Helfštýn

Na Helfštýně jsem byla všehovšudy dvakrát. Pokaždé na Hefaistonu, pokaždé to byly spíš takové obecné prolézací turistické prohlídky, než detailní průzkum. Což mě mrzí a rozhodně se tam ještě vydám na pořádnou prohlídku s průvodcem. Ale do té doby vám předložím alespoň první verzi článku o Helfštýně.

Hradní historie sahá na konec 13. století. Prvním majitelem a pravděpodobně zakladatelem byl Friduš z Linavy, který zabral území v okolí, využivše tak bezvládí po Přemyslu Otakaru II.. To se podle všeho zákonitě nelíbilo Václavovi II., který proti němu údajně vytáhl a tak byl hrad v roce 1286 prý dobyt.

Hrad po jeho smrti získali Kravařové, kteří byli prý horlivými podporovateli husitů. Když se nepoklonili Zikmundovi, dal jim to sežrat a když je všechny porazil a oni se rozhodli vrátit mezi věrné, rozhodl se Zikmund, že zárukou splnění jeho podmínek bude hrad Helfštýn, který měl dostat do zástavy jeho poddaný Přemek Opavský.

Pod jeho vedením se Helfštýn stal strážní pevností cesty do Slezska.

Hrad vlastnili různé osobové, kteří podporovali krále Jiřího. To nepotěšilo Matyáše, který hrad oblehl. Poničil jej, jenže Helfštýn dostál své pověsti nedobytného hradu. Takže rok 1468 je sice rokem obléhání, jenže není potvrzeno dobytí. Až později po smrti tehdejšího majitele Zdeňka Kostky, se jeho následník Albrecht odklonil od krále Jiřího a postavil se na stranu Matyáše. Tím se Helfštýn vlastně vzdal bez boje.

1474, ale hrad získávají Pernštejnové. Ti už tak mohutnou pevnost ještě přestavěli aby splňovala požadavky moderního vojenského sídla. Jako hlavní vybudovali nová nádvoří a předhradí, kde byly soustředěny správní a hospodářské budovy a taky budovali opevnění umožňující odolávat dělostřelectvu a zároveň efektivně využívat děla vlastní. Množí se bašty, věže, hradby a parkány.

Po tureckých výbojích na začátku 16. století je Helfštýn poměrně důležitým strategickým obranným bodem, celé Moravy.

Na konci 16. století hrad spravuje jako poručník Zachariáš z Hradce, kterého si nejčastěji spojujeme s Telčí. Ten se prý ukázal jako podvodník a panství přivedl na buben, neb kradl kde mohl. Ovšem ikdyž si nahrabal, hrad posléze připadl sňatkem Rožmberkům.

Jedni z posledních majitelů - Bruntálští, hrad přestavěli v renesančním stylu. Ze zbytků kdysi honosného paláce je jasné, že měli velké plány. Jenže se členové rodu zapojili do stavovského povstání, za což skončili v Brně na Špilberku.

Helfštýn si vyprosil jako dáreček kardinál František z Ditrichsteina.

1621 hrad obsadili vzbouření Valaši (jako dcera valašských kotárů vím jaký brajgl dovedou natropit) a posádka hradu se jim vzdala a bez boje, takže obsazení až tak slavné nebylo.

1643 hrad obléhala posádka generála Torstenssona. To je ten samý jaký obléhal Buchlov, než odtáhl na Brno.

Hrad v průběhu dějin dostál své pověsti vojenské obranné pevnosti. Ikdyž pak chátral a chátral až z něj byla zřícenina.

Jakožto romantický vzbuzoval zájem během 19. století, kdy se podnikaly pokusy o jeho zpřístupnění, oficiálně se ale s opravami začalo až po roce 1911.

Hrad je dneska ve správě Muzea Komenského v Přerově. Otevřeno mají od března do listopadu (březen a listopad pouze o víkendech), každý den krom pondělí. Ovšem průvodci se skupinami vychází pouze od dubna do října. Během celodenních akcí (jako je třeba Hefaiston) se neprovádí vůbec. Vstupné se během roku mění, v okrajových měsících je poloviční než v hlavní sezoně.

To je taky důvod, proč jsme absolvovali prohlídku bez průvodce. Ale i tak je o co stát. Areál je obrovský, všude zbytky původního i dostavovaného opevnění a jako třešnička na pomyslném dortu na nejzazším konci ostrožny je palác. Sice napůl zřícený, ale do jeho prvního patra se dá vystoupat a pokochat se pohledem do okolí, nebo v mém případě pohledem na zbytky kleneb a schodišť. Sem tam jsou umístěné opatrné mosazné informační cedulky s pár informacemi o tom, na co člověk kouká. Jen by jich klidně mohlo být víc. Na pořádně doplňující info jsem narazila vlastně snad pouze v černé kuchyni, která je krásná, doplněná o výstavku pár archeologických nálezů a model vyvíjejícího se opevnění. Logika uspořádání chybí, ale pěkné to je, to zase jo.

Nikde se mi nepodařilo dohledat třeba panely s majiteli a historií hradu, což je škoda.

Stálé expozice jsou na Helfštýně tři.

Expozice archeologie je právě ta v černé kuchyni. Jenže pokud člověk neví, že kouká na expozici archeologie, tak mu to moc nepředá.

Expozice hradní mincovny je pěkná, jenže maličká. Během Hefaistonu byl o ni enormní zájem a dostat se dovnitř a ven se měnilo v boj o život. Nevím jestli je to běžná praxe, ale stála tam slečna, která vysvětlovala jak se vyvíjelo mincovnictví v českých zemích, prodávala pamětní mince a pomáhala dětem vlastnoručně razit grošíky.

Expozice uměleckého kovářství na Helfštýně nesmí chybět! Na Hefaistonu trochu splývá s okolními vystavenými plastikami, jenže ve sklepení paláce jsou vystavené plastiky od světových špiček uměleckého kovářství 20. století. Taky jsou vystavené mistrovské plastiky a maturitní práce kovářů ze škol z celé republiky.

Takže za nás i prohlídka bez průvodce jako fakt dobrý. I když mě mrzí, že vás připravím o jmenovité zhodnocení.

Ovšem mají tam hnusné pivo! Zubr, fuj! Na hradě se dají splašit suvenýry, oběd, svatba, ledasco... Parkoviště je v docházkové vzdálenosti, pokud tedy neuděláte tu hloupost, že byste přijeli na jednu z hradních akcí. To se projdete.

Pořádají se tam klasicky historické slavnosti, kovářské akce jako je třeba noční kování, nebo právě Hefaiston. Za mě vítězí hrad zdarma otevíraný k významným dnům jako je Evropský den památek, Mezinárodní den ochrany památek, Mezinárodní den muzeí apod. Nebo taky knižní den!

Více informací je klasicky na odkazu ZDE!