2016 poprvé
Velký pátek
Díky
novému státnímu svátku začíná sezona už dneska. Strašně se těším. Jak
jsem na konci sezony nemohla muflony ani cítit a cesta na barák se
rovnala zelené míli, tak jsem zhruba od Vánoc nervózně popocházela a
říkala si, kdypak se nám ten hrad zase otevře a já budu moct šířit
moudrost a vědění mezi lidstvo.
První
pecka - ranní vstávání. Nechce se mi a při pohledu na narvaný baťoh s
taškou, který vezu sebou se mi nechce ještě víc. Ale dobrý, autobus jsem
stihla a společně se třemi stejně (nebo více) naloženými kolegyněmi
jsme se nacpaly do busu.
Ten nás
vyhodil dole pod jižní cestou. Jsem si stoprocentně jistá, že se ten
zatracený kopec od října zvětšil. Nemůžu už pod kopcem.
Ráno
jsem si vystoužila směnu na bráně. Padla na mě západní, takže svatej
pokoj. Od devíti do půl druhé přes mě prošlo asi 50 lidí a dalších 20 se
odplížilo od brány s tím, že dvacka za vlezný do areálu je moc. Chtělo
se mi za nimi pomstychtivě volat: "A to počkejte až se zdvojnásobí."
Po
návratu na mě vyšla prohlídka ve dvě. S šokujícím počtem 16
návštěvníků. Jestli budou takové i všechny další prohlídky v sezoně, tak
sem s nimi. Neloudali se, až na obligátní poznámku Vemte to rychle, my
spěcháme! neprudili a nezasahovali do výkladu. Ovšem dotazy A proč to
teda neopravíte? bych šoupla na černou listinu a tazatele zavěsila za
kotníky do průvanu.
My ty památky
neopravujem protože nás to baví. Každý památkář, průvodce, údržbář,
kdokoliv co má něco společného s památkama, vyloženě hyne zlomyslnou
radostí nad tím, když vidí, že zase někde puká omítka. Na takové dotazy
už člověk může odpovídat pouze povzdechem nad nedostatkem financí, ale
to pak zákonitě následuje poučka, že stát by se o památky měl postarat a
opravovat je. Jakože jo! Dokážu si představit spoustu peněz využitou
líp, než třeba na platy některých úředníků, ale stejně... Kdyby ten
barák viděli před deseti rokama, tak by mluvili jinak.
Teď
je opravený vyloženě královsky. A my se můžem soustředit na vodovod,
protože kdyby netekla na hajzlíkách voda, tak by byl oheň na hezky
opravený střeše.
Bílá sobota
Ráno
začíná pozvolna. Sice jdu první prohlídku v deset, a pak ještě jednu
před odchodem na bránu, ale nepředřu se to zase ne. Taky dobře, včera
kamarádka oslavovala narozeniny a já se do postele dostala někdy v jednu
v noci.
Oproti včerejšku sleduju
podstatný rozdíl - dneska nás všichni chválí jak je hrad hezky opravený a
jak oproti minulosti vypadá reprezentativně. Následně se všichni
návštěvníci ve skupině (v obou dvou nezávisle na sobě) začnou domlouvat,
jak ze státu vytřískat víc peněz na památkovou péči. Výsledkem
hlubokého dumání u obou skupin je řešení - Babiš! Babiš by to měl
zaplatit! A ze svého! Jedna paní jde ještě dál a zapáleně vysvěltluje
každému kdo je ochoten poslouchat, že by na to měli přispívat
živnostníci a podnikatelé. Krom daňových povinností, by museli z výdělku
odvádět ještě třeba třetinu na památky. S tímhle už málokdo souhlasí,
ale Babiše by to zaplatit nechali všichni.
Pořád ještě chodím jenom první okruhy, druhý na mě nevyšel zatím žádný.
Pak
střídám na jižní bráně. Vybírat vstupné do areálu je větší legrace ne ž
by se mohlo zdát. Na jižní taky vede lepší cesta a přímo pod ní staví
autobus, takže tudy chodí víc lidí než nahoře západní. A tak celý den
prodávám vstupenky, vybírám dvacky, vysvětluju, že na dvoutisícovku
(měli platit 30,-) jim vážně nemůžu vrátit, pořád dokola omeldovávám, že
za dvacet korun vstupného uvidí všechna hradní nádvoří i s informačními
cedulemi, takže se mohou vzdělávat, mají vstup na Prachovou hlásku a na
dvě výstavy za pokladnou, WC v ceně, bufen, hradní šenk a vinotéku také
(ba za dvě dospělé vstupenky dostanou lístek na ochutnávku zdarma)...
někomu to stačí, někomu ne.
Sice je
otevřeno teprve druhý den, ale už i tak se našli návštěvníci, kteří na
moje zvučné Dobrý den" přejeli moji budky pohledem a šli dál. Na
následnou výzvu Haló pane, tady se platí vstupné do areálu! jenom
přidali do kroku. I takoví lidi jsou, leč jak říká kolegyně: "Kdo
neplatí vstupné do areálu je zloděj a s takovýma já se nebavím."
Velikonoční neděle
Ráno
se zašívám na západní bráně. Včera jsme pekly nádivku, která se v
ultravýkonné hradní troubě dopekla zhruba okolo půlnoci. Pak jsme si
načaly láhev vína a začaly plkat. Pochopitelně jsme probraly humorné
historky z prohlídek, dnešní poměry na hradě a na památkách vůbec,
minulé poměry na hradě a na památkách vůbec, zlomily jsme hůl nad
většinovým návštěvníkem (každý by chtěl provázet jenom lidi, který to
zajímá, mají o historii aspoň trochu ánung a jsou příjemní a plní
zájmu), zdrbaly jsme svátky, každá navzájem svoje nejlepší historky za
celou dobu našeho provázení, svoje příbuzné, finanční záležitosti,
podnájmy/pronájmy/bydlení, partnery, ještě jednou příbuzné, nemožné nebo
možné tchýně, prostě takový obyčejný příjemný večírek pro tři ženské. S
hrůzou jsme pak pohlédly na hodinky kde zasvítil čas 2:13. Oddechly
jsme si. Pak jsme si ale vzpomněly, že se měnil čas takže je vlastně
3:13. A večírek byl rozpuštěn.
Takže
se skrývám na západní bráně v marné naději, že nikdo nedojde. Je hezky,
takže moje motlidby nejsou vyslyšeny! Od rána pochodují rodinky s dětmi
a ptají se proč za svoji dvacku nemají k dispozici žádný program pro
děti. Když jim vysvětluju, že u nás velikonoční programy nejsou, jsem
osočena, že v tom případě máme špatné webovky. Omlouvám se a kaju se.
Na
hlavní pokladně dochází dvacky. Sřídá mě šéf a já s hrstí plnou
dvacetikorun běžím dolů. Na pokladně se ukazuje, že krom dvacet dochází i
stovky a dvoustovky, protože všichni už od božího rána platí lístky na
prohlídku tisícovkama.
Jdu zrovna
na prohlídku, mám tam paní, která na hradě v padesátých letech bydlela
tudíž všechno zná a ví. Jakmile vlezeme do hradu spustí polohlasem svůj
výklad směrem ke svým společníkům, takže mluvíme dvě. Já o historii
hradu, ona o tom, že tady byla dřevárka a támhle stály věšáky na prádlo.
Odpoledne
na mě konečně vychází druhý okruh. Jdu s párečkem v důchodovém věku a
je to paráda. Celou dobu si povídáme, všechno je zajímá, dotazy kladou k
věci a rozumné. Víc takových prohlídek. Následně na mě vychází ještě
poslední okruh ve čtyři. Až na tatínka se třemi malými dětmi, kterým je
zima už v hladomorně a dávají to najevo, je to bez problémů. Ale je
pravda, že ty děti byly aspoň roztomilé, tatínek si je poctivě celou
dobu uklidňoval, aby nevyrušovaly a takhle s krajem sezóny mám děti
ještě ráda. To se nejspíš změní po spratkárnách v květnu.
Velikonoční pondělí
Ráno
na odpadky. Připadlo na nás okolí hradu. Lidi jsou prasata. Tolik
posmrkaných kapesníků, kusů použitého toaleťáku a vajglů aby pohledal. A
to ještě sbíráme jenom ty nejviditelnější vajgly, jinak bysme se
usbíraly k smrti. Na dolním parkovišti jsme objevily poklici od auta a
pytlík plný slunečních brýlí a CDčkem. Připadá mi to jako lepší úlovek
než loňské posrané pánské trenky.
Letos
bohužel nenasněžilo a mufloni opustili rezervace a vydali se na výlety.
Prohlídky chodí po půlhodinách a ještě to vypadá, že je to málo.
Provádím
celý den, běhám jak čečetka. Vypadá to, že se navíc na výlety vydali
zejména památkáři a zaměstnanci NPÚ, takže je pozitivní mít někoho kdo
historii aspoň trochu rozumí a nezařadí komunismus do 14. století (true
story!), na druhou stranu podle toho jakou mají specializaci člověk může
čekat odborný otázky o věcech o kterých nic neví. Přijel se podívat i
bývalý kastelán se synem a pomlázkou, pročež se všechny dívky a ženy
zašily do expozice a jaly se předstírat práci aby nedostaly po zadku.
Kastelánka dostala pochvalu za zrestaurované červené salony, které jsou
vážně krásné.
Jinak žádný
zásadnější zlom. Obávám se, že typické stupidní dotazy jako Je to
původní? se objeví taky a brzo. Zatím mě vytočila jenom jedna jinak
inteligentní paní s dotazem na "tu templářskou legendu". Na to prostě
odpovídat nebudu! Není o pravda! Není to podložené! Nechci o tom
slyšet!
Odpoledne jsem sbalila malované vajíčko pro muže a jela si domů uklidnit nervy. Za týden to začne zas.
Komentáře
Okomentovat