Chci provádět! - Hlasy starších a moudřejších


Abych nemluvila o provádění jenom já, sesbírala jsem pro vás i komentáře od mnoha svých báječných kolegů, kteří mají s prováděním, taky svoje zkušenosti. Podívejte se co vám, průvodcům v zácviku, vzkazují vaši kolegové. 

"Na průvodci, by mělo být vidět (slyšet), že se o svůj hrad/zámek zajímá a ví spoustu informací navíc. Na druhou stranu "Nevím." je taky odpověď a lepší než si vymýšlet pohádky. Chce to hlavně pevné nervy a odolnost vůči blbým dotazům muflonů." (Kristýna, průvodkyně - Veveří)

"Připravte se nebýt frustrovaní, když zjistíte s plnou silou, že celou prohlídku "házíte perly sviním." A snažte se to brát s humorem." (Ondra, průvodce - Slavkov u Brna, Veveří)

"Nenechte si srát na hlavu." (Adam, průvodce - Mikulov)

"Nebuď kolovrátek, nebo nás v dohledné době  vymění za roboty." (Tomáš, průvodce - Rosice, Veveří)

"Určitě to chce vždy zachovat při jednání s návštěvníky zlaté pravidlo klidu. Já si vždy, když jsem měla nějaký problém s turisty, vzpomněla na hlášku Lukáše Kunsta - "Ano pane, jsem, přejete si ještě něco dalšího?"
Takže jsem jednou maminkou, která mi na prohlídku došla s malým ukřičeným dítětem, byla nazvána krávou, tak jsem to v pohodě přešla, usmála se a řekla, že si prostě malého buď utiší a nebo ji bohužel budu muset odvést z prohlídky, protože jsou tam i další návštěvníci, kteří si za prohlídku zaplatili. Paní nakonec odešla, cestou jsem získala novou titulaturu, já se celou dobu hezky usmívala. 
Z Buchlova mám zážitků na knížku, ale tak dvě zkušenosti budou stačit. První bylo, když mi dítě ve zbrojnici tahalo neustále za provaz, ale rodiče to očividně nezajímalo, jdu na hrad, tož co se budu starat o děcko, nee, však co, tak jsem došla, velice citlivě (fakt, ač se to u mě nemusí zdát) mu sundala pacičky z provazu, usmála se a řekla: "Chlapečku, že nám přestaneš tahat za ty provazy." (byla jsem na něj usměvavá milá, stálo mě to hodně sil, ale tak co už, je to práce s lidmi), no a co se nestalo- došel ke mně tatínek chlapečka a: "Kudy můžem vyjít ven?" 
No já na něj docela koukala ale nakonec jsem ho vyvedla z prohlídky. No a když jsem se vrátila zpět do zbrojnice tak jsem udělala školáckou chybu, otočila jsem se na zbytek výpravy a říkám: nevíte, co se tomu pánovi nelíbilo? co se stalo? a nějaká úplně cizí paní mi říká: tak pánovi se nelíbilo jak jste chovala k jeho dítěti, je to dítě, copak si myslíte, že poslechne. Čímž mi jasně dala najevo, že jsem chlapečka měla nechat vyrvat nám provaz ze zdi, šak co pohoda, on by to Jožka Kučík rád opravil a hlášku: to si myslíte, že to dítě poslechne, tak tu mám v hlavě dodnes. Já v tu chvíli měla sto chutí praštit tam klíčema a jít z hradu pryč, ať si tam třeba shnijou. Ten nevděk lidí mě úplně vykolejil. 
Dnes- vyvedla bych ho a dál pokračovala ve výkladu a už v kapli bych ani nevěděla, že jsem někoho vyváděla. ale tak je to o zkušenostech. 

No a druhý je taky z Buchlova - sedím na nádvoří, čekám na prohlídku, po nádvoří chodí borec, který to s tím pitným režimem malinko přehnal, nebo možná měl houbičky nevím, ale byl mi prostě podezřelý hned na první pohled, to poznáš, ale pán si nepřipustí že by asi do hradu neměl, vezmu si klíče, jdu si pustit lidi do hradu a pán dojde s lístkem, že má taky prohlídku, no tak co, tak ho pustím do hradu, prostě jen tak ho vyhodit nešlo,ale rozsvítila se mi v hlavě kontrolka a říkám si: hmm tak tohoto nespustím z očí. No a taky že jo. Dojdu s návštěvníky do zbrojnice a pána nikde. tak jsem vyšla na nádvoří, tam borec seděl na schodech, pohoda, a zapaloval si cigáro. Tak jsem se nadechla a povídám: "Vážený pane, právě jste porušil několik bodů návštěvního řádu, za prvé jste se oddělil od skupiny a za druhé tady je zákaz kouření." Koukal na mě jak sůva z nudlí,tak jsem pokračovala a povídám: "Na základě porušení návštěvního řádu vás vyvedu z hradu. zakoupením vstupenky jste souhlasil s návštěvním řádem." prostě klasické úřední oznámení. Pán pokýval hlavou a už jsme spolu ťapali po šedesátce dolů, ano nechala jsem samotné návštěvníky ve zbrojnici,ale bohužel na hradě to jinak řešit nešlo."  (Helena, průvodkyně - Buchlov, Buchlovice, Boskovice, Žleby, Rožmberk)

""Posraná prohlídka může přinést vydařenou sezónu". Nikdy nezapomenu na pána, který takto vyjádřil svou radost na můj návrat na Konopiště na jaře 2014. A co přineslo 7 let na 6 různých objektech? Že práce průvodce je pestrá a obohacující. I když mnohé vezme, ještě více dá. Taková práce však musí člověka hlavně bavit a naplňovat, o peníze tu opravdu nejde. Možnost potkávat se s různými lidmi, osobními příběhy, historkami, národnostmi, náboženstvími, je prostě úžasná - je to vlastně možnost procestovat celý svět na jednom místě - přes kulturu, chování, způsob myšlení až po styl oblékání ... Člověk, co dělá takovouhle práci, je vlastně určitým "hromosvodem" - svádí energii místa do lidí a z lidí do daného objektu. Sám přitom ledacos zachytí. To je také důvod "proč jsou průvodci", protože nejsou jen pasivní mluvící skříňkou procházející zámkem/hradem/jeskyní/muzeum/galerií, ale aktivním článkem, který spojuje dané místo a návštěvníky, předává něco ze sebe a naopak za to i něco dostává. To vidím jako hlavní úděl - průvodce -. Největší plus je, když je na zámku dobrý kolektiv, prostě skvělá parta, člověk může získat spoustu přátel na celý život ... A právě ta největší přátelství, největší a nepřínosnější zážitky, poznatky, seznámení u mě začala onoho roku 2014, po té legendární "posrané prohlídce". A z toho na závěr vyplývá, že i když něco na první pohled nemusí "vonět" a úplně "vypadat dobře", nakonec to může být začátek něčeho bombastického." (Lukáš, průvodce - Konopiště, Vimperk)

"Rad by bylo hodně, s každým rokem nějaká nová, tak nějak obecně: Vždy se nauč všechny klíče a zjisti si všechny dveře. Jednak návštěvník se může zeptat, jednak za dveřmi může být užitečná věc (třeba prodlužka).
Někteří návštěvníci po projití vstupní branou pozbývají filtr, takže hlavně při kostýmovaných prohlídkách bacha na pusu, nebo se tě zeptají na věci typu: kdy jste se naposledy koupala nebo máte pod tím kostýmem podprsenku? Případně si k tobě i přičichnou (stalo se). 
Pokud je to aspoň trochu možné, buď kámoš se svojí pokladní. To ona řídí, kolik jdeš prohlídek, a podle toho, jak je to na památce organizované, případně hlídá, jestli jsi na výstavě půl hodiny nebo dvě hodiny, nechá tě dopít kafe nebo dojíst oběd, zastane se, když návštěvník vypyskuje (a že se to stává nepříjemně často) a případně s tebou pošle průvodce navíc, pokud ten jediný návštěvník, který si koupil vstupenku, vypadá jako úchyl. 
Nebát se zařvat, když dítě opakovaně sahá na exponát. Funguje to pak na celou skupinu. Nebát se vyhodit návštěvníka z trasy. Zjistit si co nejvíc o svém okolí, když je potřeba natáhnout prohlídku, není nad to vykládat o tom, co vidíš z okna
U cizojazyčných prohlídek - zjistit si, odkud jsou. Jamajčanům je potřeba vysvětlit, "proč jsme byli Rakousko". Nikdy si neodpustím, že jsem se jednou nezeptala, byla to prohlídka pro VIP skupinu, nahlášená asi hodinu předem. Protože to byli kravaťáci za nula nula nic, kteří dávali pozor tak možná na svůj telefon, tak jsem jela základní výklad. Ale přibrala jsem k nim sympatický pár, který by normálně šel s normální prohlídkou a s AJ textem. Až po skončení prohlídky mi řekli, že jsou to Řekové... a my máme ve většině místností nádherné fresky s výjevy z řeckých bájí. Od té doby se vždycky ptám (ale jenom cizinců), odkud jsou a jak moc je zajímá naše historie. A nejlepší věc, na kterou jsem zatím přišla: dětem se líbí klíče, mám-li netrpělivé dítě ve skupině, stačí mu dát na starosti svoje klíče a požádat ho, aby odemklo pár zámků. Děcko je spoko, rodiče jsou spoko a návštěvníci si myslí, že je to sladký. A já mám klid a můžu máchat rukama, kde co lítá a kde co visí." (Míša, průvodkyně - Slavkov u Brna)

Předchozí díly seriálu Chci provádět!:

Komentáře

  1. Já za sebe můžu říct, že trik s klíči "stopro" funguje! :) Využívám také a nedám na to dopustit! Plus k tomu si vždy říkám, vydrž, děláš to přece s láskou, otrávení mufloni Ti přece nemůžou zkazit den :) Zajímavé je, že i ti nejotrávenější odcházejí z mojí prohlídky s úsměvem a lepším náladou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. I ti neojtravnější jsou nakonec spoko když se ví jak na ně.

      Vymazat

Okomentovat