Po pauze...

On je ten nadpis trochu zavádějící.

Ona totiž ta moje vynucená pauza ještě tak trochu pokračuje.

Stále ještě čekáme na výsledky grantového řízení (jestli tomu teda tak honosně můžeme říkat), abych mohla naplno rozjet práci. V mezičase si sbírám podklady a materiály a doufám...

Musím konstatovat, že zatím mi stáž dává za uši zejména co se týče trpělivost. Jsem totiž všechno jenom ne trpělivá. Nejlíp se mi pracuje pod tlakem a s blížícím se deadlinem (moje motto, které mi pravděpodobně vytešou i na náhrobek zní Nejlepší inspirací je blížící se termín a utracená záloha!!!) a když něco chci (informace, potvrzení, kindervajíčko...) tak to chci hned. A to státní instituce prostě nedělá. Všechno se musí zvolna prodiskutovat, termín několikrát posunout, kdyby náhodou ještě někdo nestihl ten řádný, pak pečlivě posoudit, vybrat to nejlepší řešení (čti nejlevnější) a pak následně volným temptem předat informace všem lidem, kteří by je snad mohli potřebovat.

A tak jsem si naordinovala předvánoční volno. Pro Karla načtvrtou budeme vybírat čtyři objekty související s Karlem IV., stoprocentně to bude Lipnice (protože je prostě BOŽÍÍÍÍÍÍÍ, mrkněte sami) a k ní tři další. Vybrané hrady si objedeme, podíváme se zblízka jestli vyhovují našim potřebám. Já si k nim pak posbírám potřebné informace a přes zimu a jaro se na to můžeme vrhnout. V létě se to pak všechno spustí.

Jo jsem totiž blázen. Nestačí mi dvě vysoké školy... Já si totiž stáž, kterou oficiálně skončím na konci ledna, neoficiálně protáhnu až do léta. Upřímně mě to baví, i proto, že mě nenutí sedět tam třicet hodin tejdně a čumět do zdi, když není co dělat. Ikdyby ta stáž měla příští půl rok probíhat jenom jako moje soukromá aktivita, ve volném čase, nehodnocená kreditama. Na což stejně dojde, protože teď v zimě si projdeme otravnou předprojektovou fází, všechno nachystáme, připravíme, propočítáme, zařídíme... A v létě už jenom spustíme hotový výstup (když jsou památky přes zimu zavřené).

Připadá mi lepší, když si můžu v klidu pracovat na projektu, kterej možná není tak velký, ani velkolepý, ani v něm nelítají statisíce sem tam, ale má smysl, může pomoct menším objektům přitáhnout návštěvníky, ukázat lidem, že umíme udělat i něco hezčího a zajímavějšího než rádoby autentickej středověkej jarmark. (Nic proti středověkým jarmarkům, miluju středověký jarmarky, když jsou udělaný dobře a autenticky... A tady právě narážíme na kámen úrazu!)

Rozhodně budu radši dělat svůj malej projektík, za kterým uvidím nějaký smysl, než sedět v kanclu, vařit kafe, googlovat DIY vánoční dekorace a počítat minuty do konce šichty. Ikdyž to znamená, že největší výsledek za mnou bude vidět až půl roku po "oficiálním" ukončení stáže.

Ale co... Co NPÚ schvátí, to už nenavrátí a mě se v tom pomalém, láskyplném kolotoči hrozně líbí. :-)