Kostel sv. Krve Heiligenblut (Rakousko)

Inu, je to tak. Vybodla jsem se na fakt, že je půlka semestru a měla bych pracovat a odjela jsem si na dovolenou. Konkrétně lyžovat. Konkrétně do Rakouska. A bylo to báječné.

Pominu-li fakt, že jsem na lyžích nestála šest let, takže počátky byly rozpačité, užila jsem si to maximálně. Sjezdovky byly krásné, dlouhé, strmé tak akorát a výhled v Alpách je dokonalý kterýmkoliv směrem.

Co bylo ale nejlepší byl den třetí.

Zamířili jsme vyzkoušet sjezdovky na Grossglockneru, které nás sice až tak neuchvátily, ale dole pod lanovkou ve městečku stál kostel.

A já už od prvního pohledu věděla, že ho musím prozkoumat. Vypadal totiž na vrcholnou gotiku, ale půdorysné řešení naprosto neodpovídalo gotickému kostelu, tak jak jsme na něj zvyklí v Čechách.

S mužem jsme proto zabalili lyžování ten den o trochu dříve a pelášili si prohlédnout kostel. A nelitovala jsem ani chvilku.

Celá vesnice je na první pohled skutečně moderní lyžařské středisko, ale kolem a při bližším zkoumání, najde člověk hromadu nádherných památek.

Vesnice byla založena v 10. století, kdy putující pastevci našli na místě dnešního kostela ležet mrtvolu sv. Bricciuse. Tento dánský princ se vypravil pro lahvičku s Kristovou krví, kterou měl dopravit domů do Dánska. Jenže na zpáteční cestě podlehl lavině. Jeho mrazem mumifikované tělo našli pastevci a na místě nálezu postavili kapli a pojmenovali místo Heilenblut (Svatá krev). V druhé polovině 15. století na místě kaple vyrostl kostel, jehož současná podoba je rekonstrukce původního vzhledu.

Ten kostel stojí za to. Je volně přístupný, u vstupu najde člověk automat s nahraným průvodcovským textem, za jedno Euro si můžete poslechnout historii kostela v mnoha jazycích včetně češtiny.

V hlavní chrámové lodi stojí naprosto dokonalý oltář. Vysoký je přes jedenáct metrů, celý zlacený a byl vyroben ve stylu Boznerské školy. Postranní oltáře jsou řezané a malované a ikdyž nejsou tak působivé, stejně mají něco do sebe. Volně přístupný je celý kostel, včetně krypty pod hlavním oltářem, kde je umístěná barokní hrobka s ostatky sv. Bricciuse. Dá se vystoupat i na chór a z relativní blízkosti si prohlédnout i nádherné varhany.

Unikátní je i sklípková klenba v hlavní chrámové lodi, kterou v Čechách známe třeba ze Slavonic, nebo Telče.

U vchodu do kostela je nádherná freska z konce 15. století zrestaurovaná do původní podoby. Rozhodně by si i nemorbidní návštěvník neměl odpustit procházku hřbitova, který je kolem kostela. Hroby jsou starší hřbitov se totiž už aktivně nepoužívá. Krom památky zesnulým horolezcům, kteří padli za oběť okolním horám, je rozhodně kouzelný pohled na náhrobky a kříže, které jsou všechny do jednoho kované a naprosto báječné.

Prohlídka kostela není nijak časově omezená, nikdo nevybírá vstupné, přesto tak nějak patří k dobrému vychování hodit do kostelní sbírky aspoň Euro. Protože ono to vážně stojí za to.