O Šípkové Růžence
Pátek
Nemáme moc co dělat, přes týden je mrtvo. (Haló, choďte všichni na zámek. Ideálně v týdnu, budete nás mít jen pro sebe.)
Dneska navíc končí restaurátorské práce v konírnách, takže už se nedá ani chodit koukat na studenty jak opravují nábytek, což byla moje zábava v minulých týdnech.
Počítáme minuty do čtvrté, kdy začíná zkouška na Růženku. 17. června totiž hrajeme pohádkovou prohlídku Šípkovou Růženku a bude to boží.
Proč to ještě nemáte zapsané v diářích?
Čtené zkoušky na infocentru probíhají zábavně. Krom zcizovacích momentů, kdy nám zkoušku přetrhnou návštěvníci, jdoucí si koupit lístky na festival, se ukazuje, že jsme všichni narušení.
Opravdu.
Je až s podivem jak se z nevinné pohádky o Růžence stane prakticky nepřístupné porno, když se sejde skupina podobně smýšlejících individuí (myšleno nás). Celou zkoušku jsme se prosmáli prakticky k bezvědomí.
Mě teda nejvíc baví třeba rozpor postavy poskoků (tedy mě a mojí kolegyně). Nalíčené a vydesignované jsme jako sexy vampice z temných snů, ale hrajeme a mluvíme jako naprostí dementi na útěku z ústavu.
Na místě je poznámka, co se mi můj šéf snaží naznačit. Když mu v pohádce dělám poskoka. :-)
Neděle
Dnešní den se nese zase v duchu čekání na zkoušku. Krasný princ si ale v mezičase musí nazkoušet písničku, kterou bude s Růženkou zpívat v lese. Problém je, že Růženka je operní diva, princ nikoliv, písnička, kterou zpívají je původní Once upon a dream z animované pohádky, kterou tehdy ještě zpívali operní pěvci.
Sledujete kam tím mířím?
Chudák princ si celý den zkouší písničku, až přijde náš šéf a prohlásí: "Anička to s tebou zazpívá."
Jakože, ne že ne, ale operní soprán jsem měla před sto čtyřiceti krabičkama cigaret.
Zkoušíme, zpíváme, docela to jde, nakonec trefím i ty nejvyšší noty, ikdyž to zní všelijak.
Problém je, že princ zpívá potichu.
Vyřešíme divokou karaoke párty, která se nese celým zámkem. V rámci cvičení jsem totiž přinutila všechny průvodce, aby zpívali. Je jedno jak falešně, je jedno jestli znají slova, důležité je, že nahlas... A tak zpíváme Queeny, Cohena, One republic, prostě všechno. A celému zámku se třepou okna, protože zpěv prokládají moje výkřiky "Ještě víc. Ještě. Neslyším. Neslyším vás. Víc, chci víc."
Je to skvělý, beztrestně si v práci zpívat karaoke a ještě za to dostat zaplaceno.
Zkouška už je ale stejná jako v pátek. Až na to, že teď procházíme zámkem a zkoušíme na místě. Stejně všichni padáme smíchy, protože dobré sudičky, jsou retardované, ještě o trochu víc, než poskoci. Růženka je diva se všemi atributy a princ nakonec zpívat nebude. Růžu nepřekřičel.
Nemáme moc co dělat, přes týden je mrtvo. (Haló, choďte všichni na zámek. Ideálně v týdnu, budete nás mít jen pro sebe.)
Dneska navíc končí restaurátorské práce v konírnách, takže už se nedá ani chodit koukat na studenty jak opravují nábytek, což byla moje zábava v minulých týdnech.
Počítáme minuty do čtvrté, kdy začíná zkouška na Růženku. 17. června totiž hrajeme pohádkovou prohlídku Šípkovou Růženku a bude to boží.
Proč to ještě nemáte zapsané v diářích?
Čtené zkoušky na infocentru probíhají zábavně. Krom zcizovacích momentů, kdy nám zkoušku přetrhnou návštěvníci, jdoucí si koupit lístky na festival, se ukazuje, že jsme všichni narušení.
Opravdu.
Je až s podivem jak se z nevinné pohádky o Růžence stane prakticky nepřístupné porno, když se sejde skupina podobně smýšlejících individuí (myšleno nás). Celou zkoušku jsme se prosmáli prakticky k bezvědomí.
Mě teda nejvíc baví třeba rozpor postavy poskoků (tedy mě a mojí kolegyně). Nalíčené a vydesignované jsme jako sexy vampice z temných snů, ale hrajeme a mluvíme jako naprostí dementi na útěku z ústavu.
Na místě je poznámka, co se mi můj šéf snaží naznačit. Když mu v pohádce dělám poskoka. :-)
Neděle
Dnešní den se nese zase v duchu čekání na zkoušku. Krasný princ si ale v mezičase musí nazkoušet písničku, kterou bude s Růženkou zpívat v lese. Problém je, že Růženka je operní diva, princ nikoliv, písnička, kterou zpívají je původní Once upon a dream z animované pohádky, kterou tehdy ještě zpívali operní pěvci.
Sledujete kam tím mířím?
Chudák princ si celý den zkouší písničku, až přijde náš šéf a prohlásí: "Anička to s tebou zazpívá."
Jakože, ne že ne, ale operní soprán jsem měla před sto čtyřiceti krabičkama cigaret.
Zkoušíme, zpíváme, docela to jde, nakonec trefím i ty nejvyšší noty, ikdyž to zní všelijak.
Problém je, že princ zpívá potichu.
Vyřešíme divokou karaoke párty, která se nese celým zámkem. V rámci cvičení jsem totiž přinutila všechny průvodce, aby zpívali. Je jedno jak falešně, je jedno jestli znají slova, důležité je, že nahlas... A tak zpíváme Queeny, Cohena, One republic, prostě všechno. A celému zámku se třepou okna, protože zpěv prokládají moje výkřiky "Ještě víc. Ještě. Neslyším. Neslyším vás. Víc, chci víc."
Je to skvělý, beztrestně si v práci zpívat karaoke a ještě za to dostat zaplaceno.
Zkouška už je ale stejná jako v pátek. Až na to, že teď procházíme zámkem a zkoušíme na místě. Stejně všichni padáme smíchy, protože dobré sudičky, jsou retardované, ještě o trochu víc, než poskoci. Růženka je diva se všemi atributy a princ nakonec zpívat nebude. Růžu nepřekřičel.
To zní docela šíleně :-)) Taky si pamatuju, jak jsem hrál v zámecké pohádce a ano, dokonce jsem to jednou dotáhl až na krásného prince.. :-D
OdpovědětVymazatDíky za super článek
Aleš z www.pruvodceales.blogspot.cz