Píšu (si)

Diplomky jsem dopsala. Odevzdala. Proklela svou vedoucí do pátého kolena, ale pořád nemám volno.
Moje trable s diplomkou na MUNI by pomalu vydaly na samostatný blog. Nejprve anabáze se změnou vedoucí práce (ta původní ukončovala pracovní poměr) a následně nemožnost se s novou vedoucí potkat. Psala jsem maily, doprošovala se, po dvou měsících si na mě v kafepauze na přednášce udělala čas, aby mi řekla, že to ještě nečetla.

A takhle to šlo pokaždé.

Ale odevzdala jsem a i přes poslední velké extempore jsem s prací spokojená. Jasně, mohla by být lepší. Jasně, říkám to u všech svých diplomek. Jasně, jsem nechutná šprtka a nejradši bych diplomky přepisovala do konce života. 

Ale aby mi to nebylo tak líto, tak po odevzdání diplomky mě čekala další zábava - přihláška na doktorské studium na JAMU.

Já se totiž chci vrátit domů. Na školu, která mi toho dala nejvíc, kde jsem na svoje vzdělání náležitě pyšná. A taky chci ten doktorát.

Nemám totiž pocit, že bych ještě znala dost. Jasně samostudium je báječná věc, ale k čemu je, když se o tom nemáte s kým bavit. Na JAMU mám (respektive jsem měla) kvalitní pedagogy, kteří se s námi bavili, měli zájem o to co přednáší, ale i o nás a upřímně?! Vzdělávat mě není taková sranda a oni si s tím poradili. :-D 

Takže po odevzdání diplomky jsem se ani nenadechla a už jsem přepisovala výzkumný záměr.

Moje bývalá oborová vedoucí řekla, že v pohodě. Proděkan doktorandů řekl, že to mám rozšířit. A můj hypotetický budoucí školitel řekl, že by to víc konkretizoval. A teď, babo raď! 

Přepisuju, konzultuju a jde mi z toho hlava kolem. Utěšuje mě jenom to, že v pondělí to odnesu na studijní a bude po všem. Respektive, nebude po všem, ale už do toho nebudu moct zasahovat a přepisovat a kompletovat. 

A víte vy co? Já se docela těším. Na ten koncept jsem docela pyšná, je dostatečně umělecký, je přiměřeně manažerský a hlavně spojuje to co mě fakt baví! Divadlo a muzejnictví. 

A to chceš!