NPÚ, Edukační Centra, kde to ta Machová vlastně má stáž?

Národní památkový ústav (dále jen NPÚ, pamáťák...) je příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky.

NPÚ je organizace pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče (kterou jako takovou vykonává MK ČR, krajské a obecní úřady). Zpracovává podklady a prognózy pro vývoj dlouhodobých koncepcí státní památkové péče, dokumentuje stav, provádí průzkumy a poskytuje údaje o kulturních památkách a národních kulturních památkách. Připravuje odborné podklady po MK ČR, zejména při prohlašování věcí na kulturní památky. Poskytuje bezplatnou pomoc vlastníkům kulturních památek. Zabezpečuje odborný dohled při péči o kulturní památky. Sleduje kulturně výchovné využití kulturních památek a jejich propagaci a zabezpečuje kulturně výchovné využití a zpřístupnění kulturních památek, s nimiž hospodaří.

Stručně řečeno NPÚ se snaží zajistit, aby se na hradech a zámcích bylo na co koukat, aby nám nespadly a v těch soukromých, aby nebyly během chvilky nahozené brizolity a nasázené plastové okna.

V rámci památkového ústavu jsou zřízená oblastní pracoviště:

• územní odborná pracoviště - jsou v jednotlivých krajích a zajišťují komplexní památkovou správu (viz výše) a navíc metodickou a odbornou pomoc vlastníkům a správcům památek. ^{(Výroční zpráva NPÚ 2013, str. 7)}
• územní památkové správy - jsou v Praze, Kroměříži, Českých Budějovicích a na Sychrově. Věnují se správě a komplexnímu odbornému servisu přímo pro památky ve správě NPÚ. ^{(Výroční zpráva NPÚ 2013, str. 7)}

Pro tenhle článek a moji stáž je ale nejpodstatnější Územní odborné pracoviště v Telči. Sídlí v krásně zrekonstruovaném Lannerově domě a má na starosti, krom povinností daných zákonem, zejména:

• zpracovávání žádostí o prohlášení objektů za kulturní památky,
• evidenci kulturních památek (takže Telči vděčíme za tuhle naprosto šílenou databázi).

Více informací o telčském pamáťáku lze najít na jejich webových stránkách.

V roce 2012 se rozběhla realizace projektu Památky nás baví (na ten odkazuje i nazev tohoto blogu). Hlavním cílem projektu byl aplikovaný výzkum a vývoj, jejichž výsledky přispějí k vytvoření systému vzdělávacích programů zaměřených na edukaci v oblasti nemovitého a movitého kulturního dědictví, včetně historických sídel, kulturní krajiny a archeologických památek. Cílovými skupinami projektu jsou děti a mládež, rodiny s dětmi, laická a odborná veřejnost. Alespoň tak projekt prezentují oficiální webové stránky.

V rámci projektu bylo zároveň zřízeno i sedm Edukačních center napříč republikou, které mají za úkol zajištovat naplnění projektových cílů. Jedno z těchto Edukačních center - telčské, se na následujícího půl roku stává mým útočištěm.

Vzhledem k tomu, že projekt byl oficiálně vypsán na roky 2012-2015 a tedy se blíží ke svému konci, je možné sledovat jisté výsledky. Každé z Edukačních center přišlo během svého působení s programy, zaměřené nejčastěji na děti ve školním věku, díky kterým se děti i jejich rodiče a pedagogové setkávali s památkami v trochu jiném světle. Tyhle programy prezentuje putovní výstava Památky nás baví, která během roku byla/bude vystavená na všech Edukačních centrech. Shodou okolností je teď v Telči a vernisáž a následně provoz této výstavy je prvním úkolem na kterém jsem se spolupodílela v rámci své stáže.

Video, které bylo vytvořeno pro potřeby výstavy - autor Adam Karásek.

Přestože projekt jako takový končí s rokem 2015, počítá se samozřejmě s jeho udržitelností do budoucna. Otevření Edukačních center a jejich provoz a zájem o nabízené programy dokazují, že celý projekt má smysl, a proto se telčské Edukační centrum pomalu, ale jistě transformuje do Matodického centra pro vzdělávání, které bude oficiálně zastřešovat veškeré následující aktivity započaté projektem Památky nás baví. Jak původní projekt tak budoucí aktivity financuje Ministerstvo kultury z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI).

Potud oficiální informace o organizaci, která mě vzala pod svoje křídla.

Dál bych se chtěla trochu zabývat tím, co je mi v Telči tak sympatické. Bude to znít jako klišé/trapně/sluníčkářsky, ale nejlepší na telčském NPÚ je to, že se tady sešel skvělý kolektiv lidí. Lidí, kteří dělají práci, která je baví a o které věří, že má smysl. Lidí, kteří spolupracují jak nejlépe dovedou, aby ukázali svému okolí, že ty staré, napůl spadlé barabizny jsou důležité a krásné. Lidí, kteří dokázali prakticky nemožné a integrovali státní úřad do života komunity natolik, že v Telči o pamáťáku nemůžete říct křivé slovo. I přesto, že to jsou právě ti úřadníci, kteří telčanům nedovolí opravit a zmodernizovat si dům, protože ten dům má náhodou barokní fasádu. Telčský pamáťák (a s ním i Edukační centrum) dokázali vpravit do života města spoustu energie a i díky akcím, které NPÚ pořádá se v Telči pořád něco děje. Nejlíp to asi ilustruje příklad, kdy se na vernisáži výstavy zeptala moje šéfová, Naďa Rezková, všech přítomných, jestli už někdy byly na některém z programů pořádaném v Lannerově domě. Zvedly se prakticky všechny ruce, od nejmenších dětí, které zpívaly ve sboru, až po babičky, které se přišly podívat co se nového v Telči zase chystá.