzelo, že se nemůžu zdržet dýl.</li>
<li style="text-align: justify;">Pracovně-školní konference (Focus Point a Střed zájmu) - dobrý, zajímavý, ekobiovege věci, když se člověk díval na to co jí, moc si to užil, velký plusový body za večerní koktejly, který jsem si jako řidič tak akorát prohlídla.</li>
<li style="text-align: justify;">Archeologická konference - řízek je řízek, tečka. Jako od babičky. A hlavně nás krmili tři dny třikrát denně, takže já si nestěžuju. </li>
<li style="text-align: justify;">Pracovní (Objevuj památky) - pizzu miluju a můžu kdykoliv, ale pro příště víc originality.</li>
</ol>
<div style="text-align: justify;">
(Každopádně konference si zaslouží vlastní článek, ten je na cestě, snad ne za další tři měsíce...)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Škola</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Furt mě baví. Už mám trochu i pocit, že tam mám co dělat. Třeba proto, že jsem slíbila napsat dvě recenze představení z festivalu <a href="http://encounter.cz/">SETKÁNÍ/ENCOUNTER</a> a to bude ještě zajímavý. Taky jsem se nějakou shodou okolností stala spoluřešitelkou projektu FRVČ, který souvisí s tématem mojí disertace, a na to se strašně moc těším (ikdyž se trochu bojím :-)). </div>
<div style="text-align: justify;">
Škola je prostě fajn. Přednášky jsou super, přednášející boží. Za nějakých 18 dní mám mít první dvě zkoušky a možná bych mohla zvážit, že se na ně naučím, ale času dost mezi Vánoci. Zavřu se na chalupě daleko od lidí a internetu a prostě jenom budu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>A čím žiju, když nežiju prací a školou?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Máme novýho psa. Jmenuje se Bernard. Chtěla jsem ho pojmenovat Pokus č. 2, ale to mi nakonec přišlo trochu krutý. Bernard je boží. Ikdyž je to prťavý štěnátko, je stejně větší než většina psů jeho věku. Možná proto, že je napůl kavkazský pastevecký pes, možná proto, že má velkou osobnost. Každopádně se mnou teď Bernard jezdí do práce a je to super. </div>
<div style="text-align: justify;">
Kocour ho akceptuje, ale že by byl nadšený, to teda ne. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hodně sleduju seriály a žeru jako nedovřená. Ztratila jsem totiž pásek a musím nějak zařídit, aby mi nepadaly kalhoty, víme?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hrozně ráda bych řekla, že čtu tolik jako dřív, ale začínám rozumět tomu jak pořád všichni říkali, že jako dospělá nebudu mít na čtení čas. Já ho fakt nemám. A to mě štve. (Upřímně nemám čas ani na ty seriály, ale k mytí nádobí je snazší pustit kulisu seriálu, než se pokoušet mokrou rukou obracet stránky.)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hejtuju vánoční shon. Neuklidila jsem prakticky celý prosinec a nepředpokládám, že se na tom co Vánoc něco změní, pokud se tedy neobjeví kouzelný skřítek a nepřidá mi dva dny víkendu. Dárky jsem nějak posháněla, až na poslední, největší, nejdražší, který musím koupit zítra, ale nevím kdo mi pohlídá psa, až pro něj pojedu. Mám sto chutí dárky ale už teď hodit příjemcům na hlavu a jít si sníst další čokoládu. Oficiálně prohlašuju, že dospělý Vánoce stojej za houby. Aspoň pokud vaše lepší polovička je imrvére v práci, vy taky (ale pracujete kratší dobu a ve dne, takže nemůžete nic říct), cukroví, které každoročně šidíte a kupujete od cukrářských učňů, letos vyprodali dřív, takže cukroví nebude (důvod koupit si další čokoládu) a všude jsou lidi, kteří se navíc úderem adventu mění v dravé saně, které jsou pro kostku másla, nebo poslední hnusnou šálu, klidně ochotní se pobít. Kdyby se dopravní firmy (v čele s nepřekonatelnou Českou poštou) letos zase nesnažili trhnout rekordy v počtu nasraných zákazníků, tak obstarám Vánoce jako každej asociál - na dobírku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak si užívám předvánoční konec zkušební doby. Zalezlá doma, objímám psa, otevírám další čokoládu a snažím se znovu nastavit hranice. Abych znovu mohla mít ráda lidi. </div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-28915657533832677122018-12-08T14:42:00.000+01:002018-12-08T14:42:03.639+01:00Svatba na hradě - Kde se vezmeme?<div style="text-align: justify;">
V jednom z minulých článků jsem psala, jak si vybrat to ideální svatební místo.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Že je důležité zvážit vhodnost svatebního obřadu v památníku nacistického řádění, nebo v rodinné hrobce, to už psát nebudu. Dnes se zaměříme na některé z mých oblíbených destinací, kde se dá svatební obřad uspořádat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_LmReqUas1Rr7Ew6WGJMpMmHDua6sa0YsTpoKdiKDSDRI9MOMkQnx71aaDm4mH3REKcHuCVUx_l8i9itAFqi31EDvJp4Fhy8XZusdDCdfLAuJeAC9PQ64hZhUQeYbW1a0a9RMYdQ-qYg/s1600/people-2595862_1920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_LmReqUas1Rr7Ew6WGJMpMmHDua6sa0YsTpoKdiKDSDRI9MOMkQnx71aaDm4mH3REKcHuCVUx_l8i9itAFqi31EDvJp4Fhy8XZusdDCdfLAuJeAC9PQ64hZhUQeYbW1a0a9RMYdQ-qYg/s320/people-2595862_1920.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
<a name='more'></a><b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b><a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2016/04/karlstejn.html">Karlštejn</a></b></b></div>
<b>
</b>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Kdo by nechtěl říct své Ano v tom nejhradovatějším z hradů? Svatební obřady se tady pořádají v Hodovní síni, nebo v exteriéru mezi Mariánskou a Velkou věží. Je možné na Karlštejně uzavřít i registrované partnerství. </div>
<div style="text-align: justify;">
Cena je přívětivá, jsou-li oba snoubenci občany ČR, tak pronájem hradu a zároveň i poplatky za obřad činí 10 000,-. A to je za pusu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Focení po obřadu je možné v Hodovní síni, ale pouze na chvilku. V dalších interiérech bohužel fotografování možné není, neukočírovaly by se prohlídky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Já jsem chvilku přemýšlela nad svatbou na Karlštejně, ale jedině, že bych se mohla vdávat v Kateřinské kapli. Nakonec jsem si to celé rozmyslela, protože do Kateřinky prostě sto padesát lidí nenarveš, ani kdyby ses rozkrájel.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Všechny informace, včetně cen a potřebných kontaktů jsou uvedeny na <a href="https://www.hrad-karlstejn.cz/cs/Svatba-na-Karlstejne">tomto odkazu.</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2016/04/buchlov.html">Buchlov</a></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Tady jsem se vdávala já. Buchlov může poskytnout větší variabilitu míst pro uspořádání svatebního obřadu, od nádherně opraveného tanečního sálu po nádvoří, kde jsem se z důvodů velkého množství hostů vdávala já. Připadá tady v potaz slunečná i deštivá varianta.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože my jsme na Buchlově i oslavovali, tak vám pan kastelán umožní s největší pravděpodobností pouze obřad. Cena na internetu není nikde stanovená, domlouvá se indiviuálně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Fotografování svatebních fotek je možné a to i v případě, že se obřad konal jinde, opět záleží na domluvě. Fotografování v interiérech není problém.</div>
<div style="text-align: justify;">
Za sebe říkám, že svatba na Buchlově je to nejlepší co jsme vymysleli. Krásné prostředí, příjemná matrikářka, všechno v domácím duchu a ještě je hrad přesně na půli cesty mezi Brnem a Zlínem. Takový symbolický. Jo a díky naší svatbě je potvrzeno, že i obřad pro stopadesát lidí ten hrad bez problémů pojme.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Potřebné informace je nejlepší řešit přímo s kastelánem, na míru vaší svatbě. Kontakt najdete <a href="https://www.hrad-buchlov.cz/cs/informace-pro-navstevniky/kontakt">ZDE</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<b><a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2018/06/slavkov-u-brna.html">Slavkov u Brna</a></b><br />
<b><br /></b>
Když chcete být princezna, tak chcete být princezna se vším všudy a to i se zámkem. Na Slavkově jsou toho jasným důkazem, protože takových princezen se tam odbaví každý měsíc nepočítaně. Ženil se tam i syn největší české princezny Libušky Šafránkové a to už je doporučení!<br />
Pokud byste rádi svatební obřad ve větším klidu a chcete si připadat ve svůj speciální den výjimeční a ne jako housky na krámě, zvažte jiný termín, než víkendový. Hlavně v sezoně. To je totiž svateb nepočítaně.<br />
Tohle je ale vykoupené perfektním servisem, kompletně vybavené obřadní místnosti a živé hudby, na kterou si místní matrika potrpí. Kromě připravených dekorací na místě, dostanete na Slavkově během obřadu i svatebního otroka v podobě zaměstnance zámku, který je na svatební obřady připravený a ví jak co probíhá a uklidní i tu nejneurotičtější nevěstu.<br />
Co mi přijde jako obzvlášť super je standardizovaný předsvatební dotazník, který novomanželé vyplní po uzavření smlouvy o pronájmu, kde jsou všechny důležité informace (třeba řazení do špalíru), zda chce nevěsta být utajená, nebo ne, zda vjíždí do parku, telefonní číslo na osobu, která bude s nevěstou aby bylo možné se nakontaktovat před obřadem a podobně.<br />
<br />
Veškeré informace jsou velmi přehledně zpracované na webu zámku <a href="http://www.zamek-slavkov.cz/pronajmy/svatby">ZDE</a>. I s fotogalerií a to se vyplatí.<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<b><a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2017/02/veveri.html">Veveří</a></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Svatby na Veveří jsou. A docela často. Opět záleží na domluvě, nebo zda využijete služeb některé ze svatebních agentur, které na Veveří svatby pořádají. Já si myslím, že je lepší zařídit si svatbu sám a přímo. Bude to sice trochu náročnější (třeba sehnat židle), ale na druhou stranu nebudete se vdávat podle jedné šablony společně s padesáti dalšími nevěstami. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nejčastěji se svatební obřady konají na nádvoří pod Prachovou hláskou. V přilehlé salla tereně je možné uspořádat i "mokrou" variantu svatby.<br />
Je pravda, že Veveří se teprve postupně opravuje a vyžaduje "určitý typ" nevěsty. Na druhou stranu při včasné domluvě se dá vymyslet i svatební hostina na příhrádku hradu a to je zase zážitek, který chceš.<br />
K Veveří přiléhá i kaplička Nanebevzetí Panny Marie, kterou spravuje církev a pořádají se tam tedy pouze církevní svatby.<br />
O cenách svateb na Veveří nejsem informovaná, stejně jako u Buchlova záleží na domluvě se správou hradu. Pokud jde o svatby připravované na hradě agenturou, tak se ceny odvíjejí od ceníku agentury, ale běžně jsem našla informace s částkami začínajícími cca na 7 000,-.<br />
<br />
Kontakt na kastelánku je <a href="https://www.hrad-veveri.cz/cs/informace-pro-navstevniky/kontakt">ZDE</a>.</div>
<br />
<b><a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2016/05/psat-o-zamku-v-buchlovicich-by-melo-byt.html">Buchlovice</a></b><br />
<b><br /></b>
Buchlovický zámeček je podobný případ jako slavkovský zámek. Princeznovská záležitost s nádherným barokním prostředím, dokonalým parkem a velmi milou matrikářkou. (To vím, starala se o moji svatbu a byla báječná.)<br />
Cena svatebních obřadů začíná na 3 500,- v Salla Terreně a končí na 7 500,- v parku nebo Hudebním sále. Varianty pro svatbu venkovní i vnitřní tedy jsou. Focení stojí 2 000,- což je tedy výrazně víc než v případě Slavkova. Vzhledem k tomu, že jediné omezení má Hudební sál, kam se vejde maximálně 70 osob, je zajištěno, že i větší svatby se v pohodě vejdou. Podobně jako u Slavkova ale platí, že Buchlovice jsou populární destinace, takže na žádné velké zdržování není čas a svatební obřady, se zejména v hlavní sezoně, střídají jeden za druhým.<br />
<br />
Pro svatební hostiny je přímo kolem zámku nepřeberné množství restaurací, které jsou na podobné akce připraveny, takže není ani třeba přejíždět nikam daleko.<br />
<br />
Informace o svatebních obřadech i s kontakty najdete <a href="https://www.zamek-buchlovice.cz/cs/svatebni-obrady">ZDE</a><br />
<b><br /></b>
<b><a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2016/05/lipnice-nad-sazavou.html">Lipnice nad Sázavou</a></b><br />
<b><br /></b>
Proč nemít svatbu trochu jinou a trochu vaši. Na rozdíl od přečinčaných zámků je Lipnice zřícenina. Ale nádherná. Běžně se tam oddává, hrad má kromě venkovních prostor, kam se vejde velké množství svatebních hostí i kapli, která je tedy komornější a za sebe bych řekla, že pojme tak 30-40 osob. Pan kastelán je pro každou špatnost, dá se domluvit i dlouhodobý pronájem (třeba na celý den) takže byste mohli mít hrad celý jenom pro sebe a na jednom místě tak uspořádat svatbu i hostinu. A to se vyplatí.<br />
Lipnice skýtá taky spoustu nádherných míst pro svatební focení, ať už v gotických sklepeních, nebo na vyhlídkových věžích, odkud budou krásné fotky s panoramatickým okolím.<br />
<br />
Jen je třeba mít na paměti, že parkování u hradu je nedostatkové, takže se vyplatí shromáždit svatebčany jinak.<br />
<br />
Kontakt na pana kastelána je <a href="https://www.hrad-lipnice.cz/cs/informace-pro-navstevniky/kontakt">ZDE</a>.<br />
<b><br /></b>
<b>Bučovice</b><br />
<b><br /></b>
Zámek v Bučovicích se nachází mezi Slavkovem a Buchlovem. Jde o krásnou renesanční památku a svatby tam mají rádi. Svatební obřady se zde mohou konat po celý rok, po dohodě s místní matrikou. Pro svatební obřady je připraven Dlouhý, nebo Císařský sál, ale celoročně je v provozu jenom Dlouhý. Svatby v Císařském sále jsou pouze v hlavní sezoně. Cena za oba pronájmy je 4000,- plus poplatek matrice. V Dlouhém sále může být až 150 hostů, z toho 40 sedících, v Císařském pouze 50 hostů z toho 30 sedících.<br />
Za mě vede spíš Císařský sál, protože má nádherně zdobený freskový strop a když se k tomu vkusně sladí dekorace, tak výsledek může být dechberoucí. Tahle varianta je spíš neobvyklá, vhodná pro nevěsty co se nebojí trochu experimentovat. V Dlouhém sále se dá vytvořit klasické luxusní svatební aranžmá, pro kohokoliv.<br />
<br />
Zámek má arkádové nádvoří a neuvěřitelný francouzský park, takže fotky budou skutečně stát za to.<br />
<br />
Informace a kontakty najdete <a href="https://www.zamek-bucovice.cz/cs/svatby">ZDE</a>.<br />
<br />
<b><a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2016/04/namest-nad-oslavou.html">Náměšť nad Oslavou</a></b><br />
<b><br /></b>
Svatby na zámku v Náměšti jsou poměrně často. Navíc se tady vdávala moje oblíbená Magdalena Kožená a to je doporučení, které stojí za to zmínit.<br />
Svatby se zde konají v zámecké knihovně, kam se vejde až 120 sedících hostů, je zde koncertní křídlo a stojí to 6000,-. Knihovna je krásná, kromě toho, že jsou všude knihy (to chceš!), tak na valené klenbě jsou krásné barevné nástropní fresky.<br />
Komornější svatby se konají v Čajovém salonku, kam se vejde maximálně 40 osob. Úpravu prostor řeší zámek po dohodě se snoubenci. Cena je stejná tedy 6000,-.<br />
Venkovní svatby se konají v parku a zahradě. V parku je počet osob neomezený, do francouzské zahrady se vejde max. 40 osob. Poplatek za venkovní obřad je 900,-. A samozřejmostí je zapůjčení židlí, stolků nebo vytažení elektrické přípojky.<br />
<br />
Svatby se konají i v zámecké kapli, ale pouze církevní. A stojí 6000,-.<br />
Na zámku vám dokáží připravit svatební obřad prakticky kdekoliv, záleží na domluvě, od toho se bude taky odvíjet výsledná cena.<br />
Když jsem se byla na zámku podívat já, tak se rekonstruoval, ale v současnosti už zase září v plné kráse.<br />
<br />
Kompletní informace, včetně postupu pro sjednání svatby na zámku najdete i s fotogalerií <a href="https://www.zamek-namest.cz/cs/svatba-na-zamku">ZDE</a>.<br />
<br />
<b>Houska</b><br />
<b><br /></b>
Brána pekel je skvělé místo, kde započít společný život, ne? Mají tam se svatebními obřady velké zkušenosti, hrad nabízí skvělou historii, nádherné prostředí s renesančními freskami a svatbu uprostřed lesů.<br />
Nejjednodušší je kontaktovat přímo slečnu, která má svatební obřady na hradě pod palcem. Ta s vámi domluví všechny detaily a cenu, protože na Housce vám dokáží poskytnout kompletní svatební servis, uspořádat obřad i hostinu a zařídit všechno od administrativy, přes šaty, po výzdobu místa. Sice mají obsesivní zálibu v lesklé organze, což je mor a měl by se vymýtit, ale domluvit se dá všechno.<br />
<br />
Kontakt s fotogalerií najdete <a href="http://svatby.dvur-lobec.cz/houska/index.php?page=kontakty">ZDE</a>.<br />
<br />
<a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2018/05/mikulov.html"><b>Mikulov</b></a><br />
<br />
Co bych to byla za produkční, kdybych vynechala svoje nejnovější působiště? Mikulov je svatební. Je fotogenický. Disponuje takovým množstvím variant pro venkovní/vnitřní/velkou/malou/s hostinou/pouze obřad/klasickou/divnou svatbu, že to až není hezké. Zároveň taky poskytujem zázemí pro cateringy v podobě několika vybavených kuchyní. Kolegyně, která má na starosti pronájmy je prostě báječná, takže se jeden rozhodně domluví.<br />
Ceny za pronájmy se liší prostor od prostoru, ale taky v létě a v zimě, takže bude úplně nejjednodušší podívat se na web.<br />
<br />
Odkaz i s fotkami a kontakty najdete <a href="https://www.pronajmisizamek.cz/">ZDE</a>.<br />
<b><br /></b>
<b>Důl Michal </b><br />
<b><br /></b>
Poslední je trochu neortodoxní památka. Je to totiž důl. Ale netradiční svatby v industriálním prostředí jsou teď zase hit, takže bych tuhle možnost rozhodně zvážila.<br />
Důl Michal nabízí možnost svatebního obřadu v cechovně, strojovně, venkovních prostorech, nebo v řetízkové šatně (na tu ale budete muset počkat do roku 2019, teď se opravuje střecha).<br />
Pozor, pozor, ke svatebnímu obřadu v dole je třeba uzavřít smlouvu, kterou najdete na jejich webu.<br />
Obřady tady stojí 3000,- a svatební focení 726,-/hodina.<br />
<br />
Informace i s fotogalerií najdete <a href="https://www.dul-michal.cz/cs/Svatebni-obrady">ZDE</a>. A chcete-li znát můj skromná názor, počkala bych si na otevření řetízkové šatny, protože ta je skutečně epesní.<br />
<br />
Doufám, že se vám můj výběr oblíbených svatebních destinací líbil. Obecně platí, že se dá najít spousta krásný památkových objektů pro váš velký den, stačí jenom trochu pohledat. Na hradech a zámcích mají svatby rádi.<br />
Máte nějakou svoji oblíbenou svatební destinaci? Napište mi o ní do komentářů.<br />
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-30793824618582945442018-12-05T14:42:00.000+01:002018-12-05T14:42:00.533+01:00Svatba na hradě - Co na sebe?<div style="text-align: justify;">
Nemůžu si odpustit seriál o svatbách na památkových objektech, bez jednoho dílu o svatebních šatech. Nemůžu. Historickou módu miluju, přestože nejsem bůhvíjaká švadlena, tak se snažím sama šít <strike>historické</strike> historizující kostýmy a následně v nich fakt ráda chodím. Proto se dnes budeme bavit o historické módě, jako super alternativě ke klasické šlehačce.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Předně - je naprosto jedno jaké šaty si která nevěsta vybere, pokud to jsou ty ONY, jedny jediné, pravě šaty. Maminka, sestra a nejlepší kamarádka ať si nechají svoje komentáře pro sebe, teď jde jenom o nevěstu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hrady a zámky snesou všechno. Už jsem viděla holky v klasických šlehačkách z půjčovny, v elegantních róbách na míru, v šatičkách ve stylu 50. let. Snesou vše, především když se hezky sladí se zbytkem dekorací a ženichem. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ale co s nevěstami, které by rády dohnaly to ladění ještě o úroveň výš?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takové nevěsty se můžou inspirovat třeba reálnou historií.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Třeba v <b>gotice</b>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na začátek je gotika a gotika. Tohle nemá být o alternativní punk-rockové módě tolik populární mezi středoškolačkami na začátku tisíciletí (Been there, seen it!).</div>
<div style="text-align: justify;">
Gotická móda je ohraničená obdobím 12.-15. století, přibližně. Je důležité mít na paměti, že se v jednotlivých zemích střídaly nejrůznější vlivy, a že zatímco někde vrcholila gotika, někde už nastupovaly renesanční vlivy.<br />
Z materiálů převládá samet, přírodní látky jako len, vlna, hedvábí. Zdobí se výšivkou, kožešinou, lemováním, přidávají se vsadky ze zdobených látek, šperky jsou jednodušší (třeba řetězy).<br />
<br />
Střihy kopírují siluetu. Šaty jsou dlouhé až na zem, často i delší do vlečky. Rukávy mohou být takové ty klasické pohádkové rozšířené, často jsou ale klasicky úzké, dlouhé až k zápěstí. Zdůrazňuje se pas, nejčastěji použitím pásů. Výstřih bývá překvapivě hluboký, vypodložený ozdobnými látkami.<br />
A protože jeden obraz je za tisíc slov, tak:<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi930V_NsLJ-PVA7P3gz-ZHt4fksJvkhKAcSS07tFKXdZTxfk_jpeHlBwUDJy6evCapOssgJkIaYlpTS5Sze7TciSClVm2pnIf4HhUcTzWCtkeBNqbNDEGwN0TKZ6zws9ILJL-ga_mYJWeN/s1600/43.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi930V_NsLJ-PVA7P3gz-ZHt4fksJvkhKAcSS07tFKXdZTxfk_jpeHlBwUDJy6evCapOssgJkIaYlpTS5Sze7TciSClVm2pnIf4HhUcTzWCtkeBNqbNDEGwN0TKZ6zws9ILJL-ga_mYJWeN/s320/43.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
Sice mázlá, ale jsem to já, cca v roce 2012 v burgundské gotice. Podobnými šaty jsem se nechala velmi volně inspirovat u svých vlastních svatebních šatů. A je to jak jsem psala výš, hluboký vypodložený výstřih, úzké dlouhé rukávy, pas trochu výš a zdůrazněný a závěrem široká a dlouhatananánská sukně.<br />
Kromě burgundské módy asi všichni z nejrůznějších <strike>historizujících</strike> historických akcí znáte podobné šaty:<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsQ8ltlx5lA4kctoKZMGWpslEzW5G1SyulhuaV7jF9BDMxUIGR3XLtIEb5ju2gbpqGU8At-JoKLMpQwsEFCb8Wi8GovPvMDSo7j8IrtRAlvvrQ79eKCNM5PXtT0DY6wY6ATNtwhN9FhS5z/s1600/24.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="640" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsQ8ltlx5lA4kctoKZMGWpslEzW5G1SyulhuaV7jF9BDMxUIGR3XLtIEb5ju2gbpqGU8At-JoKLMpQwsEFCb8Wi8GovPvMDSo7j8IrtRAlvvrQ79eKCNM5PXtT0DY6wY6ATNtwhN9FhS5z/s320/24.jpg" width="213" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
U těch je přes spodní šaty přetažená hodně ozdobná svrchní vrstva, která je volnější než silueta, často hluboce vykrojená na bocích a bez rukávů, aby průstřihy byly vidět spodní šaty. Doplňuje se řetězy v pase, nebo na bocích.<br />
<br />
Moje svatební šaty byly inspirované prvním případem a vypadaly takhle:<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmq4Ynvg3MDpYc_L-Awa6pEx8e8JDCKJ-O8_Avcz1dTtHoVyE8PufIvbfRFaq9NpckLUI4rNA8WqcqQBdsdfC3vOg-KJ8UTg2DupmYJjQNqP-biZMY-ZHhchWz1Cuphi1cysc7ph7eRI9v/s1600/41679746_10210364782075358_5341820253905092608_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmq4Ynvg3MDpYc_L-Awa6pEx8e8JDCKJ-O8_Avcz1dTtHoVyE8PufIvbfRFaq9NpckLUI4rNA8WqcqQBdsdfC3vOg-KJ8UTg2DupmYJjQNqP-biZMY-ZHhchWz1Cuphi1cysc7ph7eRI9v/s320/41679746_10210364782075358_5341820253905092608_o.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Délka zhruba ke kotníkům, abych se nezabila (protože to já umím i na rovině). Bílé hedvábí (historická akurátnost, která by vyžadovala samet ustoupila pětatřicetistupňovým vedrům) s modrou krajkou, ze které byly ušité rukávy a krajka byla našitá i na předním díle, aby simulovala vsazený ozdobný klín ve výstřihu a trochu i zdobný svrchní šat. Díky tomu, že se použil lehoulinký materiál šaty více splývaly a nedržely tolik pevnější tvar sukně, jak by se stalo u sametu.<br />
<br />
Gotika zná a využívá závoje i v běžném odívání, takže na svatbu už je to víceméně povinnost. Já jsem sehnala nejlacinější závoj do hřebínku v délce 2 metry na Aliexpressu a pošila ho aplikacemi, které jsem vyřezala z krajky, tak aby se stejný motiv opakoval i na šatech i na krajce. Šaty mi jinak ušila moje báječná Libuška z Buchlova.<br />
(Když už mluvíme o historické akurátnosti, tak kytice v gotice jsou spíš vyhnané do výšky, opakuje se totéž co u architektury, používají se hodně vysoké a štíhlé květiny jako jsou lilie a kaly. Ale já ráda pivoňky a břečťan.)<br />
<br />
<b>Renesance</b><br />
Wikipedie tvrdí, že renesance trvá od 14. do 17. století. Já bych začátek posunula trochu blíž do současnosti, cca do přelomu 15. a 16. století, ale zase - různě ve světě, různě začíná.<br />
Materiály pořád pracují s tím co známe, ale více se používají hedvábné látky, hodně brokáty, samety jsou samozřejmostí. Zdobení je promakanější. Výšivky pracnější, šperky propletenější, zdobí se víc a víc. Šperky se také často upravují pro jednotlivé příležitosti - na jeden večer máte kolem krku ohromný řetěz, na druhý večer ho rozeberete a několik jeho oček si připnete jako brožku. Zdobení je prostě jedno velký téma.<br />
<br />
Renesance už je sešněrovaná. Korzety tvarují postavu, ovšem ne tak jak bychom řekli dnes. Trendy jsou tzv. plastrony, tedy korzety, které z horní části těla vytvoří řekněme trojúhelník. Sice perfektně stáhnout pas, ale taky prsa a jakékoliv křivky, které tělo snad nedejbože má. Výstřih se posouvá maličko nahoru, pod šaty se nosí zdobené košile, které vyčuhují ve výstřihu a v rukávech. Hodně se pracuje s průstřihy, na horní části šatů, kudy také košile bývá vidět.<br />
Sukně jsou pořád dlouhé, teď už nabírané a často rozdělené vepředu na horní sukni a zdobenou spodní sukni, která je vidět rozparkem vepředu (tohle baroko dotáhlo k dokonalosti).<br />
<br />
Pro ilustraci předkládám fotku, stejně mázlou, neb je taktéž z roku 2012, ze stejné akce na Oravském hradě, ale tentokrát na ní nejsem já, ale kamarádka Jana. I se šlechticem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEsRFSK7yjILya88yxLoc8KR1OCSMM3KIuacq30PpPxSCR1n9jjLbIGD6RRDfEb3Vo0vG-2j6_YooDf1ujUo1x-1p4kfAO1HGBpoT2Cu7zWTtvp-cxr-MwXfaBsIYXZN_-LsPogLL2_BaB/s1600/36.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="640" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEsRFSK7yjILya88yxLoc8KR1OCSMM3KIuacq30PpPxSCR1n9jjLbIGD6RRDfEb3Vo0vG-2j6_YooDf1ujUo1x-1p4kfAO1HGBpoT2Cu7zWTtvp-cxr-MwXfaBsIYXZN_-LsPogLL2_BaB/s320/36.jpg" width="213" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Princezny na tenhle odstavec čekaly dlouho, ale dočkaly se, protože na řadě je <b>baroko a rokoko</b>. 17.-18. století ve většině evropských zemí. Doba Krále slunce, ale taky Marie Antoinetty, Marie Terezie a ukončená Velkou francouzskou revolucí a nástupem napoleonského empíru. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Baroko a rokoko jsou ty nejprinceznovatější styly jaké vám můžu nabídnout. Má to všechno, co vyžaduje většina současných nevěst. Barokní šaty jsou velké, pohádkové, zdobené, načančané, pokud jsou správně ušité dělají krásnou siluetu a pokud jsou ušité s ohledem na dnešní dobu, tak se v nich dá i pobýt. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Materiály už jsou ty nejdražší a nejlepší. Hedvábí, brokáty, výšivky zlatými a stříbrnými nitkami. Kvalitní krajkářská práce a šperkařina. I barevné spektrum se díky novým technologiím výrazně rozšiřuje. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Baroko miluje široké boky, takže sukně podkládá až nekřesťanské množství spodniček, košilí a dalších spodniček. A to se nebudeme bavit o krinolínách a honzíkách, to nikdo na svatbě nechce. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Výstřihy jsou hluboké, rukávy kratší a nabrané. Znovu se pracuje s vykukujícímu lemy košil ve výstřihu a prostřiženou sukní ze které je vidět zdobená spodní vrstva. Šaty se vrství a nabírají, používají se kombinace materiálů.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Pokud chcete barokní šaty mám jednu velkou prosbu - vybodněte se na "obruče" které mají simulovat krinolínu. Málokdo to umí ušít tak, aby šaty s krinolínou vypadaly dobře a obruče nečouhaly. Pokud objem, tak se soustřeďte na vrstvení látky, různé sklady a nabírání a mnoho, hodně moc, nejvíc spodniček. U baroka platí, že nemůžete dělat střízlivé baroko. Když už tak pořádně, kdekoliv se pokusíte ubrat, aby to "nebylo moc" skončíte s tím, že to bude vypadat prostě blbě. Barokní šaty mají být velké a přeplácané. Honosné a luxusní, to ano, ale přeplácané. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
A protože barokním oblečením zatím ještě pořádně nevládnu, tak přikládám <a href="https://www.metmuseum.org/toah/hd/eudr/hd_eudr.htm">odkaz na sbírku šlechtické módy 18. století v Metropolitním muzeu v New Yorku</a>, kde je inspirace a inspirace. </div>
<br />
No a aby byla svatební noc řádně peprná zvažte ještě stylové prádélko.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiycFZ7d65_dyKtnd7X4pYim_CGdHd8_7rcneakukUaNyQVxO7JCa6lKooyi3XIcZtgDXJnhSgd9zt1Y78fAnMJnMBWLIS-PXxAvS45Cy1U3MToBHPJrz119NY3CJt2HJJiPjyyk4zqKVIS/s1600/37.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="640" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiycFZ7d65_dyKtnd7X4pYim_CGdHd8_7rcneakukUaNyQVxO7JCa6lKooyi3XIcZtgDXJnhSgd9zt1Y78fAnMJnMBWLIS-PXxAvS45Cy1U3MToBHPJrz119NY3CJt2HJJiPjyyk4zqKVIS/s320/37.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-9012041840360216402018-11-20T09:13:00.001+01:002018-11-20T09:13:38.366+01:00Svatba na hradě aneb Krize jsou výsledek špatného plánování 2 <br />
<div style="text-align: justify;">
Už jsem se pro samou práci nějakou dobu nedostala k dalšímu dílu o hradních svatbách, ale moment pravdy je tady. Krize, kterým jde předejít s číslem dva.</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<b>Kastelán</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Je pán a vládce. Rozhoduje co se může, nemůže, podepisuje smlouvy a povolenky. Kastelán je kámoš. I když jak kde. Je to člověk, který může z vašeho vysněného dne udělat ten nejhorší, takže se vyplatí dát i na osobní dojem. Pokud se vám bude líbit a bude se vám s ním dobře pracovat, tak jděte do <strike>něj</strike> jeho hradu. Protože jak se ukáže za chvilku, tak spolu budete mluvit hodně. Fakt hodně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Důvěřuj, ale prověřuj</b></div>
<div style="text-align: justify;">
I kdyby se kastelán jevil jako ten nejlaskavější člověk na světě, stejně si to ještě zkontrolujte. Na Beremese.cz a podobných obskurních svatebních portálech existuje miliony diskuzí ohledně svatebních lokací. Zkuste progooglit jak je na tom ten váš vybraný hrad. Pokud vám kastelán nasliboval hory doly a z recenzí zjistíte, že pak cuknul a nikomu nic nepovolil, tak zbystřete a radši si všechny požadavky ošetřete smluvně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Smlouva a co do ní?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Co je napsaný, to už se špatně popírá. To je první věc, kterou se jako produkční dozvíte. Já jsem velký fanda písemných dokladů, ať už jde o mailovou komunikaci, papírovou smlouvu s deseti kopiemi, nebo SMS bez carek a diakritiky. Jak vám někdo něco slíbí, hleďte ať je to sepsané. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
První co by mělo být ujednané je <b>termín</b> a <b>prostory</b>, kterých se vaše svatba týká. Chcete něco extra? Pořádají se standardně svatby v rytířském sále a vy chcete do kaple? Tak fofrem sepisovat. A archivovat potvrzení. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Služby, </b>které vám hrad poskytne vydefinujte v plné šíři. Jestli se bude topit, potřebujete přístup k elektřině? Židle nejenom pro hosty, ale i pro žesťový bigband? Sepište to. Máte na hradě i hostinu a potřebujete kuchyni pro catering? Jak jsou vybavené kuchyně? Je na hradě přípravna? (Na Mikulově jo, na Buchlově ne, just saying.) <b>Logistika</b> je poměrně podstatná. Můžou auta najíždět až do hradu? Kolik? Jak můžou být velká? Můžou přijet už den předem? Do kolika hodin? Moje nejlepší vzpomínka z naší svatby je na slečnu z cateringovky, které jsem volala, aby mi sdělila rozměr jejich auta, abych ověřila, že projede na nádvoří. A ona mě odmávla se slovy: "<i>Na Veveří jsme vždycky projeli."</i> Můj argument, že Buchlov není Veveří, už tak nějak nebrala v potaz. :-D </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Některé hrady a především zámky nabízejí svoje <b>dekorace</b>. Chcete si ulehčit život? Ptejte se jestli dekorují místo obřadu. Chcete to naopak mít celé ve své režii? Domluvte se jestli je možné, dekorace zrušit úplně. (Někde, speciálně na svatebně vytížených objektech, je to problém. Svatby běží jedna za druhou a není možné měnit uspořádání sálu.)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S dekoracemi souvisí <b>focení</b>. Je focení v ceně obřadu, nebo za příplatek? Které prostory připadají v úvahu? Dostanete sebou doprovod v podobě průvodce, nebo můžete interiéry procházet sami s fotografem? Můžete se jít vyfotit ven a pak se vracet na dofocení dovnitř? Kdo se nezeptá, nemá hezké fotky. Nebo nemá žádné fotky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1bpp4TByFvdsLDGxxE8eYOzNro5ThSqDM7aCmuOs-uCIT9kNC3PAXP1YsROgVDhjVYfOCUUc33ag8QQLrSosQ3ev9Bk3fDcaNX6i5kbrTjjwfhdzvvZden3C24Nu7igq5J3cYHRfB5onE/s1600/svatba.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1bpp4TByFvdsLDGxxE8eYOzNro5ThSqDM7aCmuOs-uCIT9kNC3PAXP1YsROgVDhjVYfOCUUc33ag8QQLrSosQ3ev9Bk3fDcaNX6i5kbrTjjwfhdzvvZden3C24Nu7igq5J3cYHRfB5onE/s320/svatba.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-86314413717839643002018-11-11T17:41:00.001+01:002018-11-11T17:41:12.796+01:00Jak jsem tankovala <div class="" data-block="true" data-editor="scf4" data-offset-key="bao36-0-0" style="background-color: white; color: #1d2129; white-space: pre-wrap;">
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="bao36-0-0">Ve čtvrtek jsem byla na konferenci... V Praze... Byla boží a končila v devět večer. O půl desáté se mi podařilo opustit se služebním vozem Chodov-červené parkoviště, za mohutného používání slov, který mladá, slušně vychovaná dáma nezná.</span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="bao36-0-0"><br /></span><span data-offset-key="f8dbv-0-0">Najela jsem na D1 a pamětliva toho, že to auto žere jako nedovřené jsem na 111 kilometru odbočila na čerpací stanici OMV - Pávov. </span><span data-offset-key="80tfe-0-0">U vědomí, že řídím služební, jsem si vytáhla futrálek s CCS kartou, natankovala plnou a neustále se soustředila na to, abych tam tu blbou kartu s futrálkem nenechala. </span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="80tfe-0-0"><br /></span><span data-offset-key="fa9g3-0-0">Odfičela jsem z benzínky a na 178 kilometru znejistěla a počala šátrat vedle sebe na sedadle, kde sice ležel futrálek, ale už tam neležela moje peněženka. (Není od věci, že v ten moment začala z rádia hrát tahle píseň!!! Jen si počkejte na refrén.)</span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="fa9g3-0-0"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/3BNzmrlVOEc/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/3BNzmrlVOEc?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="aa3s0-0-0"><br data-text="true" /></span><span data-offset-key="6u61u-0-0">Zabrzdila jsem na nejbližší benzínce a vyštrachala účtenku, na které díky bohu musí být kontakt. V telefonu se ozvalo veselé: "No my si říkaly kdy zavoláte. Může vám to někdo dovézt?"</span><span data-offset-key="bnagq-0-0"> </span><span data-offset-key="2rnr-0-0">Vybavila jsem si něco o tom, že v autoškole říkali, že není moc chytrý jezdit bez papírů, natož ve služebním voze, takže jsem na nejbližším sjezdu opustila směr domov a zamířila zpátky se stověžaté matičce. Kilometry vesele ubíhaly, částečně také proto, že jsem fičela 170 km/h a sakrovala jako starý námořník. Cestou jsem minula jednu policejní hlídku, která za mnou ovšem nevyjela, takže očekávám, že mi přistane na stole dopis s pruhem nejpozději příští týden. </span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="2rnr-0-0"><br /></span><span data-offset-key="30n88-0-0">Ukázalo se také, že opustit dálnici není nic jednoduchého, zejména pokud potřebujete udělat rychlý obrat. Sjezd na Větrný Jeníkov, který se mi jevil jako nejvýhodnější byl uzavřen, což jsem zjistila, až když jsem po něm sjela. Prokličkovala jsem tedy mezi blikajícími zátarasy a poslušně se vrátila na dálnici. To už jsem nesakrovala, ale kurvovala, až se okýnka otřásaly. </span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="30n88-0-0"><br /></span><span data-offset-key="95moq-0-0">Nadjela jsem si dalších dvacet kiláků, než se mi konečně podařilo sjet a obrátit se znovu směr domov a ztracená peněženka. Počítala jsem kilometry a vyblikávala každýho blba v polským kamionu, který měl tu smůlu a dostal se mi do cesty. </span><span data-offset-key="peer-0-0">Jen jsem se modlila, abych to nepohnojila a nepřejela. Nepřejela.</span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="peer-0-0"><br /></span><span data-offset-key="agf92-0-0">Vpadla jsem na inkriminovanou benzínku jak velká voda a přivítalo mě zvolání obou slečen čerpadlářek: "Vy jste tady teda rychle." Kdyby věděly! </span><span data-offset-key="167ej-0-0">Drapla jsem peněženku a s mnoha úklonami a slovy díků jsem se vypoklonkovala ze dveří. </span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="30kt3-0-0"><br data-text="true" /></span><span data-offset-key="62aj0-0-0">Byla půlnoc a já měla nervy na huntě. Volala jsem ještě pro jistotu svému drahému, který mi vždycky nadává, že mu nikdy nedám vědět, když se zpozdím a on pak trne strachy. </span><span data-offset-key="aa71i-0-0">Jeho reakce byla šokující. Poté co jsem vylíčila celé svoje putování, nadávala na stavitele všech dálnic a sjezdů, kteří na D1 neudělali kruháč, oznámil mi prostě: "No jo, jo. Jsi pako. Ale objednával jsem si KFCčko a představ si popletli mi objednávku, tak mám večeři pro asi pět lidí. Přijeď kdy chceš."</span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="d5455-0-0"><br data-text="true" /></span><span data-offset-key="5vbqi-0-0">Celý tady to taky vysvětluje, proč jsem na trase Brno-Praha-Brno najela 622 kilometrů a od tankování na inkriminované benzínce projela na 200 km půlku nádrže. Takže můžu tankovat znova. </span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="5vbqi-0-0">Moc se těším, až tuhle historku budu reprodukovat v práci, až budu vysvětlovat jak je možné, že jsem najela o cca 200 kilometrů víc, než jsem měla. </span></span></div>
<div style="direction: ltr; position: relative; text-align: justify;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span data-offset-key="5vbqi-0-0">A v pondělí jedu do Prahy zas... Tak schválně, kde nechám co? Tipovat můžete v komentářích.</span></span></div>
</div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-23147916275752705352018-10-31T14:25:00.000+01:002018-10-31T14:25:04.590+01:00Co jsem zjistila po prvním měsíci v práci Už měsíc pracuju. Tedy ne, že bych nepracovala i předtím, ale konečně mám tu práci, kterou jsem vždycky chtěla. Miluju každou minutu zatím uplynulého měsíce. A těším se na každou další minutu, která přijde. Co jsem zatím za ten měsíc zjistila a co jsem se naučila?<br />
<a name='more'></a><b>Na zelené louce</b><br />
Občas je fakt jedno do jak zavedeného podniku přijdeš. Občas prostě musíš udělat tlustou čáru za tím co bylo a začít znovu. Na zelené louce. Na mém jednomužném oddělení propagace je to trochu komplikovanější tím, že musím od znovu, z ničeho budovat kontakt listy, vztahy s novináři a celkovou koncepci toho, co vlastně budu dělat. A tak se učím, jak co v Mikulově chodí (zatím jsem se dozvěděla, že je to tu hrozně super, strašný mafiánov, že je to tu progresivní stran turismu, že tu všichni turisty nesnášejí, že muzeum nic nedělá, že muzeum dělá prakticky všechnu hodnotnou kulturu ve městě, že se dá s věcmi pohnout, že se nám nikdy nepodaří nic změnit a nemá smysl to zkoušet,... prostor pro vytvoření názoru tedy mám široký).<br />
<br />
<b>"My jsme tady staré struktury."</b><br />
To je v muzeu poměrně častý přístup. Trochu mi to připomíná Hospodu na mýtince: "<i>Postavil si hospodu u silnice, ale chodili mu tam lidi.". </i>Muzea jsou ze své podstaty velmi konzervativní, speciálně u nás, kde prostě tak nějak pořád nevíme jak naložit s čtyřicetiletým blokem v podobě komunismu, který jako muzejníci vláčíme na chrbtě. Jakákoliv razantní invence je spíš nepřijímaná, ovšem jen do momentu, než se ukáže, že "po novém" to funguje líp.<br />
Zatím operuju s kouzelnou větou "<i>Jsem zde nová, ještě nevím, jak přesně máte zaběhlé některé procesy."</i> používám ji hlavně, když záměrně porušuju subordinanci. Mám v plánu se touhle výmluvou ohánět ještě minimálně tři roky.<br />
Taky to ve spoustě případu vypadá, že se výmluva na staré struktury používá jen tak pro forma. Zatím prakticky každá věc, se kterou jsem přišla (včetně plánů na rok 2020) byla přijata sice opatrně, ale vesměs pozitivně, takže doufám, že ta "zkostnatělost" kterou se někteří ohánějí je póza aby se neřeklo.<br />
<br />
<b>Můžeš mít všechno</b><br />
Když jsem nastupovala měla jsem děsnou hrůzu z toho jak budu kloubit plný úvazek v muzeu a denní doktorské studium. Nervy, nervíčky pracovaly o sto šest a víte vy co? Ono to jde. Můžu mít obojí. Asi se pořád kloním k myšlence, že kdybych do toho všeho ještě otěhotněla, tak už to bude trošilinečku nad moje síly, ale dokud na to nepřijde, tak nemůžu definitivně tvrdit.<br />
Ukázalo se tedy, že časově a energeticky tahle kombinace je možná. S čím se teď vypořádávám velmi, je fakt, že si na přednáškách mezi všemi režiséry/dramaturgy/herci/o dost staršími/zkušenějšími kolegy připadám jako naprosto hloupá jednotka. Tak trochu jako na hodinách němčiny, kam jsem začala chodit. Tam taky rozumím každému třetímu slovu.<br />
<br />
<b>Cesty do práce</b><br />
To je zatím největší pecka. Kdykoliv se někdo dozví, že pracuju v Mikulově a co hůř, ještě tam každý den dojíždím z Brna, tak nevyhnutelně přijdou otázky: "<i>A neměla bys to lepší busem?" "To se nebojíš každý den řídit padesát kiláků tam a padesát zpátky?" "Nežere ti to moc času?" </i>a spousta dalších a podobných.<br />
Takže - autobusem bych to lepší neměla, protože jede o trochu dýl, než to jedu já v autě (i se svým babičkovským tempem) a navíc se mi v autobusech a obecně MHD dělá neuvěřitelně špatně od žaludku. Jistě se dá namítnout, že na to existuje Kynedril, ovšem po něm já okamžitě upadám do komatózního spánku a s mým štěstím bych se probudila vždycky nejdřív ve Vídni.<br />
Řídit se nebojím, protože řídím ráda a odvažuju se tvrdit, že i dobře. Navíc mě ty každodenní cesty hrozně nabíjejí energií. Uklidním se, vyčistím si hlavu, pokochám se, neb krajina kolem je naprosto peckovní. Takové novomlýnské nádrže v mlze, když se zpoza obzoru dere sluníčko (jako třeba dneska ráno) jsou ten největší lék na stres a nervy. A hlavně... jsou tam kachničky!!! Po cestě jsou taky srnečky, bažanti a spousta zvířátek, z nichž některá nejsou ani přejetá.<br />
Na druhou stranu jsem si taky začala vést pracovní statistiku s názvem Dementi na silnicích. Na první příčce jsou s ohromným náskokem Poláci. Řídí jako prasata, nerespektují značky, riskují zdraví své i ostatních a ještě jsou k tomu arogantní jak nikdo. Jenom Poláka jsem zatím viděla předjíždět asi dvacet aut v úseku značeném jako Úsek smrtelných dopravních nehod, tam kde je nejvyšší rychlost 70 a přes dvojitou plnou čáru. Za nimi jsou slovenské kamiony a na třetí příčce Brňáci a to je mi jako etablované Brňandě nepíše snadno. Ale jezdí jako kreténi? Jezdí.<br />
<br />
<b>Mobil</b><br />
Po tom co jsem si na JAMU vypěstovala regulérní strach z telefonování, respektive z telefonování z cizími lidmi, mám zase job, kde polovinu času visím na drátě. Naštěstí už nejsem v pozici "ustrašená" studentka prosí o něco firmy a bojí se odmítnutí, teď jsem já ten frajer, který odmítá. Ale zásadní poznatek, který si ze svého měsíčního telefonování odnáším je: NIKDY, NIKDY, NIKDY NEDÁVAT SLUŽEBNÍ ČÍSLO JAKO SOUKROMÝ KONTAKT. Ani nespočítám kolikrát jsem za ten měsíc dostala SMSky začínající Ahoj Jani, nechceš večer někam jít?, hovory shánějící tutéž Janu. Tu Janu, která tady už půl roku nepracuje a má úplně jiné číslo.<br />
<br />
<b>Závislák</b><br />
Už bylo řečeno, že miluju svoji práci. Ale jak moc, to mi došlo, až když jsem v pondělí měla být v Brně a jít do školy. Kromě toho, že jsem se probudila v šest ráno, kdy standardně vstávám do práce a celá natěšená vyskočila z postele, než mi došlo, že nikam nejedu a můžu ještě čtyři hodiny spát. Odešla jsem do školy a po první půlhodině se mi tak strašně stýskalo po mém krásném, útulném kanclíku, že mě to až vyděsilo. :-D<br />
Sice si teď zásadně dávám pozor na svoje workoholické sklony, ale nahlas (a nestydím se za to) přiznávám, že miluju svoji práci. Fakt hodně!<br />
<br />
<b>To podstatné nakonec!!!!</b><br />
Nikdy, nikdy, nikdy nikomu v Mikulově neříkej větu: "Nejradši mám víno s Colou."Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-22357153575785129272018-10-24T17:20:00.000+02:002018-10-24T17:20:07.813+02:00Studijní mindrák<div style="text-align: justify;">
Že studijní mindráky můžou mít jenom "nedostateční" studenti? Jenom ti co propadají a nestíhají tempo? Taky jste si to do teď mysleli? A ona to přitom vůbec nemusí být pravda. </div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
V mnoha ohledech jsem fakt dobrý student. Nechme stranou moje ADHD, nechme stranou tendenci být za každou stranu vtipná a ve středu dění, kdy oba tyhle moje nešvary způsobují, že třeba neustále vyrušuju, nebo čas od času nedávám pozor. </div>
<div style="text-align: justify;">
Když dostávám kvalitní podněty, něco co mě zajímá, vím, že mi k něčemu bude, tak jsem strašně zažraná. Někdo by mohl říct, skoro až šprtka. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Základka v tomto ohledu byla peklo. Klasický systém výuky mi nevyhovoval, všude se děla spousta zajímavějších věcí, než před katedrou a já tak většinu času strávila v příjemném polozasněném stavu nevědomí. </div>
<div style="text-align: justify;">
Gympl byl lepší, zejména díky přístupu některých pedagogů (seminář ze společenských věd!!!!). Skutečná pecka přišla ale až na JAMU. Pedagogové se s námi chtěli bavit, učili nás něco co mě neskutečně zajímá, studium mě nutilo přemýšlet nad obsahem a já si to nesmírně užila. MUNI byla o poznání horší v tom, že se s námi nikdo nechtěl bavit a přes všechny snahy o zahájení diskuze jsem většinou skončila na stručném komentáři pedagoga: "<i>Na tohle tady není prostor.". </i>Tak krucinál, kdy jindy už prostor pro diskuzi bude, když ne ve škole?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak jen to bylo možné okamžitě jsem zběhla zpátky na JAMU na doktorské studium. Líbí se mi to. Líbí se mi i představa, že za několik málo semestrů budu učit já sama. Líbí se mi, že nám všichni opakují: "<i>Už teď jste na to svoje téma odborníky. Nezapomínejte na to."</i>. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale já si pořád tak nějak připadám jako idiot. Neustále se konfrontuju s faktem, že nevím dost. Neznám dost. Možná moje názory a myšlenky nejsou dost divadelní/filosofické/teatrologické/doplň si dle libosti a ergo nejsou dostatečně hodnotné. </div>
<div style="text-align: justify;">
Mám docela dobře zpracovaný výzkumný záměr, oproti některým kolegům rozhodně, a přesto si připadám jako naprostý kretén, protože oni dokážou při diskuzi používat dlouhá, zajímavě libozvučná slova a já, která se snažím jít přímo k věci, pak zním jako absolvent pomocné školy, který skládá jenom nerozvité věty s vyjádřeným podmětem a jednoduchým slovesem v infinitivu. Co na tom, že v některých případech prostě forma překonává obsah, to co říkají oni mi připadá mnohem... chytřejší.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Moje nebohá nejlepší kamarádka tráví čas tím, že se mi pokouší můj studijní mindrák vymlouvat. Opakuje mi, že jsem tele. Sice mě trochu nalomila abych o sobě přestala pochybovat, ale víc můj studijní mindrák zhojil dnešní mail od mého školitele, který mi poslal po mé včerejší prezentaci (o které si shodou okolností taky myslím, že mohla dopadnout o milion procent líp): "<i>Aničko, byla jste výborná.".</i></div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-45946130622444486272018-10-20T12:39:00.000+02:002018-10-20T12:39:10.142+02:00Svatba na hradě aneb Krize jsou výsledek špatného plánování 1<div style="text-align: justify;">
Mě se to žvaní, sama jsem produkční, moje svědkyně a družička jsou obě taky produkční (dokonce o dost lepší než já!), v organizací akcí na památkách mám taky svoje už ozkoušené a ještě jsem měla k dispozici prakticky celý spolek HBcollegium. To se pak ta svatba chystá skoro sama, co?</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Vlastně jo. Byla to taková pohoda, že si dokážu představit zbytek života naplněný jenom organizací svateb. A stojím si za tím, že taková může být každá svatba.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ať už si všechno organizujete sami, ať už si najmete koordinátorku, ať už si zjednáte hromadu schopných kamarádek aby vám pomohly. Vždycky platí, že jakákoliv krize je pouze výsledkem špatného plánování. Na něco jste zapomněli. Něco jste ani nezvážili. Něco jste vymysleli, aniž byste ověřili, že je to možné.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>I Pinterest může být plánovací nástroj!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se dočtete na každém webu pro budoucí nevěsty, kam jste celé rozechvělé zamířily hned jak vám navlíkl prstýnek? Nejprve je třeba nasbírat inspiraci. Procházet obrázky, weby, časopisy, i zdánlivě se svatbami nesouvisející. Výrazný inspirační zdroj je třeba katalog IKEA (nekecám!).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Já jsem k nějaké příležitosti od muže dostala nádhernou sadu pastelek a k nim i sešit na kreslení. Shodou okolností zrovna v době, kdy přípravy naší svatby začaly být tak nějak aktuální, takže jsem se rozhodla použít sešit na zakreslování nápadů, přání a návrhů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokreslila jsem ho sice jenom z půlky, ale taky jsem si do něj posléze vpisovala seznamy, kontrolní checklisty, vlepovala účtenky a podobně. Kromě všeho jiného je to taky docela pěkná památka.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Svatba se nemusí svazovat na takové ty obecně přijímané škatulky ze svatebních magazínů (jako <i>vintage, retro, glamour, luxusní, v přírodě,...)</i>. Chcete svatbu, která bude o vás, ne? Tak proč nemít jako téma gumové kachničky, když je oba sbíráte. Nebo téma podle filmu, který milujete. (Naše téma Gotický hrad a bubny dejchalo všude kolem. Ale přidávali jsme eklekticky co nás napadlo, i ty kachničky byly.)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Zadarmo ani svatební DJ nehraje!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Peníze se ve svatebním byznyse točí ve velkém. Stačí k prachobyčejné utěrce přidat slovo svatební a rázem si za ni prodejce účtuje trojnásobek. Pokud máte tu smůlu, že se živíte prací (Ještě větší smůlu máte, pokud se stejně jako já živíte prací v kultuře, haha.), tak pravděpodobně budete muset hodně spořit, nebo si půjčit, nebo jít s prosíkem za rodiči. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Výrazně se dá svatební rozpočet srazit, když budete řešit věci svépomocí. Je budoucí pan manžel schopným grafikem? Může udělat pozvánky. Pozvánky roznoste osobně, je-li to možné, ušetří se na poštovném. Je dědeček šikovný se dřevem? Proč by nemohl udělat větší svatební dekorace? (poznámka: vhodné především pro vintage a retro svatby) Svépomocí lze vyřešit prakticky všechno, jen u hostiny bych být vámi popřemýšlela kolik zvete lidí, protože hostinu pro stopadesát osob sama nevěstinka prostě nepřipraví, ikdyby se rozkrájela.</div>
<div style="text-align: justify;">
U nás jsme se podělili. Já vyrobila pozvánky a vizuál svatby, tchýně našila prapory, které zdobily hrad, kamarádka ušila svatební šaty, další upekla svatební dort, babička zákusky, kamarádi přivezli aparaturu (které nakonec bylo jako na koncert Rolling Stones), atd. Výrazné ušetření bylo taky v zázemí hradu, protože jsme používali hradní světýlka, stoly, židle, ubrusy, zaměstnance... :-D </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Taky musím říct, že skrze svatbu jsem objevila Aliexpress a když přijde na přípravu svatby, tak na něj nedám dopustit. Co si budeme povídat spousta věcí, které na svatbu pořídíte je jenom na tu svatbu. Takže proč vyhazovat 15 Kč za jednoho mini dekoračního dřevěného motýlka, když na Alíkovi jich koupíte za těch samých 15 Kč pytlík se sto kusy? Já na Aliexpressu koupila krajku na svatební šaty, protože u nás jsem našla jenom samé hnusné, elastanové růžičkoviny. Taky závoj, který jsem potřebovala předělávat, takže jsem hledala jednoduchý tylový, délku do dvou metrů. V českých svatebních salonech jsem se nedostala s cenou pod 300,-. Aliexpress dodal do měsíce za 80,-. Zadejte si WEDDING a FREE SHIPPING a vybírejte dokud vás nerozbolí hlava.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oblíbený způsob jak vylepšit svatební rozpočet, je požádat hosty o peněžní svatební dary. Něco můžete použít na úhradu posledních svatebních faktur a něco uspořit. To jsme taky udělali a de facto bychom byli schopní z darů zaplatit tři čtvrtiny svatby. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kdo nevolá o pomoc, ten je prostě utopí!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Kamarádka. Maminka. Partner (pokud ho k tomu pustíte). Přiberte si k sobě někoho, kdo vám pomůže. A nemyslím tím jenom pomoc s obíháním úřadů a dodavatelů a vyzvedávání dekorací. Potřebuje parťáka, který vás udrží nohama na zemi a řekne vám upřímně, že ta čokoládová fontána ve tvaru Eifellovy věže, která bude obklopená kousky exotického ovoce, servírovaného na pozlacených portrétech raných surrealistů, už je trošilinku moc přes čáru. </div>
<div style="text-align: justify;">
Mě tuhle roli splnily moje báječné družičky. Drahoušek pochopil co se po něm chce a na každý můj nápad označil za báječný. Holky oproti tomu měly svoje role. Stacy zhodnotila estetické hledisko, Míša začala řešit praktické problémy realizace a Pája (vždy s báječně znuděným výrazem) prohlásila, že jestli udělám tohle, tak na svatbu nejde.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu když si těch poradních orgánů pořídíte moc, tak se nikdy nikam nedoberete, protože vám každý bude radit něco. </div>
<div style="text-align: justify;">
Taky si buďte naprosto pevně jistá, že jste jim vysvětlily svou představu, klidně se pochlubte svým plánovacím pinterestem. Musíte být na jedné vlně, jinak skončíte nešťastná někde v rohu svatební místnosti šeptaje: "<i>Představovala jsem si to jinak."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Plánovat svatbu až po zásnubách? A kdo to jako dělá?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
To je očividně mantra některých svatebních dodavatelů, koordinátorů a podobné verbeže. Místo je třeba si zarezervovat minimálně rok dopředu. Termín (hlavně pokud to má být sobota v létě) klidně i dva roky dopředu. Zajistit si odpovídající catering, agenturu, cokoliv to je taky mise hodná Toma Cruise. Vrátím se k tomu, co jsem psala v <a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2018/10/svatba-na-hrade-po-zasnubach.html">minulém díle</a> - zvažte alternativnější data. Je jasný, že 18. 8. 2018 (tím spíš, že to opravdu byla sobota) bude všude přetlak dva až tři roky předem. Ale je lepší počítat s tím, že minimálně ty zásadní věci - termín a místo, budete potřebovat rok dopředu zamluvit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další díl průvodce památkovou (a pamětihodnou) svatbou je za námi. Předchozí díly jsou například <a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2018/09/svatba-na-hrade-aneb-ci-to-byl-skvelej.html">ZDE</a> a <a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2018/10/svatba-na-hrade-po-zasnubach.html">ZDE</a>. Komentujte, sdílejte, ptejte se v komentářích pod článkem, nebo mailem. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1bpp4TByFvdsLDGxxE8eYOzNro5ThSqDM7aCmuOs-uCIT9kNC3PAXP1YsROgVDhjVYfOCUUc33ag8QQLrSosQ3ev9Bk3fDcaNX6i5kbrTjjwfhdzvvZden3C24Nu7igq5J3cYHRfB5onE/s1600/svatba.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1bpp4TByFvdsLDGxxE8eYOzNro5ThSqDM7aCmuOs-uCIT9kNC3PAXP1YsROgVDhjVYfOCUUc33ag8QQLrSosQ3ev9Bk3fDcaNX6i5kbrTjjwfhdzvvZden3C24Nu7igq5J3cYHRfB5onE/s320/svatba.jpg" width="320" /></a><span style="text-align: justify;"> </span></div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-23732113301302078042018-10-18T14:19:00.002+02:002018-10-18T15:55:54.912+02:00Říjen ve Slavkově - víno, dýně a strašidla<div style="text-align: justify;">
Jak můžu sumarizovat říjen, když je teprve osmnáctého? Snadno! </div>
<div style="text-align: justify;">
Doposavad jsem totiž byla na zámku ve Slavkově dvakrát. Přes týden jsem v Mikulově, nebo ve škole. Večer padám do postele jak podťatá a jediné na co se vzmůžu je sledování Chirurgů v poloze plodu. </div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Minulý týden jsme měli zkoušku na Hrůzostrašné prohlídky. V sofistikované tabulce jsme si zvolili termín, kdy bude moci nejvíc lidí. Já jsem kvůli tomu nejela na chalupu. A sešli jsme se 4. Slovy ČTYŘI!!!!</div>
<div style="text-align: justify;">
Zkoušku jsme měli prolítlou za prakticky hned. Dalších pět jsme trénovali choreografii (přičemž trénink by potřebovali hlavně ti nepřítomní).<br />
Naprosto vyčerpaní tímhle výkonem jsme si otevřeli víno v parku a kochali se západem slunce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
O týden později jsem se vydala do práce znovu. Tentokrát jsem aspoň měla jistotu, že tam nějakou dobu pobudu, protože jsem měla dělat dozor na Dýňobraní. </div>
<div style="text-align: justify;">
Příjezd na desátou, přičemž první co jsem se během svého ranního kafíčka dozvěděla, byla nutnost vyřezat pár dýní na dekoraci. Takže jsme všichni i s průvodci nafasovali nože a lžíce a jali se dlabat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Možná jsem to už zmínila, možná taky ne. Ale... Já MILUJU vyřezávání dýní!!! Hrozně moc! Ikdyž se dužina zadírá pod nehty, ikdyž mi čas od času ujede nůž a proseknu kusy, které měly zůstat vcelku. MILUJU vyřezávání dýní. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže jsem vyrobila dvě. Jednu menší, jednu větší. Pak už byl čas jít předstírat práci a vyvíjet dekorační aktivity, takže jsem rozvěšovala girlandy a běhala pro oboustranku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBriT6H7E22k_nYhLhtNbB3t7uNVlZxtL3Ib1zdKBgJzqsPdSy9_4fmG0dj4dE2zCkt5ov0KdLvqOIqrqAZth9JYCVirBo-ZMImbC7WvktPv2bd_yEcRjypc6ORHb0vkW0OoKBcJIVwxbO/s1600/43952233_2313881375307468_8148751746013855744_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBriT6H7E22k_nYhLhtNbB3t7uNVlZxtL3Ib1zdKBgJzqsPdSy9_4fmG0dj4dE2zCkt5ov0KdLvqOIqrqAZth9JYCVirBo-ZMImbC7WvktPv2bd_yEcRjypc6ORHb0vkW0OoKBcJIVwxbO/s320/43952233_2313881375307468_8148751746013855744_o.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Od jedné s kolegyní prodáváme dýně. Super jsou návštěvníci, kteří před nás postaví dýni a sami rozhodnou jak je velká (ceny jsou pochopitelně podle velikosti a pochopitelně se nedají objektivizovat, takže to nastřelujeme od oka): "<i>Tohle je malá za třicet."</i> smlouvá chlapík nad očividně střední (možná i velkou) dýní a když mu říkáme, že teda ne, tak se čílí, že v tom případě by chtěl vidět tu malou. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ach jo. Návštěvníci také samozřejmě ignorují větu na plakátech Přineste si vlastní nože, takže chodí a žebrají na nás nožíky. Co můžeme to rozpůjčujeme ale uspokojit všechny nedokážeme. Snažím se lidem vysvětlit, že je to vlastně hluboký sociální přesah celé akce, protože když si budou muset nožíčky mezi sebou půjčit tak se vlastně seznámí a skamarádí. Jako ve školce. Ale většinou na mě jenom vrhnou pohled a jdou rýt dýně nehtem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a ten hlavní důvod proč tenhle říjnový článek píšu v půli měsíce? Protože v sobotu 27. 10. vypuknou znovu <a href="https://www.facebook.com/events/490980614702993/">Hrůzostrašné prohlídky</a> na zámku, na kterých zase budu upířit a u toho chceš být.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže si zarezervuj místo, dojdi a třeba si dáme dýňový latté v zámecké kryptě... </div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-13107788357752130132018-10-03T14:17:00.000+02:002018-10-03T14:17:03.060+02:00Svatba na hradě - Po zásnubách<br />
<div style="text-align: justify;">
Známe to všechny, od malička si představujeme vlastní svatbu a vesměs jsme na ní ty nejkrásnější princezny. Některé se postupem času řídí trendy, některé si celý koncept rozmyslí, některé si rozmyslí celou svatbu. Ale určité procento nevěst si tu svatbu na hradě, nebo zámku nenechá vymluvit. </div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />
Svatba na památkovém objektu je báječná záležitost. Zejména pokud si dáte pozor na některé špeky a dopředu dobře plánujete. Samozřejmě taky záleží na celkovém pojetí svatby což je něco čemu se dnes (ale i příště) budeme věnovat. ¨</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes se podíváme na zoubek důležitý administrativním záležitostem a co je dobré si rozmyslet, ještě než začnete s plánováním naplno. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kostel nebo <strike>postel</strike> hrad?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
První věc kterou snoubenci musí rozhodnout je, zda bude obřad světský, nebo církevní. Pokud byste mocí mermo trvali na církevním sňatku je třeba pohledat památku s kaplí, nebo přilehlým kostelíkem, nebo hledat osvíceného faráře, který bude ochoten celebrovat svatbu na neposvěcené půdě. I takoví jsou, ale je jich ještě míň než šafránu. </div>
<div style="text-align: justify;">
Já jsem se vdávala světsky, takže se budu věnovat tomuto druhu svateb, církevní se liší snad jenom délkou a osobou oddávajícího. </div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>"V sobotu se neberte, to má naše kočka narozeniny."</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Druhým důležitým rozhodnutím je datum. Plánujte pečlivě, plánujte dopředu. Nejžádanější termíny (květen-srpen) mívají víkendy zablokované třeba i rok a půl dopředu. Taky je pravda, že ikdyž si vysníte sebelepší termín, tak vám v tom matrika může udělat pěkný hokej. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud chcete na všechny a všechno vyzrát, berte se v pondělí. Ohromně se vám celá situace ulehčí, protože památky mají v pondělí zavírací den, takže se nemůže stát, že vám váš elegantní průchod uličkou naruší banda japonských turistů s foťáky. Zároveň budete mít více času, protože všichni se berou v sobotu a tím pádem váš obřad nebude vypadat jako fronta v samoobsluze, kde jste si ještě nestihli říct Ano a za dveřmi už se řadí další špalír. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pondělní termín vám navíc nikdo na matrice nevyfoukne, matrikářka bude mít dost času na to za vámi přijet a věnovat se vám. Nejbližší rodina má dokonce zákonnou možnost dostat od zaměstnavatele volno z důvodů svatby (vy taky, haha!) a kamarádi si na pondělí určitě nedomluví žádnou jinou akci. Dodavatelé budou taky vesměs volní, ať si vyberete koho si vyberete. </div>
<div style="text-align: justify;">
Prostě všechno mluví pro pondělek, ne?</div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Vážně se chcete brát v hrobce?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Při výběru vhodného místa je důležité víc faktorů. Tomu se budu věnovat ještě samostatně v jednotlivém článku, kde se vám pokusím i doporučit některé ze svých nejoblíbenějších míst. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ale aspoň pro zamyšlení:</div>
<div style="text-align: justify;">
Opravdu velmi pečlivě vybírejte. Ono se to sice na první pohled může zdát jako roztomilá kaplička, ale je to třeba rodinná hrobka. Chcete se brát v hrobce? </div>
<div style="text-align: justify;">
Nebo případná svatba v Lidicích (opravdu se to děje). Já chápu, že ty růžové keře jsou pěkné, ale je to vkusné? Osobně to kladu na stejnou roveň jako mít svatbu v Auschwitzu. Jsou prostě místa se svou pietou, která by pro svatební obřad neměla ani připadat v úvahu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
U místa hraje roli ještě počet případných hostů (my od začátku věděli, že nás bude jako malých myší a že budeme potřebovat velké, veliké nádvoří, kam se všichni vejdeme). A taky eventuální ladění celé vaší svatby.</div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>A bude to spíš 15. století, nebo baroko?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Těm nejvíc princeznovským svatbám asi nejlépe konvenují zámky. Baroko, empír, klasicismus. Všechno od 18. století blíž k nám. To jsou místa, plná nádherného nábytku, krásných štuků a nástropních fresek a asi jsou to i nejčastěji vyhledávaná místa pro svatbu na památkovém objektu. Zámky taky většinou nabízejí možnost obřadu v zámeckém parku a to dodá venkovní svatbě taky jiný rozměr. </div>
<div style="text-align: justify;">
Není ovšem radno podceňovat ani starší objekty, nebo nedej bože zříceniny. I ty mají svoje neopakovatelné kouzlo a mohou být nádhernou kulisou pro váš den. K zámku totiž už pro samé již "vestavěné" ozdobičky s vlastní výzdobou moc nezabodujete. Hrad toho snese mnohem víc. I experiment. I houseparty.</div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Matrika, může to být boj!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Já jsem měla kliku, matrika v Buchlovicích byla velmi příjemná a ve všem nám vyšli vstříc. Po zásnubách a poté co se rozhodnete pro určité místo si zavolejte na matriku, která vámi vybraný prostor spravuje. (Na většině objektů vám ochotně poradí kam volat.)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S matrikářkou prodiskujete termín. Pokud má volno (pondělí!!! myslete na pondělí!) tak si vás napíše, nebo s vámi vybere jiný termín. Pro jistotu je lepší domluvit si na památce více možných termínů, ať nemusíte s každou změnou volat sem a tam. Pokud máte termín posvěcen, přijde na řadu trapná administrativa.</div>
<div style="text-align: justify;">
Prvně poplatek za obřad mimo obvyklé místo, to je 1 000,-. Dále předmanželský dotazník a kopie občanek a rodných listů. My jsme tohle všechno řešili mailem a nebyl problém. Dále potřebujete znát jména a rodné čísla svědků. Všechny tyhle administrativní záležitosti včetně formulářů by vám měla vysvětlit vaše matrikářka.</div>
<div style="text-align: justify;">
My jsme ještě řešili souhlas majitele pozemku s uspořádáním svatebního obřadu. Potřebujete prostě podpis od majitele (v případě památek kastelána), že souhlasí s tím, že v uvedeném termínu se u něj uskuteční vaše svatba. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S matrikářkou si dopředu projděte i podobu obřadu. Co se bude dít, kdy, jak dlouho budou jednotlivé fáze trvat. Zda si můžete napsat vlastní sliby a přednést je, zda můžete napsat osobní proslov i pro oddávajícího, tak aby vaše svatba byla jenom o vás a ne dle obecného mustru. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Stejně jako u všech úřadů platí, že ochota spolupracujícího úředníka se exponenciálně zvyšuje s vaší pozitivitou a příjemností.<br />
<br />
Bez matrikářky se navíc nevezmete, takže investujte klidně více času, jeďte se přímo domluvit, platí, že kdo se neptá, nic se nedozví. A co hůř, kdo se neptá, ten se bere stejně jako miliony jiných párů a my chceme být přece každá jedinečná.<br />
<br />
Po vyřešení všech nezbytných administrativních náležitostí se neopomeňte každému chlubit, že se budete brát na hradě (zámku).<br />
<br />
Pokud by vás napadlo něco co jsem vynechala, napište mi do komentářů. Stejně tak se těším na vaše postřehy a dotazy.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWEs6vQjj4kd5EmaWS64vgpripwkH1WtyaWHx766fOG-0r92ZxcCNa6RrSMYjKwilXNtbNe5xBTVaGzFuCbm-DL3zrtlbqoklKOLSZTYQLXdWOYJzB9Q2I7rFT95iKDwJA0szHEMYqc0N2/s1600/svatba.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWEs6vQjj4kd5EmaWS64vgpripwkH1WtyaWHx766fOG-0r92ZxcCNa6RrSMYjKwilXNtbNe5xBTVaGzFuCbm-DL3zrtlbqoklKOLSZTYQLXdWOYJzB9Q2I7rFT95iKDwJA0szHEMYqc0N2/s320/svatba.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-85422907022871428332018-09-30T22:39:00.001+02:002018-09-30T22:39:49.230+02:00O domácím násilí, večírku a pláči<div style="text-align: justify;">
<b>Středa</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Tenhle týden jsem tu "naposledy". Od pondělí začínám v nové práci a na Slavkov nebudu mít tolik času. Sice se pokusím si sem tam vyhradit víkend, kdy budu provádět, ale obávám se, že toho bude tolik, že se nezastavím a budu ráda za volný den.</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Naštěstí mi konec provázení usnadňuje poměrně volný zářijový režim. Nikde nikdo. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Dneska si zvládnu odejít maximálně dvě prohlídky. Do paměti se mi ovšem zaryje až ta poslední - prohlídka podzemí. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jednak jde o dva manželské páry, kdy ženy chtějí na sály a pánové do podzemí. Jednak přijdou za minutu čtyři, kdy jsme všichni už rozjuchaní, že nic nebude a my máme padla. A jednak jsou opravdu, ale opravdu na facku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Chápu tendenci starších ročníků k bodré rozšafnosti, ale zahájit prohlídku práva útrpného slovy: </div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>My se tam jdeme něco přiučit slečno. Ty naše manželky to je peklo. Tak chceme zjistit jak na to domácí násilí." </i>Tomu už nemůžete říkat ani pokus o vtip. Zadřu se hned zkraje, protože po tomhle prohlášení, nemám vůbec chuť se s nimi bavit. Domácí násilí já beru smrtelně vážně. </div>
<div style="text-align: justify;">
Na náladě mi nepřidá ani fakt, že cítí nutkavou potřebu na všechno sahat. Budiž v podzemí jsou samé kopie, ale přesto. Přes výhradní upozornění, že se na nic nesahá. Přes několikeré připomínání.</div>
<div style="text-align: justify;">
STEJNĚ MI NA VŠECHNO HAMTAJÍ SVÝMA ULEPENÝ RUKAMA.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Čtvrtek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud všechno půjde dobře, jdu dnes z práce dřív. Kamarádka místo které nastupuju do práce má narozeniny a rozhodla se spojit příjemné s užitečným a pořádá večírek. Jednak narozeninový, druhak odchodový a třeťak nástupový, abych se měla šanci se všemi seznámit. Takže mizím ze zámku o hodinu dřív, abych jela na druhý zámek. :-)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ve Slavkově se potvrzuje zářijová nuda protože na mě za celý den vyjde jenom jedna prohlídka a to ještě se 4 cizinci. Dva s anglickými texty, dva s francouzskými. Opráším proto svoji francouzštinu a dokonce se mi podaří vykoktat i něco víc než "<i>Excusez-moi mais mon francais est tres mal." </i>Chvilku spolu rozprávíme o vázách v orientálním salonku a dokonce se mi podaří i správně vyložit jak to bylo s podepsáním příměří po Bitvě tří císařů. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po prohlídce ale pádím ze zámku až se mi za patami práší a fičím do Mikulova. Podaří se mi dostat nejenom na zámek, ale i do správné hospody, kde se má večírek konat a pak už se jenom seznamuju, seznamuju, seznamuju. Ale největší radost mám v momentě, kdy jedna z mých nových kolegyň prohlásí: "<i>To TY píšeš deníček průvodkyně?" </i>:-D :-D :-D </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Na nějakou dobu jsem v práci naposledy. Musím si to proto náležitě užít a taky, že jo. Mám kolem sebe svoje báječné kolegy, které naprosto miluju a díky kterým byl poslední půl rok neuvěřitelný. Měla jsem toho nejlepšího šéfa, jakého si průvodce může přát (a myslím to vážně, neb jsem jich už pár poznala!!!). Krásný zámek, na kterém je radost provádět. Tohle píšu až zpětně, tak na mě trochu doléhá nostalgie, přestože se sem budu vracet (a ráda). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby mě tak nemrzelo, že odcházím, dostanu na prohlídku podzemí, dvě výstavy a ještě na odchodnou ve čtyři hodiny historické salonky. A to je ta pravá zkouška pro moje nervy, přestože salonky jinak provázím moc ráda. </div>
<div style="text-align: justify;">
Jednak si 4 ze 6 návštěvníků spletou prohlídky a snaží se dostat ke kolegyni, která mi je následně připojuje, jednak jsou 2 ze 6 děti do dvou let, které se rozhodnou dát mi najevo jak je to nebaví a jednak jsou pořád některé kusy nábytku umístěné na výstavě a v instalaci je nahradily jiné kusy. A vykládat v renesančním salonku o barokním stole, mi dost zásadně narušuje koncept. A ty děti pořád křičí a křičí. A křičí. </div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-31965241172762886472018-09-26T11:00:00.000+02:002018-09-30T22:15:44.531+02:00Václav hrabě Kounic a česká větev významného rodu Kouniců<div style="text-align: justify;">
Aneb jak na zámku udělali výstavu o Václavu Robertovi bez Václava Roberta.</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Zdá se to jako logický krok, dnes - 26. 9. 2018 uběhne přesně sto sedmdesát let od narození JUDr. Václava Roberta Kounice, významného filantropa, přítele české kultury, poslance a předposledního člena rodiny Kouniců.</div>
<div style="text-align: justify;">
Většinu života strávil v Praze, nebo na zámečku v Oboře, Slavkov je ovšem rodovým sídlem, je proto logické uspořádat výstavu na jeho počest zde. Výstava si ambiciózně klade za cíl představit postavu tohoto velikána, ale bohužel selhává.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jejími autory jsou Martin Rája a Vlaďka Zichová, historici zámku Slavkov u Brna. Ti nejenom, že zodpovídají za obsah, ale i výtvarné řešení a realizaci jako takovou. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Výstava je situovaná v prvním patře jižního křídla slavkovského zámku a je přístupná pouze s průvodcem. Ten jednak návštěvníkům odemyká a doprovází je do výstavních prostor, jednak podává krátký výklad o Václavu Robertovi a jednak plní roli kustoda. Vzhledem k provozním nárokům je výstava časově omezená, na její prohlídku je návštěvníkům určena půl hodina. Základní informace o výstavě a Václavu Robertovi poskytne průvodce, zbytek se návštěvníci mají dozvědět z cedulek a panelů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V první místnosti jsou představeny obrazy a fotokopie obrazů předků Václava Roberta, jeho sourozenců a zakladatele české větve rodu, ze které Václav Robert pocházel. Postrádám tu hlubší informace o dělení rodu na moravskou a českou větev, nebo detailnější informace o jednotlivých členech rodiny. U spousty z nich se informace omezují na popisek u obrazu a zbytek informací se dozví od průvodce tak jako tak. Podrobnější informace prostě chybí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Druhá a třetí místnost jsou věnované hraběcím manželkám. Josefině Čermákové a Josefině Horové. Zatímco u Čermákové jsou předávané informace svázané skutečně s ní a její hereckou kariérou, u druhé manželky se předměty a informace vážou spíše k zámečku Obora a o samotné Josefině se nedozvíme prakticky nic.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední místnost jsem zcela nepochopila, je zde vystavený stůl a židle, kolem nich obrazy, jejichž výstavní sdělení nechápu. Místnosti dominují dva portéty Václava Roberta a Josefiny Horové od <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Fernand_V%C3%A1cha">Fernanda Vách</a>y, malované dle starší předlohy. Koncepčně nedává poslední místnost smysl a do výstavy celkově nezapadá.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celkově výstava stojí především na obrazovém materiálů, konkrétně na obrazech ze zámeckých depozitářů a fotokopiích obrazů z nejrůznějších muzeí. U fotokopií vytýkám hlavně to, že jsou neořezané, kompozičně špatné a vypadají rozhodně dost amatérsky. Na výstavu, kterou se prezentuje zámek takového významu jako je Slavkov u Brna, bych očekávala profesionálněji provedený výsledek. Výstavu doplňují osobní drobné předměty (především listiny) pocházející ze zámeckých depozitářů, jde o autentika, jejichž výstavní použitelnost ale chápu pouze v místnosti u první manželky Josefiny Čermákové. U druhé ženy Josefiny Horové jsou především listiny, mapy a nákresy zámečku Obora. V poslední místnosti "salonek" doplňují vitriny s porcelánem z domácnosti Kouniců, opět ale výstavní smysl a sdělení nechápu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celou výstavu doplňuje nábytek patřící do domácnosti Václava Roberta, který v několika posledních letech restaurují studenti Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně. Nábytek je pěkný, krásně zrestaurovaný, ale souvislosti s výstavou návštěvníkovi uniká, protože fakt, že nábytek patřil Kounicům není nikde zmíněn. Celou výstavou se také táhne dojem, že nábytek byl umístěn jen proto aby "byl umístěn" bez hlubšího konceptu a zamyšlení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bezpečnost předmětů zajišťují vitriny a přítomnost průvodce. Osvětlení je ve výstavních prostorech řešeno galerijním způsobem, bodové svítilny osvětlují pouze stěny a obrazy na nich zavěšené. Velkým minusem jsou okna situovaná na jih, pročež je v expozici neuvěřitelné horko a dusno a horkem se "rozpouští" lepidlo držící popisky, které pak padají na zem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Výstava je, respektive by mohla být zajímavým výstavním počinem. Ale celková myšlenka, sdělení chcete-li, se ovšem ztratila v procesu, přestože jsem stála v expozici přes hodinu a snažila se přijít na to, co mi chtěl <strike>básník</strike> autor říci, nepřišla jsem na to. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vstupné na výstavu činí 60,- pro dospělé, 50,- pro seniory a 40,- pro děti, studenty a ZTP.</div>
<div style="text-align: justify;">
Otevřená bude do 25. 11. 2018.</div>
<div style="text-align: justify;">
Více informací klasicky <a href="http://www.zamek-slavkov.cz/kalendar-akci/icalrepeat.detail/2018/09/06/979/57/vystava-judr-vaclav-kounic">ZDE</a>.</div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-8634427386761467272018-09-23T11:28:00.000+02:002018-09-26T11:28:44.423+02:00O nové práci, medvědech a Michalu Davidovi<div style="text-align: justify;">
<b>Čtvrtek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední dva dny jsem byla na "zácviku" ve své nové práci. Je to boží. Trochu mě děsí míra papírů v kanceláři, ale pozitivní je, že spousta z nich s mou prací nemá co dělat. Blbý je, že jsem se rozhodla to protřídit, takže se probírám metráky archivních materiálů a snažím se udělat systém. </div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Ve Slavkově jsou všichni zvědaví jak to v nové práci vypadá a jak se mi tam líbí a já můžu hýřit superlativy. Protože se mi tam líbí hrozně moc. A je to tam super. Hlavně procházení skladů, kde jsme s kamarádkou (po které nastupuju) kontrolovaly kde jsou všemožné věci, za které mám hmotnou zodpovědnost. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Tady máš vitriny. Je jich asi dvacet. Různé rozměry. Nejsou tu všechny. Něco máš tady, něco v Pavlově, něco ve Věstonicích.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>... </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Tady ty panely co tu máš napsané, tak by měly být někde v instalaci." </i>A tak pořád dál a dál. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pracovní den si tedy krátíme diskuzemi o tom, jak bude moje nová práce boží, protože jinak fakt nemáme moc co dělat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jdu na prohlídku podzemí se slavkovskou policií a to je docela sranda. Hoši jsou fešáci, baví je moje vtipy a celkově je to super. Akorát si uvědomím, že běžně vykládám něco jako: <i>"Biřic se o odsouzence staral, eskortoval ho na výslech a k soudu a čas od času mu plivnul do jídla."</i> což naštěstí berou jako super vtip. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Odpoledne na mě vychází poslední prohlídka s párem ve středním věku. Po výkladu v první místnosti se ke mě přitočí paní a povídá: "<i>Slečno, nemusíte tolik křičet, my nejsme hluší."</i> A já se urazím, protože jsem nekřičela, jenom mluvila normální hlasitostí. Máma měla asi pravdu, když říkala, že jsem hrozně hlučná. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska je taky houby co na práci. Ráno výstava o Robertu Kounicovi s párečkem, který bydlí u Brodu, kde měl Kounic zámeček a často tam pobýval a vehementně mě zvou na návštěvu, že mě paní taky provede. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prohlídka historických sálů s překvapivě vychovanou skupinkou slovenských puberťáků, kteří teda mají těžce v paži, ale poslouchají a jsou zticha, což je věc, kterou jsem u školního zájezdu nezažila ani nepamatuju. Na konci si vysloužím bouřlivý potlesk a dokonce hvízdání, takže si připadám jak Madonna. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Spolu se zájezdem Bulharů průvodcovnu ovládne drama Kdo půjde?. Hádáme se několik minut, celé to eskaluje do netušených výšin a já jsem nasraná až na půdu. Pořadí je prostě daný od rána a nedá se jako operovat s tím, že <i>se někomu nechce</i>! Od téhle hádky už jenom kouřím jednu za druhou a vztekám se. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Naštvaná jsem ještě na poslední prohlídce a taky to podle toho vypadá. Lidi mi moc nepřidají, dva to nebaví a jednu Němku by to sice i bavilo, ale poslouchat pořád dokola <i>It´s amazing</i>. se taky jednomu přejí.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Sobota</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Drama hned po ránu. Dneska večer je tu koncert Michala Davida. Zlomyslným řízením osudu jdu trhat vstupenky (Fakt díky, můj nejdražší šéfe!). JENŽE. JENŽE! Dopoledne jsou v parku jarmarky, což znamená, že v celém Slavkově není kde zaparkovat. Objíždím to jako dement, nakonec se naštvu a jedu na zámecké parkoviště. Vím, že nesmím, ale fakt bych musela jet parkovat do vedlejší dědiny a těch šest kilometrů jít zpátky pěšky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak parkuju v parku, nakonec jsem poslaná postavit se jenom na druhou stranu ke zdi, abych nezacláněla testovacím vozům Volkswagen. Ano, na zámeckém jarmarku se v jednadvacátém století totiž neprezentují kováři a košíkáři, ale automobilky.<br />
<br />
Salonky s matkou a dcerou se zvrhnou v klasické: "<i>Slečno, já jsem tady před dvaceti lety byla a viděla jsem v příkopu medvědy." </i><br />
<i>"To teda nevím kde, protože tady medvědi nebyli. Ten příkop je otevřený do města. Medvědi tam nikdy být ani nemohli."</i><br />
<i>"Ale určitě tu byli." </i><br />
<i>"Ach jo."</i><br />
<i><br /></i>
V mezičase mě kolegyně mučí neustálým pouštěním písniček od Michala Davida, nakonec rezignuju a vehementně tancujeme dokolečka po průvodcovně. Když už, tak pozitivně.<br />
Po směně prcháme na cvakání vstupenek. Manažerka páně Davida drží dvaceti minutovou přednášku o tom jak používat čtečku. Pokyn <i>pípnout a přiložit</i> rozvede do přednášky hodné raketového inženýrství. A pak na nás vypustí ty tři tisíce lidí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghxkIh1_Az5LYYgmRWZhnnYnuF3HToBlLlahOmFzegy9CrtWICvOv7RY-kgKDYpmApdXCnJmi_4vtiWgE72eZL8J3HSLMiF1Pbb9kkXKaKE6AzU4NZeGjCStqV9Ty7HMKnI53uLR8iTdNZ/s1600/42292507_298548920737336_6420106471131840512_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghxkIh1_Az5LYYgmRWZhnnYnuF3HToBlLlahOmFzegy9CrtWICvOv7RY-kgKDYpmApdXCnJmi_4vtiWgE72eZL8J3HSLMiF1Pbb9kkXKaKE6AzU4NZeGjCStqV9Ty7HMKnI53uLR8iTdNZ/s320/42292507_298548920737336_6420106471131840512_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-31369758407535412572018-09-21T11:33:00.001+02:002018-09-21T11:33:31.330+02:00Svatba na hradě aneb Čí to byl skvělej nápad? <br />
<div style="text-align: justify;">
Předně říkám - Rozmyslete si to! Ideálně - Nedělejte to! Svatba se dá udělat jinak, jednodušeji, vlastně skoro s prstem v nose. Ale ne na památkovém objektu. Rozhodně ne v případě, že se stejně jako já, rozhodnete mít tam nejenom obřad, ale i oslavu s hostinou.<br />
<a name='more'></a><br />
Budu naprosto upřímná, <i>nemít na hradě zázemí v podobě <a href="http://buchlov.info/">HBcollegium</a>, tak do svatby na hradě asi nejdu. Pokud se můžete nakontaktovat s podobnou organizací, působící na vámi vybraném objektu/správou hradu/agenturou, která dokáže zařídit nemožné, tak se můžete zkusit na hradě vzít tak jako tak, ale bez zázemí to bude peklo a nejspíš taky dost drahý.</i><br />
<i><br /></i>
Předběžně jsme se rozhodli pro hrad Buchlov, protože tam je to nejvíc nejhezčí na celém světě, já jsem tam začínala jako průvodkyně (tehdy v pravěku) a jsou tam fajn lidi a máme tam zázemí spolku, se kterým organizujeme všemožné akce, takže by se trochu ulehčila i situace s logistikou (například jsme nemuseli shánět světýlka a podium). Ve fázi rozhodovacího procesu jsme vymýšleli i jiné varianty, ale Buchlov to nakonec vyhrál. Taky je napůl cesty mezi Zlínem a Brnem, tak nám to přišlo takový symbolický.<br />
Hrad nám vyřešil téma svatby (To jste věděli, že svatby mívají téma? Já ne!), všichni pořád chtěli vědět jaké máme téma svatby, až jsem ho nakonec definovala jako Gotický hrad a bicí a bylo vymalováno.</div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Původní představa byla fakt prostá. Prostě všichni přijedou, hodí se prase na gril, narazí se bečka a budeme posedávat po nádvoří, flákat se a když na věc přijde, tak třeba zpívat lidovky.<br />
<br />
Realita byla malinko jinde. Na gril maso házela cateringová firma, kromě naražených beček se vedle roztáčely koktejly z cateringu Úplně všude, který patří do rodiny Baru, který neexistuje. Nesedělo se po lavičkách a na dekách, ale u nazdobených stolů. Akorát to flákání se a zpívání vyšlo.<br />
<br />
Většinu věcí jsme řešili svépomocí, nebo pomohli příbuzní. Například hostinu nám jako svatební dar zaplatil tchán. Celý víkend jsme brakovali zázemí hradu abychom měli jistotu, že máme pokryté úplně všechno.<br />
<br />
Taky jsme od začátku věděli, že budeme mít hodně hostů, čím víc hostů tím, víc místa, takže jsem se týden před svatbou modlila, aby nezačalo pršet, protože mokrá varianta svatby by vykryla 80 lidí maximálně, nikoliv 150. Kvůli počtu hostů jsme se také nebrali v kapli na hradě, kam se jich vejde pouze 40, ale na třetím nádvoří, kam jsme se krásně seskládali. Největší problém pak už jenom spočíval v tom korzovat, korzovat, korzovat a starat se, jestli se všichni baví. Což u sto padesáti lidí znamená hodně chození.<br />
<br />
Nesnáším dělení hostů na <i>Ti, co jdou jenom na obřad</i> a <i>Ti, co jsou pozvaní i na hostinu.</i> Program celého dne proto respektoval dvě věci - že ještě do tří je hrad otevřený pro návštěvníky a že nechceme hluchá místa, kdy by se hosté nudili (třeba během focení).<br />
Hosté se sjížděli od poledne průběžně, v 15:30 začal obřad, po obřadu focení všech účastníků zájezdu a následovalo focení mě a mého muže, během téhle doby jsme nabídli hostům prohlídku hradu s mými báječnými kamarádkami, které tam také prováděly, takže to stálo za to. Kdo nechtěl na prohlídku uchýlil se na nádvoří, kde se mohli předkrmit a předpít.<br />
Zbytek večera už byl vyloženě klasický, ikdyž o poznání uvolněnější, než bych čekala. Jedlo se, kdy kdo chtěl, pilo se, co kdo chtěl (Jsem moc pyšná na naše koktejlové menu sestavené čistě pro nás a sestavené podle bubeníků. Už jste pili něco co chutná jako Beatles v Edd Sullivan Show?).<br />
Jediné dva další pevné body programu byly přípitky a vyhlášení tomboly, kterou ukončil hod kyticí a ten zároveň odstartoval koncert našich oblíbených <a href="http://bandzone.cz/quartet">Tatlo Quartet</a>.<br />
<br />
Obešli jsme se bez různých stupidních svatebních her, obešli jsme se bez krmení se navzájem (upřímně jsme se s mužem obešli bez jídla prakticky úplně, nějak jsme to nestihli). Všichni si svatbu chválili a bylo to prostě moc fajn.<br />
Díky videu, které z obřadu pořídil můj šéf (a zároveň svatební vizážista) pro kolegy na zámku jsem zpětně zjistila, že naše oddávající měla fakt pěkný proslov. Taky mě zpětně mrzí, že jsem přeskočila některé fotky, které jsem chtěla mít, ale protože jsem nechtěla moc zdržovat ostatní hosty od zábavy, tak jsem je zrušila. Vlastně jediná věc, kterou bych udělala jinak je přemístění fotokoutku blíž ke stolům, protože byl zašoupnutý vzadu a moc se toho nevyfotilo.<br />
<br />
Teď už jsem měsíc a něco spokojeně vdaná paní. Neustále se mě někdo vyptává jak se cítím jako vdaná a jestli mám být upřímná musím říct, že úplně stejně.<br />
Svatba na hradě byla super a krásná, ale nemít tam vybudované zázemí, které jsme mohli využít, nemít vystudovanou produkci a nejlepší kamarádku produkční, která mi svědčila a celý nás velký den si vzala na triko, tak se asi zblázním a nechám svatbu svatbou a budu doživotně zasnoubená.<br />
<br />
Proto jsem se rozhodla sepsat krátký seriál o svatbách, konkrétně o památkových svatbách. Pokud vás napadá co byste chtěli vědět určitě mi napište dotaz do komentářů, nebo mailem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfWeKi7na3lGdF5kdQZuMOhL0F2IEc5O-TxbQVqbPuGW-DQCsRuwrqIMhoGqHri2yKGnzbVisYxKCIofzxf8KlgOV48SS0M4zP5Ct3V1rOzIAFAdtVbCXOKVIB1krX6yNfyz1o8QJdByg/s1600/people-2595862_1920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfWeKi7na3lGdF5kdQZuMOhL0F2IEc5O-TxbQVqbPuGW-DQCsRuwrqIMhoGqHri2yKGnzbVisYxKCIofzxf8KlgOV48SS0M4zP5Ct3V1rOzIAFAdtVbCXOKVIB1krX6yNfyz1o8QJdByg/s320/people-2595862_1920.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-87921504675904716952018-09-12T13:36:00.003+02:002018-09-12T13:38:53.854+02:00O divadelním svícení, Beetlejuice a potlesku<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: 700;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Během září se nám vrací salonky. Dětské prohlídky jenom o víkendu a během týdne se prochází trasa pro dospěláky. Což mě baví a miluju to. Sranda začíná v momentě, kdy jde na prohlídku jedna paní, já a kolegyně, která si jde na náslechy. Takže přesilovka průvodci-návštěvník 2:1.</div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Poklidné poledne mi přetrhne šéf, který se ptá jestli půjdu večer na divadelní představení Mětského divadla v Brně a slavkovských ochotníků předávat kytky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemám co lepšího na práci, Šíleně smutnou princeznu miluju, takže proč ne. Jen si musím v zámeckým fundusu vybrat něco slušnějšího na sebe.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Protože naši průvodcovnu zabrali herci jako šatnu, koukám na nádvoří na generálku, čtu si, popíjím limču (řidič ten tvrdý chleba má!) a čekám až dorazí kytky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kytky dorazily, přebírám si je a dumám jak to zvládnem ve dvou odtahat. Tím spíš, že s rostoucím počtem návštěvníků roste i počet kytek a dárkových taštiček.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Někde v mezičase si ještě uvědomuju, že zítra je tady ještě jedno představení a osvětlovače v MdB dělá můj kamarád Vojta a tak mu volám jestli náhodou nedorazí i dneska. Dorazí, musí si zkontrolovat jestli se vrátí světla do původní polohy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vojta přijíždí, představení zdárně pokračuje, režisér mi při nástupu na děkovačku padá k nohám. Doslova. Předstíraně sebou řízne na posledním schodku a přistane mi obličejem u podpatků. Tak mu zrovna vrazím dárek a prchám z jeviště pryč.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vzhledem k tomu, že jsem Vojtovi slíbila odvoz do Brna, tak musím počkat až se přesvítí představení a to je teda pecka, pozorovat slavkovskou crew při práci. Nejdřív si spustí tras se světly o metr níž, aby nasvítili, mě použijí jako statisku. Hodinku pochoduju po jevišti a nechávám na sebe svítit. Celé to ovšem zabijí v momentě, kdy dosvítí a vytáhnou to do původní výšky. Pročež jsou všechny ty světla o metr výš než mají být. Vojta, který se jim to pokoušel vysvětlit už ze startu, skoro pláče. Já se směju.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLlDqchLvXXB752Iqlv6QrcY5GJLs8_jJmaHrhSEkQYoNgJyOUqoPvx8hvNAQ2_vIoSeQevFYzxWpz6Wt6rrxd2U95KVsErwwe1RPRC-yZTBgXHBbOwA4L5nBTnFB_l6D6U2vnrSGJGeuU/s1600/41185634_1897691220322439_8952183747336208384_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="540" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLlDqchLvXXB752Iqlv6QrcY5GJLs8_jJmaHrhSEkQYoNgJyOUqoPvx8hvNAQ2_vIoSeQevFYzxWpz6Wt6rrxd2U95KVsErwwe1RPRC-yZTBgXHBbOwA4L5nBTnFB_l6D6U2vnrSGJGeuU/s320/41185634_1897691220322439_8952183747336208384_n.jpg" width="180" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
Pět let studia Divadelní fakulty mi umožnilo být světelnou statistkou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Sobota</b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: 700;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska mi přivezou bráchu. Pro následující dny ho musím hlídat, což ale znamená, že se mnou stráví spoustu času v práci.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Protože jsou svatby a trochu kolotoč, tak ráno hlídám pokladnu. Pro samé zájezdy nevíme kam dřív skočit a děcka běhají jednu prohlídku za druhou. O to víc, že já jakožto šestá průvodkyně hlídám pokladnu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po poledni na mě vyjde prohlídka se 40 lidmi, což by byla paráda, kdybych sebou nevzala toho svého Satana. Všechny moje fórky, poznámky a vtipné komentáře glosuje s drzostí dvanáctiletému puberťákovi vlastní, takže je nakonec za vtipného on.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zbytek odpoledne je klidnější a strávíme ho družném hovorem o filmech. Poté co rozvíjím teorii, že jedna naše kolegyně je jako Beetlejuice (stačí třikrát říct její jméno a objeví se ikdyž nemá směnu) se jedna naše mladičká průvodkyně zamyslí a pronese: "<i>A co to je teda za herce o kterém pořád mluvíte?" "Herce?" "Nebo zpěváka, nebo co. Ten džus." "Ty myslíš Beetlejuice? To je film, ty troubo."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Neděle</b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: 700;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska už nemusím na pokladnu, takže můžu do práce standardně na desátou. Jdu se podívat na výstavu ku příležitosti výročí Václava Roberta Kounice v prvním patře (kritika už se peče) a po zbytek dne dělám komornou na dětské trase.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
O trochu vzrušení se mi postará kolegyně, která se mnou ještě dětskou nedělala a neví jak na mě zareagovat, takže zaječí, že by jí každý autoalarm záviděl a označí mě za zlodějku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na sálech mám průměrnou skupinku, z níž vyčnívá pouze chlapeček ve věku našeho Petra, který v každé místnosti stojí přede mnou a ostentativně mi vyfukuje do obličeje bubliny. Mám chuť mu lisknout pohlavek, ale riskovat, že se ta žvejka přilepí někde na podlahy?!?! Radost mi spraví až konec prohlídky, kdy jedna paní začne vehementně tleskat a nikdo se k ní nepřidá. Trochu trapnou situaci vylepší při odchodu z brány kdy se ke mě nakloní a povídá: "<i>Proč vám jako netleskali? Vždyť to bylo super." </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-24265016858798348622018-09-08T09:52:00.000+02:002018-09-08T09:52:24.383+02:00O tom, jak jsem neměla jít do práce<div style="text-align: justify;">
<b>Sobota</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Předem avizuju, že tento článek neměl vůbec vzniknout. Neměl! Já jsem měla mít volný víkend a trávit ho v posteli s čokoládou, pizzou a vínem předstíraje, že se učím na státnice (zatímco bych koukala na Hru o trůny a skládala puzzle).</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Právě u vědomí toho, že mám konečně volnou sobotu jsem šla spát o půl šesté ráno. O půl deváté mi volá můj šéf. Přiznávám, že jsem byla vážně v pokušení ten hovor nebrat, ale pak jsem ti řekla, co když se děje něco zajímavého a zvedla to. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
A to byla ta chyba.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ozval se mi ztýraný hlas, že má nenadálý zdravotní problém, druhá pokladní je v Itálii, nemohla bych prosím pěkně přijít do práce. </div>
<div style="text-align: justify;">
Mohla no.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale to jsem netušila, co tu na mě čeká. Překvapivě pěkné počasí, nahlášené dva zájezdy, odpoledne akce s historickými autobusy, které kolem druhé přivezly sto padesát chtivých návštěvníků. Průvodci lítali jako hadry na holi, já jsem se prakticky nezastavila a skoro se divím, že mi vyšla kasa večer. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zájezdy sice platili rozumně dohromady, ale všichni potřebují suvenýr. </div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>Vezmu si turistickou známku."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Třicet pět korun prosím."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Ne tuhle, tu papírovou."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"To je ale vizitka."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Tak tu. ... Ne tuhle, tu druhou."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
Tenhle dialog jsem vedla snad padesátkrát. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vrcholem dne se ale stal hovor z Infocentra, kde sedí kolegyně.</div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>Čau prosím tě je tady dneska nějaká Bramboriáda?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Co?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Bramboriáda. Teď se na ni chlapík ptal, že prý to našel na netu. Já jsem tam taky našla jednu zmínku, ale jinak tady nic nemám a nikdo mi nic neřekl, tak se ptám jestli ty nevíš."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Nevím a taky se tu nic neděje, kromě autobusů."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za pět minut je tentýž chlapík u mě. A ptá se Bramboriádu. Stejně jako kolegyně najdu informaci na internetu, jenže to je informace z března k zahájení sezony. Dál o žádné Bramboriádě není ani zmínka a nikdo mi nic neřekl. </div>
<div style="text-align: justify;">
A pak se to stalo! Ten chlap se ukázal být tím, na kterého celé roky čekám. Návštěvníkem, který chápe, že pokladní jenom prodává a nemá na triku celý provoz, takže nemá smysl na ni hulákat kvůli tomu, co není její kompetence. ON TO POCHOPIL!!!!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>To se omlouvám, ale bohužel se tady nic takového nekoná."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"To se neomlouvejte, to není vaše chyba, že jo."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Natolik mi prozářil den, že mi ten zbytek odpoledního shonu skoro ani nevadí. Ale stejně si neodpustím, když zavřu pokladnu, pozamykám, tak si pustím na plné koule písničku z pokladního počítače a tancuju do roztrhání těla. Ještě že mám zavřené okenice.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Neděle</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Jestli jsem si malovala, že se na dnešek pořádně vyspím, tak jsem se spletla. Nemohla jsem zabrat a tak se mi k včerejšímu nevyspání přidává ještě lehká migréna. Ráno trochu drama, protože neznám heslo od pokladního počítače. Jeho majitelka je pořád v Itálii a můj šéf je nemocný doma a jeho mobil je v průvodcovně na stole. Nakonec s paní z kavárny probudíme její babičku, která bydlí ve stejném vchodě a pošleme ji s mobilem za ním, aby jsme se mohli domluvit. </div>
<div style="text-align: justify;">
To je dramat po ránu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Naštěstí je oproti včerejšku mrtvo, takže mám svatej pokoj. Dokonce se mi podaří prodat poslední publikaci o Kounicích. Suvenýry jsou ostatně taky kapitola sama pro sebe. Mlhavě tuším kde je to naskladněné, ale stejně kdykoliv chce někdo něco komplikovanějšího než magnet, známku, nebo vizitku, tak běhám od skříně ke skříni a hledám jak debil. Například včera jsem radši přesvědčila chlapa, že už nemám leporela, protože jsem je nemohla najít. V momentě kdy odešel, jsem jich našla padesát. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Kolem jedenácté dorazí dvě německé důchodkyně. Mluví pouze německy, zatímco já nikoliv. Takže si otevřu překladač a jednoslovně se pokouším odpovídat na dotazy, kterým nerozumím a jenom tak mlhavě odvozuju co po mě chtějí. Vydedukovala jsem že chtějí na Mohylu míru. Už jste někdy někoho zkoušeli nasměrovat někam kde to neznáte, jazykem kterým nehovoříte? Není to jednoduché.<br />
<br />
Hned následující návštěvník, respektive návštěvnice, mě vytočí do vrtule. Podávám jí lístek na prohlídku:<br />
<br />
"<i>Náhodou drobné nemáte? Já nemám moc jak vracet."</i><br />
<i>"Jéééééžííííííši beruško."</i><br />
<i><br /></i>
No tak jako kde to jsme? Za prvý to bylo nevhodné. Za druhý, běžně se říká naprosto cizím pokladním beruško? Za třetí ten její ječák mi skoro vysklil okna.<br />
<br />
Moji situaci s drobnýma dorazí skupinka, která útratu ve výši 564 korun hodlá platit pětitisícovkou. Ach jo, kde mám ty mince furt brát?<br />
<br />
Ke konci dne se přiharcují dva a na všechny strany mávají průkazkou NPÚ, že chtějí zadarmo. Poslala bych je do hajzlu, ale jsem fakt moc unavená, na to se s někým hádat. Takže jí tam bouchnu dvakrát hlavní prohlídkovou trasu, protože se ohlásili obligátním: "<i>Dvakrát. Zadarmo." </i>ale opravdu jsem v pokušení je poslat dvakrát na dětskou. Aby si to užili.<br />
<br />
O pár minut později na mě přijde houf Hujerových (opravdu, bylo jich asi deset). Že chtěli dětskou trasu, ale průvodce nepřišel. A ostatní průvodci, jim tvrdili, že dětská nejde. To měli pravdu, protože dětská má odcházet až za půl hodiny a paní si předtím na pokladně pro svůj klan poručila Historické sály. Poručila, ale očividně myslela dětskou. Proč já kráva nečtu těm lidem myšlenky, to mi teda povězte.</div>
Annahttp://www.blogger.com/profile/14519342998247800338noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-80991857024042717702018-08-31T23:42:00.001+02:002018-09-01T11:34:52.540+02:00O výstavách, plísni a porodním sále<div style="text-align: justify;">
<b>Pondělí</b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: 700;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Dnešek jsem klidně mohla zůstat doma. Fakt. Lidí je málo. Odejdu si dvě Lega za sebou což mě naprosto a neodvolatelně vyčerpá. Částečně proto, že dětský řev a pobíhání se dá snášet jenom omezenou dobu a dvě hodiny v kuse jsou moc a částečně proto, že výstava už končí a to je dobře, protože některé z vláčků už mají vykloktané kontakty takže nejezdí. A vysvětlovat pořád dokola proč nejezdí je taky pruda.</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Jak jsem se těšil na dnešek do práce, tak jsem se těšit nemusela. Vyjdou na mě totiž jenom ty výstavy a ikdyž se těším na prohlídku, vždycky mě někdo předběhne. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Naprosto zbytečný a zabitý den, bych řekla. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Úterý</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska bych viděla potenciál větší. Je víc lidí. Udělalo se hezky a všichni ještě na poslední chvíli nahání prázdninové zážitky. Prohlídka je ale naprosté zklamání. Tři uhihňané puberťačky, které se smějí furt a netuším čemu (nejspíš mě). Jejich totálně znudění rodiče. A slovenský páreček. </div>
<div style="text-align: justify;">
Poprvé za tuhle sezonu se taky dočkám nesmrtelné věty: "<i>A už budeme končit?" </i>kterou mě pro jistotu Slováci častují v každé druhé místnosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vychází na mě taky podzemí a toho řádně lituju. Nedostala jsem se tam celý srpen (kolegyně si to zabírá pro sebe, bo je jí tam chladno a příjemně) a teď se zase vyloženě stydím. </div>
<div style="text-align: justify;">
Jdu dolů napjatá očekáváním co se pokazí, protože přes neustálé opravy se kolegyně přede mnou vrátila vynervená, že se jí nepustily projekce a půlka světel. Mě naštěstí z techniky funguje všechno, ale taky se celou dobu dusíme pomerančovým oparem nějaké desinfekce, kterou se uklízečky pokoušejí přerazit pach plísně. To že dokud se nezbavíme plísně, je zbytečné tam něco fikat, to už ani neříkám. A plísně se v tamějších podmínkách nezbavíme nikdy. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Čtvrtek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Potřebuju se učit. Při pohledu do kalendáře jsem zjistila, že jenom zima, ale i státnice se blíží a já pořád místo učení radši čtu znovu Hru o trůny. Tak jsem byla proaktivní a zpracovávám otázky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Na legu už se pokazil i poslední vláček a nám se nedaří spravit je metodami, na které stačíme. Takže frekvence otázek: "<i>A proč to jako nejede?"</i> se zintenzivňuje čím dál tím víc. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na prohlídce historických sálů to málem nevydržím. Páreček (opět slovenský) cca kolem čtyřiceti let. Vlezeme do historického sálu, nádherné, veliké, reprezentativní místnosti, kde bylo po bitvě tří císařů podepsané příměří mezi Rakousko-Uherskem a Francií a chlap při otevření dveří zvolá: "<i>Porodní sál!"</i> Nevím co ho k tomu vedlo, schválně jsem se doptávala jestli nemyslel poradní sál - nemyslel! Takže kdyby jste chtěli vidět ten nejluxusnější porodní sál na světě (a pravděpodobně největší) tak hurá k nám na zámek. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Zrovna jsem si lebedila jak krásně stíhám příjezd do práce, když jsem vjela do kolony. Ale to je jedno, protože.... KONČÍ LEGO! KONČÍ LEGO! KONČÍ LEGO! KONČÍ LEGO! Půlroku se sice krásnou, ale ke konci už nesmírně otravnou a vyčerpávající výstavou je konečně TADY!!! Dokonce si nostalgicky procházím a pokukuju po nejezdících vláčcích. V herničce bych si něco i postavila, ale ty nenechavé dětičky mi nenechají žádné kostičky.<br />
<br />
Veskrze mě vlastně mrzí, že léto končí. Protože to znamená, že je čas na hnusný dospělácký život. A to buď bude super dobrodrůžo, nebo naprostý průser.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-44228466167301467342018-08-27T00:30:00.001+02:002018-08-27T00:30:22.535+02:00O upírech, rozvodu a lidský blbosti<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: 700;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Jeli jsme do práce na devátou. Přestože jsme nemuseli. Ale chtěli jsme. Dneska totiž chystáme Hrůzostrašné prohlídky a chceme si užít chvilku volného času, tak radši vyjedeme dřív, než později. Já jsem si ještě optimisticky zabalila učení na státnice a doufám, že na to aspoň kouknu.</div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Nekoukla jsem! Nachystali jsme co bylo třeba, já si nabílila obličej, nejvíc legrace jsme si užili při dekorování Historického sálu, kde se měla odehrávat svatba upírů. Historický sál je plný dramatických, velkých, křehkých, drahých, křišťálových lustrů, které drží na laně a čestném slově. A co nenapadlo Soldánovou? Pojďme na to navěsit umělé pavučiny, to bude super. Bylo, kdybychom na to dosáhly.</div>
<div style="text-align: justify;">
Velmi vachrlatým způsobem balancujeme na židli, podepíráme se navzájem a modlíme se, aby nám ty metráky skla nespadly na hlavy. Nespadly, ale nakonec jsme se rozhodli neriskovat a sundat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V mezičase se kolegyně promění v strašlivého klauna, druhá si načerní obličej, aby pod maskou mumie neprosvítala bílá kůže a já strašlivě přeženu světlý make-up a linky protáhnu až na spánky a je ze mě famme fatale upíří královna. A vyrážíme na oběd. Ve městě budíme požadovaný rozruch.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po návratu najdeme všechny v plných přípravách. Já dostanu ještě krásný účes a je nejvyšší čas jít natáhnout šatičky, rukavičky a perly. Mezi všemi nestvůrami se vyjímám jak pěst na oko. Dokonce i můj upíří manžel má smoking pokrytý pavučinama. Jenom já jsem vypadla z filmů dvacátých let.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže deset dní po vlastní svatbě jsem se vdávala znovu a to hned čtyřikrát po sobě. :-D Domů jsem se dostala o půlnoci zmrzlá z podzemí, plná plísně a kusů omítky, která mi napadala do vlasů při "vášnivě svatební noci" a padla jsem jak podťatá. A pak že upír vydrží všechno.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp2DgjcRFDqZtdvrz_JQkZlO-TgjQ1IRm3DBTn_kE2UAdl_l1d5wml8zVMIGp3Mu8p9jFKlhZYfgDxcQKTEs1y_MKdMBz_l4DYj2U_SKPWouvZts8PlhzY4QT4WM0GPAtdylOTYw49aQdP/s1600/DSC_6946.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp2DgjcRFDqZtdvrz_JQkZlO-TgjQ1IRm3DBTn_kE2UAdl_l1d5wml8zVMIGp3Mu8p9jFKlhZYfgDxcQKTEs1y_MKdMBz_l4DYj2U_SKPWouvZts8PlhzY4QT4WM0GPAtdylOTYw49aQdP/s320/DSC_6946.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
Autor: Ivan Shylin</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Sobota</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Tenhle víkend asi vykupuju všechny ty dny, kdy jsem do práce zaspala. Jedu zase o hodinu dřív, tentokrát protože moje nejbožejší kamarádka jede připravovat svatby a já nechci jet sama. Nevyspalá, unavená, nenalíčená a ještě je venku hnusně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Spoléhám se na to, že je poslední prázdninový víkend a statistika mluví jasně. V tuhle dobu už všichni stresují nad koncem léta a prázdnin a po výletech nejezdí tak moc. </div>
<div style="text-align: justify;">
A statistika zklamala! Od rána je plno, do toho těch pět svateb, takže kromě prohlídek bereme svatebčany ještě na focení do interiérů. </div>
<div style="text-align: justify;">
Na mě vyjde jeden novomanželský pár, který podle mého teda nevydrží. Šťastný novomanžel nevěstu komandoval, jak si má stoupnout, jak se má tvářit, jak si má upravit šaty, mě řekl, ať to vezmu rychle, že to je jenom tak šup šup, kdykoliv je fotografo požádal aby se políbili, tak jen sklonil hlavu k novomanželce a dával si sakra pozor aby se jí rty ani nedotkl. To bude láska.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na prohlídce se snažím, neb je plná a kazí mi to akorát dvě všetečné babky. Začnou hned zkraje, kdy u vchodu do trasy byly pro svatebčany nachystané vějíře, pochopitelně i s cedulkou, že jsou POUZE k ZAPŮJČENÍ a POUZE pro SVATEBČANY. A bába už si jeden strká do kabelky. Když jsem ji upozornila, že to musí vrátit protože to je pro svatby, tak neochotně vrátila, ale potichu mě častovala jmény, která bych ve smíšené společnosti neopakovala. </div>
<div style="text-align: justify;">
Na prohlídce neustále hovořila ke své kamarádce. Ale pořád! A nahlas! Ikdyž jsem mluvila já! </div>
<div style="text-align: justify;">
V jednom ze salonků ji najednou začalo zajímat, kdo je autorem obrazů na stěnách. Upřímně nemám tušení, o těch obrazech nemluvím, myslím dokonce, že to není zmíněno ani v textech. Na první dobrou jsem je zařadila do baroka, ale jako na potvoru, jsem si nebyla schopná vzpomenout na žádného barokního malíře, který by byl dostatečně neznámý, aby to nebylo nápadné. Výraz opovržení v jejích očích, když jsem přiznala, že nevím, ale ráda zjistím, mě hnětl pekelně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na Lego už si jdu jenom odpočinout. Akorát se naběhám, protože jeden tatínek si zapomněl bundu. Jedna maminka potřebuje jít s holčičkou čůrat. A tak chodím a odemykám jako ten blbec. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Neděle</b><br />
<b><br /></b>
Že to dneska bude na pytel jsem měla pochopit už když jsem ráno zaspala. Do práce sice přijedu pozdě, ale ten pravý kolotoč se roztočí až kolem jedenácté, pak už se nestíháme zastavovat, ani naobědvat.<br />
<br />
Lítám Lego pořád dokolečka, než se odpoledne vzepřu a vyhlásím embargo na tuhle výstavu. Nejnáročnější jsou tam totiž rodiče, kteří si výstavu pletou se školkou, nebo rodiče, kteří přijedou s čtyřměsíčním kojencem, ale naprosto pevně trvají na tom, že musí do herničky. Tam tomu miminu mávají kostkami lega před spícím obličejem a volají: "<i>Podívej, kostička, podívej."</i><br />
<i><br /></i>
Že bych si ale s prohlídkou pomohla, to nemůžu říct. Nikoho to nebaví. Tři prepubertální holčičky co očividně nebaví natolik, že hledají jinou zábavu, takže se celou dobu nepřetržitě hihňají. Zabije to děda, který na chodbě, kde jsou vystavené obrazy malíře Josefa Pichlera (18. století) pleskne: "<i>Škvár komunistický." </i>A já mám chuť plesknout jeho. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Den ukončím naprosto vyflusnutá na výstavě fyziky. Bože a ani tady nemám pokoj. Nejprve se se zpožděním přiharcuje nějaká paní s dětmi. Zopakuju jí naučený proslov o tom, že výstava je plná modelů pana učitele Prokopa, je na ni půl hodiny, blablablabla a vypustím ji k ostatním.<br />
<br />
Že bude problémová jsem měla poznat podle toho jak se postavila k modelu vozíčku s trojúhelníkovými koly (google, přátelé, zkuste ho) a začala svým dětem vykládat, že ještě před tisíc roky lidé neměli kolo, takže všechno museli nosit v rukách. To není na facepalm, to je na facewall.<br />
<br />
Po půlhodině vyplněné hraním a experimentováním všechny požádám jestli by tedy nemohli odejít, protože naše půlhodina vypršela a baba se do mě pustí, že to jako nevěděla, že je to jenom na půl hodiny, že kdyby to věděla, tak si to nekoupí, že si přišla s dětma pohrát.<br />
Nevím nevím jestli by s dětma třeba neměla opakovat základy dějepisu pro první stupeň, když je naprosto pevně přesvědčená, že v roce 1018 jsme ještě žili v jeskyních, mlátili kyjem mamuty a nosili bederní roušky a rance na zádech. </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-3047378314654876802018-08-23T23:01:00.001+02:002018-08-23T23:01:12.100+02:00O klíči, galantnosti a prokrastinaci<div style="text-align: justify;">
<b>Úterý</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Vdala jsem se! To je základní a dost podstatný info, který výrazně ovlivnilo můj život během posledního týdne a taky se dost výrazně podepsalo na stagnaci mého psaní. Ona taková svatba není sranda, víme? Tím spíš, když jste obsesivně posedlý control freak, který si musí všechno udělat sám. (Svatební články se chystají.)</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Každopádně to bylo krásný, nádherný, super a tak vůbec. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Radost ze svatby mi zakalil poměrně záhy nejsmutnější den mého dosavadního (zatím krátkého) života. Asi čtyři dny po svatbě nám umřel náš desetiměsíční Duke, takže to zase táhnem ve dvou (ve třech počítáme-li i ježčici). :-(</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jednu z prvních prohlídek si odejdu já a nemohlo to být lepší. Je nás sice pomálu, ale všichni jsou zaujatí, strašně je to baví. Jeden chlapík vypadá, že kdyby mu to nebylo hloupé, tak si mě nahraje. Na závěr prohlídky se ke mě přitočí mladý kluk, která je na prohlídce s přítelkyní a rozvedeme debatu ohledně managementu památkových objektů, protože on se tomu věnuje se zaměřením na Anglii. A z toho co tak povídá, tak mám dojem, že jsem jeho bakalářku četla v rámci sběru materiálů na svoji diplomku. :-D </div>
<div style="text-align: justify;">
Vyloženě mě mrzí, že je nás málo (ikdyž není provoz) a já se nemůžu zdržet víc. Už takhle přetahuju o hodinu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nechutné vedro a málo lidí se podepisuje na nás všech. Posedáváme poleháváme na průvodcovně a sledujeme jak nám horkem klesá IQ v přímém přenosu. Kupříkladu já si vysloužím cenu za nejdebilnější dotaz sezony v momentě, kdy si zamyšleně prohlížím klíčky a v duchu mi běží, co jeden každý odemykají. Každý klíček má svůj barevný štítek, víme? A tak se probírám až se proberu k červenému klíči. Vím, že je důležitý, ale zaboha si nevzpomenu co odemyká. Chvilku na něj čumím a pak mi nedá a ptám se: "<i>Děcka co odemyká ten červenej? Já si nemůžu vzpomenout."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
Kolegyně se na mě podívá jak na debila (kterým očividně jsem a prohlásí: "<i>Myslíš ten od prvních dveří v prohlídkový trase?" </i>A já jsem za vola.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Odpoledne se na náš náš šéf už nemůže koukat a tak nás pošle do parku na klestí. Možná se nás chce zbavit, jako tatínek Jeníčkovi a Mařence, možná fakt jenom potřebujeme postavit hranici pro čarodějnici pro páteční hrůzostrašné prohlídky. Tak jak tak procházíme parkem a nikde ani klacíček. Až u jižní stěny v parku najdeme hromady klestí a popadaných větví. Zaplesáme nad údržbou, která je příliš <strike>líná</strike> zaměstnaná na jejich likvidaci a už taháme větve z hromady. Vytaháme jich dost, prohýbáme se pod jejich vahou, ale hrdinně míříme k zámku pochlubit se úlovkem. Cestou potkáme šéfa správy budov, který jako správný gentleman kouká na čtyři schvácené holky v letních repre šatičkách jak vláčí pahejly stromů a nejvíc ho zajímá kam to nesem. Když už se nadechuju k poznámce o tom, jak jsem ráda, že galantnost ještě nevymřela, nasadí tomu korunu u dveří do salla tereny. Dveře jsou zavřené, naše ruce zaměstnané klacky a tak tam všichni stojíme a čumíme jak puci. Než se kolegyně zeptá, jestli by nebyl té lásky a aspoň nám otevřel. Otevřel. A šel. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKtjo5ZZz2S2EJ2vB9BPKVMnon0Zogo9btGi9mrUfhBgc_wxH213Uj-AbRkMSGVSIvk9ffa4LAJK17B0obhK4z3Mxo01AVexZ9xcHkxMgDKIhIN-6-SOfW4xwuU5gqufkKJnVEUh_IePQ/s1600/39926295_1993884614011140_1576891332851400704_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKtjo5ZZz2S2EJ2vB9BPKVMnon0Zogo9btGi9mrUfhBgc_wxH213Uj-AbRkMSGVSIvk9ffa4LAJK17B0obhK4z3Mxo01AVexZ9xcHkxMgDKIhIN-6-SOfW4xwuU5gqufkKJnVEUh_IePQ/s320/39926295_1993884614011140_1576891332851400704_n.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Důkaz místo slibů, že nejsme křehký květinky, ale drsní dřevorubáci.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Čtvrtek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Že by se mi jako chtělo, to nemůžu říct. Co nemusím ráno vstávat na procházku se psem se mi vstává čím dál tím hůř. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že mám za 14 dní státnice a možná bych měla aspoň zjistit co jsou otázkové okruhy a já místo toho louskám Hru o trůny a poslouchám operní árie. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska taky makáme o facku víc než v úterý. Tak jako přiměřeně. Skupinka na prohlídce super, sice ne tak super jako v úterý, ale pořád dost dobrý. Krásně si pohovoříme o historii odívání a o tom já hovořím ráda. V mezičase si dořeším nějaké posvatební záležitosti a stihnu si poslat kamarádku pro dopis s pozvánkou k přijímačkám. Nějak jsem si ho totiž nestihla vyzvednout ve Zlíně a tak se vrátil na fakultu a volali mi celí pryč jestli to znamená, že jako nepřijdu. Ale já přijdu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vehementně připravujeme zítřejší hrůzostrašné prohlídky, i když jsme zrušili můj společný duet se šéfem. Na Fantoma opery nemáme hlasivky, já si pořád ještě léčím krk oddělaný v podzemí. Mému léčení zítřejší prohlídky odehrávající se večer v podzemí asi nepřidají, řekla bych. Natož polooperní árie. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Skvělý oběd od mého muže mi překazí tři, kteří nutně chtějí na výstavu Fyziky a chtějí tam hned. Jako HNED. A já si zrovna ohřála kuře. Ach jo. Když ho o půl hodiny později ohřívám znovu tak vyloženě podrážděně vrčím, kdykoliv se otevřou dveře do pokladny a hrozí, že by mohla přijít další prohlídka. Hladová jsem <strike>na zabití</strike> drobítek nenaložená. </div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední vrchol mého dne mají na svědomí tři, kteří se přiharcují za dvacet minut konec a nutně musí vidět výstavu V lese. Co na tom, že už je zavřená a měli přijít před deseti minutama. Prostě MUSÍ a to HNED. Takže zahazuju nůž a cibuli co zrovna pižlám a jdu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
(Cibuli pižlám kvůli zítřejší prohlídkám, návštěvníkům se budou podávat strašidelné jednohubky, na nichž jsou nejstrašidelnější ty rozpižlané kusy cibule, neb ten nůž byl zatraceně tupý!)</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-25839346977602532102018-08-05T17:30:00.000+02:002018-08-05T17:30:09.234+02:00O cizojazyčných výkladech, (zase jednou) televizi a psu<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: 700;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Za dvanáct dní se vdávám. Ergo je momentálně moje největší starost svatba. Překvapivě žádný stres (stres vzniká ze špatného plánování!!!), těším se, ale jak se to blíží, tak se moje konverzační témata zužují na jenom jedno téma. Téma s velkým S.</div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
V práci si vyšívám závoj, abych byla princezna a v mezičase lítám na prohlídky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Historické sály v jedenáct mají potenciál. Přiměřené množství lidí, vcelku hezky nakombinovaní mladí a staří.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale pak. Hned na chodbě se přižene paní, která sebou vede šest slečen s anglickým textem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>A to jako ta prohlídka bude česky?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Ano, prohlídka je vedená v češtině. Slečny kvůli tomu dostaly texty."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"A to jim jako nic neřeknete?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Když se budou chtít na něco zeptat, tak jim pochopitelně odpovím, nebo vysvětlím cokoliv budou chtít. Bohužel z časových důvodů není možné všechno překládat do angličtiny. Proto mají slečny texty."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Ale to jako bude česky?!"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Jo!"</i></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-style: italic;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Náladu mi spraví až slovenská rodinka, která se poctivě celou prohlídku směje mým vtipům.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Trable s angličtinou ale nekončí. Po poledni jdu na výstavu fyziky. Je to pěkná, interaktivní výstavička. Předměty jsou vlastně experimenty s elektřinou a magnetismem, které si sami návštěvníci můžou vyzkoušet, jsou tam všude karty s popisem všech předváděných jevů, fakt super. Stojí to na tom, že si lidi všechno ozkouší.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jde tam se mnou rodinná trojice. Dědeček mluví česky, otec se synem pouze anglicky. Na pokladně se jim několikrát zdůraznilo, že výstava je v češtině. Vlezeme dovnitř a už to je.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>A co teda?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Výstava Fyzika hrou je založená na interaktivních modelech, se kterými si můžete hrát a vyzkoušet si základní fyzikální jevy. Všechny je vyrábí pan Vítězslav Prokop. Kdyby jste se chtěli zeptat tak jsem tady pro vás, ale primárně jde o to aby jste si všechno vyzkoušeli na vlastní kůži."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"To nám jako k tomu nic neřeknete?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Nooo. Experimenty jsou vysvětlené na kartách a jsem si jistá, že je to tam vysvětlené líp, než bych zvládla já. Já můžu jenom doplnit."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"A to s námi jako nepůjdete?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Většině lidí je nepříjemné, když za nimi chodím jako dráb."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže jsem si sedla bokem, dohlížela, když se na nic neptali tak jsem si četla.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po uplynutí vymezeného času se hádali na nádvoří:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>But I wanna go to the torturing exhibition."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"OK, go. But I am not interested so you have to go alone."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
A já už vidím, jak se zase půjde podzemí anglicky, protože cizojazyčné texty ještě nejsou. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec si to rozmysleli a jdou na Lego.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>Ale bude se tam jako něco dít, nebo si tam zase bude průvodce jenom tak sedět?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Sobota</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska se do práce těším. Závoj vyžaduje posledních pár stehů a bude hotovo. V práci všichni konzultujeme kolik korálků ještě našít a kolik už je moc. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Odejdu si jedno podzemí se třemi návštěvnicemi, je to spíš takový potlach a když se vrátím na průvodcovnu oznámí mi kolegové:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>Přijede televize a protože ty už jsi šla s televizí, tak půjdeš zas."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže se nachystám a čekám. Televize přijede a jdeme. Jestli jsem čekala, že jim zase jenom odemknu, ukážu <a href="https://pamatkymebavi.blogspot.com/2018/07/o-doprave-televizi-ruske-nenechavosti.html">jako posledně </a> a někdo z historiků, nebo vedení k tomu namluví synchrony, tak se šeredně pletu. Ke konci prohlídky mě totiž najednou kameraman drapne za rameno, postaví k pranýři a: "<i>Natočíme si to interview."</i> </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A já se zrovna do práce nenalíčila!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Neděle</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Můj drahoušek se včera loučil se svobodou, takže se domů připotácel nad ránem, neschopný slova. A tak ho nechám spinkat a beru si psisko sebou do práce.<br />
<br />
No a radosti máme na celej den. Na infocentru je kolegyně, která se na návštěvu psa připravila a ještě než vůbec vlezeme na zámek tak do Duka nacpe půl sáčku pamlsků. Pes je blahem bez sebe. V parku lítá od stromu ke stromu a celý příchod do práce korunuje skokem do ozdobného bazénku, ve kterém se koupání pokutuje. Naštěstí v tomhle nejsou rybičky.<br />
<br />
Vylovím, teď už velmi smradlavého psa a jdeme pracovat.<br />
Celý den provádíme, Duke na mě čeká na průvodcovně a kdykoliv odejdu na prohlídku a pak se vrátím, tak mě vítá, jako kdyby čekal, že jsem ho na zámku nechala napořád.<br />
<br />
Polední pauzu strávíme venčením. A plaváním. Zase.<br />
<br />
Problém je, že u toho venčení Duke vpije vždycky spoustu vody, takže musíme venčit častěji a pravidelněji.<br />
<br />
Kdykoliv vylezeme z průvodcovny tak je z něho hvězda, možná za to může zámecká placka co má připnutou na obojku, aby bylo poznat, že je zámecký. Děti si ho hladí, rodiče fotí a Duke na všechny slintá.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW0RfOqrPG5wPApUzw-gLAt3DW3QLIzfVmPm-cld1Q45li0jQaqzrgsOkdOCgM5wh-uTUQhi807SRHgJ1MmCplS8z2gHlhzsDRjqO0GITQJiSqXRta9_Mf1lLwcpFhmR-OM_u7VwQxmqA/s1600/38498873_1848582978568168_4164500796731293696_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW0RfOqrPG5wPApUzw-gLAt3DW3QLIzfVmPm-cld1Q45li0jQaqzrgsOkdOCgM5wh-uTUQhi807SRHgJ1MmCplS8z2gHlhzsDRjqO0GITQJiSqXRta9_Mf1lLwcpFhmR-OM_u7VwQxmqA/s320/38498873_1848582978568168_4164500796731293696_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-23162761247326157882018-07-27T12:31:00.000+02:002018-07-27T12:31:39.088+02:00O němé průvodkyni<div style="text-align: justify;">
<b>Úterý</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Přestala jsem mluvit. Respektive ne úplně. Včera se na mém začínajícím nachlazení podepsala klimatizace v nákupním centru a tři hodiny jsem jenom pískala. Ženská v masně z toho měla druhé vánoce. </div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Doma se mi krk srovnal a já se rozhodla, že netřeba měnit směny, že to v práci zvládnu. Z omylu mě vyvádí kolegyně, která mi hned zkraje sdělí, že vypadám fakt hrozně. Když jdeme pozapojovat podzemí a mě z ruky vypadne ovladač a na rovné zemi zakopnu a skoro se natáhnu, tak mě pošle čekat na schody a pak už se to se mnou táhne zbytek dne. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hlídám výstavy a chodím jenom tam, kde se nemluví. Pro průvodce fakt super.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska se otevírá nová výstava Fyzika hrou, kde jsou nejrůznější blbinky a modely a přístroje na kterých se demonstrují fyzikální jevy. Jdu to tam pohlídat a podívat se co a jak (protože se tam nemluví). Rozhodně bych přidala židli pro průvodce, protože chodit za lidma na každém kroku je hrozně trapné, pokud si o to neřeknou a není si tam kde sednout. Stát jim za zadkem jak dráb vypadá taky divně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V mezičase piluju ruční práce. Protože termín svatby se neúprosně blíží, tak vyšívám závoj. Protože ten bude opravdu hodný princezny. Tak vyřezávám kytičky a lístečky, které potom budu našívat na tyl a kombinuju je s korálky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Odpoledne mě holky pošlou hlídat lego výstavu. To neměly dělat. V herničce mi padá hlava, jsem naprosto mrtvá a spala bych. Na průvodcevně sebou lisknu na gauč a v minutě spím. Probudí mě až fakt, že máme jít zavírat okna. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Středa</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Včera to bylo fakt marný. Dneska je lidí ještě víc a já se paradoxně cítím stejně jako včera. Ale aspoň jednu prohlídku půjdu, protože mám blbý pocit, kvůli včerejšku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V poledne na mě vychází historické sály s čtyřiceti lidma. Už je to kolik let co jsem neměla čtyřicetihlavou prohlídku a normálně bych jásala, teď se jenom děsím pomyšlení, jak to umluvím. </div>
<div style="text-align: justify;">
A navíc kromě jednoho milého starého pána jsou to všechno naprosto marní návštěvníci. Drtivou většinu to vůbec nezajímá, zbytek hledí jenom na to, jak mě naštvat. </div>
<div style="text-align: justify;">
A jak mám slovenské geny, tak musím konstatovat, že v téhle prohlídce byli všichni Slováci blbci s velkým B. A velkým L. a druhým B. A C. A nakonec i s velkým I. Prostě BLBCI.</div>
<div style="text-align: justify;">
V jednom z prvních salonků přiskotačí důchodkyně a ptá se:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Ty malby sú fresky štukované?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"No malba je freska. Kolem toho jsou umělecké štuky od Bussiho."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Nie, ty fresky sů štukované?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Ne fresky jsou fresky."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Ale štukované?"</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Už se nadechuju, že jí udělím přednášku Technika zpracování nástěnných maleb se zvláštním důrazem na techniku Fresco a Secco, ale nakonec se k ní přitočí její doprovod, něco jí zašeptá do ucha a jdou pryč. Po zbytek prohlídky Slovena už jenom zírá na stropy a nehlasně opakuje "<i>Štukované."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
V ložnici se chlap ptá, jestli je postel ze dřeva, že vypadá jako kamenná. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.zamek-slavkov.cz/images/lo%C5%BEnice.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.zamek-slavkov.cz/images/lo%C5%BEnice.jpg" data-original-height="540" data-original-width="800" height="216" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.zamek-slavkov.cz/historicke-saly-zakladni-okruh">Zdroj obrázku</a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
No nevím, ať se koukám jak se koukám. Ta postel prostě jako kamenná nevypadá. Nebo jo? </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Během prohlídky se sice šetřím ale stejně slyším jak mě pomalu opouští hlas. A než se dobereme závěrečného <i>"Doufám, že se vám na zámku líbilo, přeju hezký den a snad někdy ve Slavkově nashledanou."</i> , tak už ze mě jde zase jenom pískání. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Holky na průvodcovně z toho mají strašnou srandu. Paní pokladní podezírá, že filmuju a zlomyslně doporučuje poslat mě na kalciovku na středisko. Rozhodnu se vyléčit po svém dortíkem v kavárně a pořádným hrnkem kafe. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Jedna moje báječná kolegyně mi nabízí, že za mě zítra vezme směnu, ale já doufám, že se mi to srovná. Navíc bych nepotřebovala jeden den volna, ale tak měsíc. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Nakonec uznávám, že není třeba dělat zbytečného hrdinu a s pomocí počítače tedy kolegyni prosím, jestli by fakt mohla, že bych si tu směnu ráda přehodila. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Jedu domů a mlčet.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-5072962297738739272018-07-25T13:17:00.000+02:002018-07-25T13:17:11.806+02:00O francouzském malíři, kytici a rozbitém světle<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska už frčím svým autem. Na větší Mazdu už si kamiony tolik nedovolí. Do práce tak přijedu relativně živá a zdravá, byť opožděná.</div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Zaspala jsem, hodila na sebe první hadry co jsem našla a vyrazila. A zůstala stát. Kolony kam se podíváš, nejhorší na dálnici. Tak volám do práce, že budu mít zpožděníčko, že mě to moc mrzí.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prohlídky jsou v normě. Sály se skupinkou lidí, které to okázale nebaví, ikdyž se můžu vydat z posledního. Lego s průměrně uřvanými dětmi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jedinou výjimkou je pár kolem čtyřicítky, který se jde podívat na Lego výstavu. Pán je očividně do lega velký fanda, takže probíhá kolem a vykřikuje čísla, kolik kostek bylo potřeba na který modýlek. Dokonce jdou i do herničky, kde je pět dětí do osmi let a tenhle čtyřicátník. Všichni společně sedí na zemi a staví si z Lega. Rodiče dětí se tváří divně, přítelkyně pána se tváří divně, děti i s chlapíkem si to užívají a já se tiše směju do hrsti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Odpoledne jdu provádět dětskou trasu. Nějak po tom ranním zážitku nemám náladu na další otrávené dospělé. Děti jsou naštěstí hodné, rodiče už méně. Ztropí scénu Proč si nesmíme vzít dovnitř kočárek a pak mě přehlíží jak plochý kámen. A dítě pláče. Kolega Marek mi dělá služebnou, v jeho případě francouzského malíře a já mám co dělat, abych se nesmála nahlas. Jeho francouzský přízvuk je boží!!! A když z něj vypadne: "<i>Já tady šistila korrruna. Kapla na ni barrrvaaa."</i> tak se musím vyloženě kousat do rtu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po návratu mi kolegyně sdělí, že mám sice hogofogo krajkové šatičky, ale taky díru na zadku, takže si jdu vyptat šitíčko. Na průvodcovně pak sedím polohaná a štupuju si zadek, když tu se v parku za oknem mihne skupinka lidí a zůstanou zírat. Myslím, že získali novou vášeň pro památky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Sobota</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno mi zvoní mobil a v něm kolegyně Žaneta, že synovi ujeli skauti, kteří ho měli odvézt na tábor a jestli ji přece jenom můžu odvézt do práce. Můžu. Můj muž byl celou noc pryč a zapíjel ztrátu svobody svého nejlepšího kamaráda, takže domů nedorazil a já se vyspala báječně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když se jdu osprchovat, cvaknout dveře a v nich můj muž. Veselý, roztomilý a naprosto beznadějně opilý, třímá v ruce pugét a nesrozumitelně mi popisuje jak se měl a za každou větou pronese památné: "<i>A tady jsem ti koupil kytku." </i>přičemž mi kytici růží pokaždé strčí do sprchy. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V práci si vysloužím prohlídku podzemí s žoviálními čtyřicátníky, takže je to vlastně dost příjemné. Zajímá je co říkám, nemají blbé vtipy. Bohužel se nám nerozsvítí světla v šatlavě.<br />
Takže už je první technika v čoudu. A pokazila se dokonce o týden dřív než jsem si myslela. Nakonec se mi nějakým šolichem podaří tam rožnout, ale kolega o prohlídku později hlásí, že ať dělal co dělal, tak jemu už se nerozsvítilo.<br />
<br />
Po prostřídání zimy v podzemí a horka nad zemí začínám cítit jak mi něco leze na hlasivky. Ach jo.<br />
<br />
<b>Neděle</b><br />
<b><br /></b>
Zítra mám volno. Zítra mám volno. Těším se, těším. Světla v šatlavě už definitivně nesvítí, ale nejde s tím nic dělat, dokud nebude v práci údržba. Takže chodíme s baterkou.<br />
<br />
I přesto, že je nás o víkendu o jednoho víc, tak pomalu nestíháme a lidí je pořád.... dost.<br />
Vyloženě se těším domů, protože se slíbila zastavit mamina a to znamená minimálně kafíčko.<br />
Ono to ve výsledku znamená i večeři, dokonce se se mnou mamina i s přítelem vrací do Brna, abychom pobyli. Jen je trochu komplikované kloubit fakt, že vozím do Brna kolegyně, s tím, že oni jsou zde taky vozem. Doma na venčení čeká pes a vůbec.<br />
Ale zkombinovali jsme a večeře byla super. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Zítra se těším na zasloužené volno. Byť jednodenní. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-16222408078355426832018-07-20T13:42:00.000+02:002018-07-20T13:42:16.140+02:00O dopravě, televizi a ruské nenechavosti<div style="text-align: justify;">
<b>Pondělí</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Máme otevřeno i v pondělí. Už nemůžu rozlišovat týden na "pracuju" a "volné pondělí". Od teď rozlišuju svoje dny na "pracuju" a "pracuju". A miluju to!</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Protože ale Češi mají zafixováno, že pondělky jsou zavírací, tak je překvapivě málo návštěvníků. Celý den tak můžu vyšívat svůj svatební závoj a koukat s holkama na filmy. Letní kino Slavkov u Brna otevírá dřív a na průvodcovně.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Někdy po poledni klika cvakne, dveře letí a Míša vchází do dveří. Překvapená tmou a našimi obličeji, které ozařuje pouze modravý svit obrazovky, mě vytáhne na světlo, že mi veze překvapení. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A taky že jo. Ve vstupní hale čeká moje nejlepšejší kamarádka s manželem, protože všichni společně byli na MoR ve Vizovicích a teď výletujou. </div>
<div style="text-align: justify;">
Jdeme se podívat do podzemí a já tak zase anglicky vysvětluju, jak to bylo s mučením a výslechy. Jenže tentokrát je to mnohem lepší, protože jsou to kamarádi, je tam Míša se svou nedostižnou angličtinou a pamětí na slovíčka, která se vyrovná slovníku. Náramně si to užívám.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak zase po zbytek dne filmy a vyšívání. Na čtvrtou přijíždí polský zájezd. Dělíme je na dvě skupiny. Se mnou jdou děti a jejich průvodce čte text v polštině, s kolegyní jde zbytek s polskými texty. </div>
<div style="text-align: justify;">
Polské děcka jsou zatracení anarchisti. Nedávají pozor, na upozornění dlabou, lítají po expozici, kloužou se sem a tam, smějou se (pravděpodobně mě a mé snaze je ukáznit) a serou mě až do konce prohlídky. Ještě že není tak dlouhá. Na začátku totiž chlapík přišel s tím, že potřebují aby to bylo rychle. Když jsem mu vysvětlila, že tam budeme tak dlouho, jak rychle bude číst, tak profičel trasu za půl hodiny. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Až večer si uvědomím, že nebýt prohlídky podzemí s kamarády, tak celý den nepromluvím ani slovo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Úterý</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno se mě zase pokusil u Rohlenky rozmačkat kamion. Já nevím na co ti idioti mají zpětná zrcátka, když si nekontrolují, že vedle nich jede auto. Nebo jestli předpokládají, že s malým autem (Mazda je v servise a já mám půjčeného puclíka od tchána) jako nepotřebuju silnici po které bych jela?! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poprvé potkávám v práci dvě kolegyně, které se taky zaučují na podzemí. Jedna z toho má psychický otřes a chodit ho nechce vůbec. Druhá se voražená podobně jako já, takže můžeme na podzemí a jeho návštěvníky nadívat dvojnásob. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Lidí chodí víc, ale stejně se mi zase skoro nepodařilo dostat do zámku. Pořád na mě vycházejí výstavy, nebo hraní si na komornou na dětské trase. </div>
<div style="text-align: justify;">
Mimochodem slyšela jsem další kolegyni, kterak dětskou trasu prochází. A obávám se, že ty nebohé děti si odnesou velmi traumatizující zážitek. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Odpoledne prohlídka historických sálů, která je báječná, osvobozující a obohacující. A doslova. Poprvé ve své kariéře jsem dostal dýško od Čechů. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Středa</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska se i podívám do podzemí. Jednak ho ráno musíme nachystat (už vím jak na to) a druhak jsem si vymrčela nějakou prohlídku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Během dne si sice pohlídám i sem tam výstavu, ale v poledne na mě vychází prohlídka podzemí se čtyřmi návštěvníky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Tak jdeme, vykládáme a u šibenice mám málem infark, protože se odnikud zjeví další tři lidi se slovy:</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"My jsme od televize, my si vás trochu natočíme."</i> </div>
<div style="text-align: justify;">
Jestli to bylo vyjádření souhlasu s GDPR to nevím, ale každopádně rozloží kameru a trochu natáčí. Já mám přetrženou nit, přemýšlím co to je doprčic za lidi, kde se tam vzali a co s nima. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po skončení prohlídky vypustím návštěvníky ven a začnu se pídit. Je to skutečně televize, jedna slečna je z radnice, což vysvětluje proč jí půjčili klíče. Proč mě ale nikdo neinformoval o tom, že mi naruší prohlídku, to už nevysvětluje. Přidá se k nám historik, udělají se dva rozhovory, natočí si velmi statické záběry z expozice a ke konci se mě slečně ptá, jestli náhodou nemám jít na prohlídku. Možná se mě chce zbavit, možná ne, každopádně jí vysvětlím, že ona má sice klíče, ale já mám světlo od expozice, takže tam s nimi musím být, protože jsem za tu instalaci zodpovědná, neb vlezli do mojí prohlídky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Trhla jsem rekord a byla tam s nimi hodinu a půl. V naší pomyslné hře o to, kdo vydrží s lidma v podzemí nejdýl už mě nikdo nepřekoná.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Čtvrtek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem nastydlá. A proto jedu do práce v krátký sukni. Rozpor mi dojde až na dálnici. Ve Slavkově na křižovatce pokračují moje automobilové zážitky, tentokrát proti mě na nejfrekventovanější křižovatce ve městě (kam je navíc svedený provoz z uzavřeného obchvatu) vyrazila babka, která se rozhodla, že přednost není pro ni, a že mě ji prostě nedá, takže jsem to sice ubrzdila, ale ucpaly jsme celou křižovatku, protože všechny směry najednou musely zastavit a čekat, až se bába uhne. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
První prohlídka v jedenáct je parádní. Lidi super, smějí se, baví je to, chválí mě. Až na jednu ruskou ženštinu. Celou dobu se vyptává, což by nevadilo, ale vyptává se rusky a odpověď očekává v témže jazyce. Já sice rozumím co chce, ale neodpovím. Takže nasadím kývačku a už to jede: "<i>Da, da, da, niet, da, da, niet, da. Da. Origynalne. Da."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Na konci se nepohodneme, protože text, který cizincům půjčujeme a když ho chci vrátit tak spustí tirádu, že si ho chce nechat. Když odmítám, tak se ozvou výčitky na výši vstupného, a že si ho chce nechat. A tak se u brány hádáme asi pět minut, než konečně povolí a text navalí zpátky.<br />
<br />
Na výstavě Lega mě dožere chlapeček, který se co dvě minuty chodí ptát, kdy už půjde do herničky. A ječí u toho. A mamince je to fuk. A křičí. Ach jo.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1763888772707245802.post-41942796238969285282018-07-08T20:19:00.000+02:002018-07-08T20:19:04.219+02:00O lechtání, smrtelné chorobě a krásné neděli<div style="text-align: justify;">
<b>Pátek</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Dneska bude fajn den, přesvědčila jsem se vnitřně. Na právo útrpné už umím pořádně, text si sedl, už nekoktám a pokusím se zapracovat na svém nadšení při popisu jednotlivých fází mučení. </div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Vychází na mě postupně všechny prohlídky, krom dětské trasy. Tu si solidárně pořád dokolečka bere jedna kolegyně, hlavně když vidí naše utýrané obličeje při jakékoliv zmínce o dětech. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na prohlídce podzemí a práva útrpného si to dneska náramně užívám. Přijel motorkářský gang a to je vždycky super. Nakonec je i skupinka 24 lidí přiměřeně velká a když se jedna slečna uvolí předstírat u vyšetřování obviněného a posadí se na lavici, máme vystaráno.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po zbytek prohlídky jí říkáme Václave, podle Václava Špičky, který je několikrát během prohlídky zmiňován a skvěle se bavíme. U mučidel všem vysvětlím, že na "Václavovi" to předvádět nebudu protože nejsem nelida, i když mi ji její kamarádi vehementně nabízejí k praktické ukázce. </div>
<div style="text-align: justify;">
Jeden pán se nakonec přitočí a ptá se, jestli by nebylo možné na mučidlech lidi lechtat peříčkem, jako ve filmu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Možné by to bylo, ale proč by to někdo dělal? Lidičkové. Účelem mučení je způsobovat bolest, ne lechtat. Jenže, kdyby se ve filmu ukazovalo mučení jako mučení, tak by nikdy nedostal nálepku Vhodné pro mládež. Což třeba u Asterixe a Obelixe (odkud všichni mají tu teorii o mučení peříčkem) byla katastrofa.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na poslední prohlídce podzemí už je to zase normální, až na paní, která po mém výkladu o natahování na žebřík, protáčí panenky, motá se a vypadá, že sebou za chvilku šlehne. Tak to rychle ukončím a suneme se dál.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Sobota</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska žádné právo útrpné. Jenom skvělá, bombová, perfektní prohlídka historických sálů. Strašně si to užíváme, přetáhnu asi o 15 minut, ale je to boží, nejbožejší prohlídka tohoto týdne. </div>
<div style="text-align: justify;">
V dobré náladě na průvodcovně odpovídám kamioňákům, kteří se nabourali na zámeckou frekvenci vysílaček, aby nám nežvanili do prohlídek.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po obědě na mě vychází asistence u dětské trasy. Dětem se totiž na prohlídce "ztratí princeznovská koruna" a oni ji společně hledají. Nakonec se ukáže, že ji má komorná, dnes já. </div>
<div style="text-align: justify;">
Namašlím se do šatiček a vyčkávám na svůj moment. Už během čekání, mě pobolívá žaludek, ale po návratu na průvodcovnu to se mnou málem šlehne. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bodavá bolest neustupuje a já nevím co to je. Leda by se mi zase ozývaly vředy. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ležím na gauči, hekám a moji drazí milovaní kolegové se u mě jeden každý zastaví a řeknou:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"Co ti je? Vypadáš fakt hrozně." </i>V kombinaci s jejich tónem si připadám ještě hůř, ale jsou na mě hodní, nutí mě ležet a běhají prohlídky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec podlehnu tlaku okolí a rozhodnu se pro nějaké léky na bolest, co máme v lékárničce. Když se zdvihnu zjistím, že mi opuchla a povadla levá půlka obličeje. </div>
<div style="text-align: justify;">
Vypadám jako sluha šílených upírů Igor a přibližně se tak i cítím.</div>
<div style="text-align: justify;">
Netušíte někdo, co kombinuje bodaní v žaludku a atrofii půlky obličeje?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dojedu domů padnu do postele a spím.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Neděle</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Ze zaslouženého spánku mě v 9:24 probudí smska kolegyň, které vezu do práce, že už jsou před domem, kde jsem já.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Během minuty na sebe nahážu oblečení, hodin do batohu krabičku s obědem (ještě že mi zbylo od včera!!!) a za mohutného nadávání letím dolů. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Přijdeme na čas!!! Já si okamžitě objednávám v kavárně kouzelný kafe, které je kouzelné hlavně v tom, že má chutnat a fungovat jako by v něm byla dvojitá dávka kofeinu, ale ta v něm doopravdy není. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Krátce na to, nám ve vysílačce zase něco zachrčí. Já celá rozpálená z pozdního příjezdu a včerejších kamioňáků drapnu vysílačku a říkám: <i>"Opusťte okamžitě frekvenci zámku Slavkov u Brna, opakuji, opusťte okamžitě frekvenci zámku Slavkov u Brna."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Chvilka ticha a nakonec se ozve v odpověď můj šéf: "<i>Já jsem frekvence zámku Slavkov u Brna a jsou prohlídky.</i>"Všichni se mi smějí jako nikdy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dvakrát si pohlídám Lego výstavu a nakonec i na mě vyjde prohlídka. Je to parádní. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Všem se to moc líbí, jedna stařičká paní mi přijde potřást pravicí a asi pět minut mi děkuje, že tak báječnou prohlídku nezažila. Sice zase přetahuju, takže některé návštěvníky musím pustit přímo do podzemí, aby stihli další prohlídku, ale to nevadí. Všem se to moc líbí a já s pocitem dobře vykonané práce jdu zavírat okna.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01239786709569946257noreply@blogger.com2