Regionální muzeum v Jičíně

Na cestě zpět do Brna, jsme museli ještě navštívit jedno muzeum. Kvůli časovému presu jsme nestihli muzeum v Jablonci nad Nisou, kam chtěli všichni, a jeli jsme do muzea v Jičíně, kam nechtěl nikdo. 

Přímo na Valdštejnově náměstí je, nikým nepozorována, malá budova. A v budově muzeum. Vystoupáte do prvního patra a jste tam. 

 

Pokladna tedy valnou důvěru nevzbuzuje a stálá expozice taky ne. Je příliš nacpaná, nechápu koncept jednotlivých expozic, ani to jak jsou oddělené, spojené. Předmětů je v expozici tolik, že prostě nevyzní.

V muzejní herně jsem měla stejný problém. Nepochopila jsem o co má jít. Slečna edukátorka nám i něco vysvětlovala, ale přišla jsem pozdě a byla jsem k smrti unavená, takže jsem z jejího projevu slyšela každé druhé slovo. 

Nejvíc se mi v Jičíně líbila galerie. Obrazárna barokních mistrů v sobě skrývala poměrně dost církevního umění, a to se mi líbí. 

Samotné muzejní expozice jsou vlastivědně, historické. Asi. Představuje se tu přírodovědná část, čistě historické části, promíchané z etnologií, uměním, no prostě všeho chuť. Uniká mi sdělení. Nevím co autor zamýšlel, ale rozhodně se mu to nepovedlo.

Muzeum se zamrzlo ještě za hlubokého socialismu, kdy zdejší expozice musela být bomba a žhavá novinka, ale v kontextu dvacátého prvního století, už je smutným přežitkem. 

Jediným krásným zážitkem je tedy výstup na panskou oratoř, kam se dá z muzea taky dojít v rámci vstupného. Jenže kdybych se slečny pokladní nezeptala kudy, tak neuvidím nic, protože oratoř není nijak značená a avizovaná je velmi opatrně na několika letáčcích. 

Z oratoře je nádherný výhled do interiéru vedle stojícího kostela Sv. Jakuba. Kostel byl zavřený, když jsme přijeli, takže tohle byl jediný způsob jak se pokochat vnitřní výzdobou a stálo to za to. Kostel a oratoř jsou tedy jedinou pozitivní zkušeností, kterou si z jičínského muzea odnáším.

Vstupné 60,-/40,- je sice fajn, ale nemyslím si, že bych je chtěla dát ještě jednou.
Více informací je ZDE!