Chci provádět! - Než do toho půjdu...


Je to tak, jsem už starý mazák. Průvodce všemi mastmi mazaný. Nejrůznějšími návštěvníky zocelený. Dotazy nezaskočitelný. Takže už jsem vlastně v pozici, kdy můžu kibicovat a radit ostatním, aniž bych vypadala jako trouba. (Což možná budu, tak jako tak.)
Já jsem se průvodcem stala ještě v době, kdy za to bylo málo peněz (jako opravdu málo, na mojí první pracovní smlouvě se skví suma 51,46 Kč na hodinu) a provádění se dělalo z lásky. Scházela se super parta lidí, kteří milovali objekt, historii, šerm, kovařinu a přírodu a společně jsme měsíc vegetili v tom co milujeme nejvíc. 
Jenže pokrok nezastavíš a jak jsem ráda, že nám pořád přidávají (i když slavné to pořád není, tak jako přivýdělek už je to super), tak to bohužel znamená, že provádění začalo přitahovat spoustu lidí, co by to prostě dělat neměli a provádějí jenom proto, že v McDonaldovi u fritéz je to přece jenom úplné dno.

Dalším často omílaným argumentem je věta: "Já mám rád lidi!" I já to říkala, i já to myslela vážně. To mládí, to mládí.

Průvodcem může být každý, kdo má aspoň trochu dobré komunikační schopnosti, má rád lidi, umí si zapamatovat dlouhý text a má pocit, že makat na hradě bude romantika. Tohle vám ve zkratce řekne každý koho se zeptáte, jak asi vypadá adept na provádění. Sedět celý den na zadku a sem tam si odskočit a povodit hradem historiechtivé návštěvníky, to zní jako sen, co?

To mít rád lidi už jsme nakousli a ještě doproberem. Dobré komunikační schopnosti se hodí, ale taky nejsou hlavní, zapamatovat si dlouhý text je nutnost, ale ve výsledku je to to nejjednodušší. A makat na hradě je romantika jen ve filmu Kopretiny pro zámeckou paní. Slibuju vám pot, krev a slzy (většinou vaše, zřídka návštěvnické).

V prvé řadě se třeba sám sebe se zeptat PROČ CHCI BÝT PRŮVODCEM? 
Jestli milujete dějiny, tak směle do toho. Jestli vás baví prostředí hradů a zámků a různých akcí konaných ve stylu středověkých jarmarků, tak už posílejte přihlášku, ale pečlivě vybírejte objekt. Jestli máte vztah k nějaké památce ve vašem okolí a chcete si tenhle vztah ještě víc upevnit, budete průvodce. Jestli sice nesplňujete výše uvedené, ale máte pocit, že by to mohlo být fajn, tak primárně dočtěte tenhle článek, pak si to ještě promyslete, a když přesvědčení vydrží, tak prosím, můžete to zkusit, třeba je to opravdu pro vás.
ALE!!!
Jestli je pro vás fastfood moc pod úroveň a vy hledáte jinou brigádu, tak běžte jinam. Jestli máte pocit, že je to flákárna za peníze, tak běžte dělat servírku. Jestli hledáte místo, kde jenom budete moct dokazovat blbým návštěvníkům, že jste lepší, tak běžte makat jako úřednice za přepážku. Jestli se chcete jenom opíjet v romantickém prostředí a psát o tom blog, tak taky změňte profesi (tohle totiž už dělám já!).

Pokud se totiž podíváte na nejrůznější facebookové stránky, nebo skupiny věnované provádění, tak zjistíte, že většina průvodců svoji práci bezmezně miluje, za návštěvníky (i ty hloupé a nesnesitelné) by dali ruku do brány a ikdyž je to vyčerpávající a únavné, tak to prostě stojí za to. ALE stejně tak se najdou i průvodci, kteří by průvodci prostě být neměli. Někteří z nich už byli grilováni v mých reportážích z výletů po hradech a zámcích, na některé se olej teprve přihřívá. Ale i pro průvodcování musejí být vlohy.

O ČEM TA PRÁCE VLASTNĚ JE?
Je to o lidech. Které průvodce ani nemusí mít rád. (Já jsem měla ráda lidi, než jsem s nimi začala pracovat!) Ale musí je umět ukočírovat a zvládat. Je to o veřejném vystupování, takže pokud nedokážete trémou otevřít před lidmi pusu, asi byste měli zvážit jinou kariéru (i když znám slečnu, která tak překonává svůj vrozený ostych z lidí a docela úspěšně). Je to každodenním jednáním z blbcem.
A prezentaci kulturního dědictví. Toho co pomáhá utvářet naši národní identitu, to pro co se cítíme Čechy. To na co bychom měli být pyšní a na čem stavět. Být hrdý na to, co prezentujeme, mít rád svůj hrad, to je základní předpoklad.
A taky se k tomu často vážou drobné údržbářské práce, jako zametání, sbírání odpadků, trhání plevele, ale to se liší objekt od objektu, takže kdo nechce sbírat, musí pečlivě vybírat.
Jo a kromě ne úplně závratné výplaty, probírali jsme i to, že máte hmotnou zodpovědnost za často cenné kousky v expozici?

CO MÁ SPRÁVNÝ PRŮVODCE MÍT A UMĚT
Musí mít kultivovaný ústní projev a být schopný improvizovat!!!
Jistě, že sylabus dostanete, ale nemůžete přednášet stejnou formou důchodcům z Chlumce, vysokoškolskému zájezdu historiků a dětem z mateřské školky. Nejhorší průvodci jsou ti, kteří se nabouchají slovo od slova scénář od kterého se neodchýlí ani na minutu a každý dotaz je rozhodí natolik, že pět minut poté ještě koktají. Já jsem si na každém hradě text přetvořila tak, že se shodoval pouze ve jménech a letopočtech, zbytek "omáčky" byl postavený tak, aby mi šel dobře z pusy a lidem se dobře poslouchal. To je u dobrého průvodce samozřejmé.
Hodně pomáhá, že je vidět, že průvodce práce baví. Kolikrát jsem schopná odpustit vážné řečové vady, pokud z toho člověka dýchá láska k objektu. Ale provádí-li mě flegmaticky znuděný idiot, který ještě k tomu koktá a ráčkuje, tak to jdu do vrtule.

Asertivita taky hodně pomáhá, zejména, když máte zájezd maďarských důchodců a matek s kojenci., kteří si objednali prohlídku plnou schodů a trvající půl druhé hodiny. A remcají. Remcají hodně. Na to, že na Karlštejně to bylo lepší. Že nemáte pivo (jakoby s tím průvodce mohl cokoliv udělat). Děti pláčou a potřebují čůrat. Nevychované děti kopou do nábytku a na všechno sahají (vzpomeňte si na hmotnou odpovědnost). Ale vy jste ambasador, vy jim předáváte hodnoty, nemůžete na ně ječet, že jsou banda nevychovaných degenů, protože pak by přišla stížnost. A stížnosti se musejí přeposílat na vedení (pochvaly nikoliv, to je zajímavé). Stížnost je průšvih. Být asertivní za všech okolností!

Chování a vystupování obecně. Národní památkový ústav vydal zajímavou metodiku (ke stažení ZDE) ohledně toho jak by se měl průvodce chovat a oblékat. Pomineme fakt, že ji nejspíš napsal člověk, který z hradů viděl jenom Krumlov a Hlubokou, protože není reálné promenádovat se v pěti stupních (V ČERVENCI!!!) po hradě v sukni a na podpatcích by si jeden zlomil nohu, ale něco do sebe ta myšlenka má. Oblékat se do práce reprezentativně, chovat se slušně a kultivovat!!! To je to co tahle země potřebuje. A hlavně neskřípat zuby moc nahlas až na vás nějaký upocený dědek vyvalí pivní pupek a jeho žena půjde na prohlídku v bikinách. Ono se jim to vrátí, nejspíš jako zápal plic.
(Zábavná historka - Před začátkem každé sezony mi můj šéf výše odkazovanou publikaci posílá v marné naději, že zahodím roztrhané džíny a tričko s nápisem Fuck the system a začnu do práce chodit v sukni a podpatcích. Zatím marně.)

Zvládání krizí je klíč. Mám pro vás hypotetickou situaci. Na chodbě se srazí tři prohlídky. Všechny mají pokračovat stejnou cestou, jedna prohlídka bude procházet každou místností, jedna bude vynechávat každou třetí místnost a jedna bude nejdéle času trávit s místnosti se zoologickou sbírkou. Do toho se ve vaší prohlídce počuralo dítě a matka s ním chce odejít, nejbližší východ je na konci patra, kterým musíte projít. Kolegyně má v prohlídce důchodce se srdeční slabostí, který potřebuje pomalejší tempo. Třetí kolega jde s dětskou prohlídkou plnou tříletých a hlučných dětí, které kopou do nábytku. Otázka zní, jak budete řešit vzniklé problémy a jakém pořadí budou prohlídky procházet. Situaci musíte vyřešit tak, aby se skupiny nepromíchaly a nikdo si nevšiml, že se stalo něco co se stát nemělo. Pokud byste podobnou situaci zvládli s klidem ukočírovat, tak ano, prosím staňte se průvodcem. Pokud vás polilo horko, tak zvažte ještě jednou ten McDonald.

Závěrem ještě ta hmotná odpovědnost. Předměty v expozici jsou drahé. Hodně. I když je to opelichaný stůl s prodřeným místem po loktech, je nejspíš dvě stě let starý a ergo drahý. Věřte mi, i kdyby to byl šunt z bazaru tak pamáťák je na svoje věcičky háklivý. Často ty nejhnusnější a nejobyčejnější věci jsou ty nejdražší. A já bych hrozně ráda řekla, že je vždycky všechno zabezpečeno, tak jak má, ale není to tak. Průvodce je během doby prohlídky zodpovědný za to, co se s exponáty stane, za jejich poškození, nebo zcizení. Zejména pokud se nenajde pachatel. Myslete na to, až budete opakovat Na vystavené exponáty se nesahá. Ta věta je tam pro vaše dobro.

Tolik snad úvodem k tomu, proč se stát průvodcem. Je to pravda dlouhý úvod, ale české hrady a zámky jsou zamořeny špatnými průvodci, kteří svoji práci nemají rádi, neumí ji dělat, ale je to pro ně lepší brigáda, než žádná brigáda. Pokud jste se pročetli až sem, tak super, v dalších dílech budeme pokračovat. Pokud jsem vás odradila dlouhým textem, tak taky dobře, průvodcovské texty jsou mnohem delší a ty byste se museli naučit zpaměti. 

Komentáře

  1. Ještě bys měla napsat, kde provádíš, třeba by to zvedlo návštěvnost... Nebo snížilo, protože by se tam lidi báli, že jim budeš zastrkovat košile do kalhot a mlátit je přes prsty, až budou smrkat do závěsů z 18. století...

    OdpovědětVymazat
  2. 😂😂😂😂Ale provádí-li mě flegmaticky znuděný idiot, který ještě k tomu koktá a ráčkuje, tak to jdu do vrtule.😂😂😂Ale vy jste ambasador, vy jim předáváte hodnoty, nemůžete na ně ječet, že jsou banda nevychovaných degenů,😂😂😂 prostě boží ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat