Jezernické viadukty

Když jsme se vraceli z Helfštýna, GPSka nás vedla přes Lipník. Můj drahý to komentoval slovy "Tady bydlí, teta... Hele pojďme zkusit jestli si pamatuju, kde bydlí děda.". A tak jsme zkoušeli.

Ukázalo se, že si cestu pamatuje, jenže tam nebyl dobře sedm let, takže není jisté, že si děda pamatuje jeho. Naštěstí u něj byla na návštěvě i teta, která si pamatovala drahouška a pustila nás dovnitř.

Návštěva to byla hrozně příjemná, částečně už proto, že jsme spolu rok a půl a ještě mě krom nejbližších příbuzných nikomu neukázal, až jsem si začínala myslet, že se za mě stydí.

Ovšem teď mi to vynahradil. Jelikož je dědeček myslivec, na stěnách vyseli vlastnoručně piclé trofeje, přičemž za mě byl nejlepší skolený muflon.

Návštěvu jsem si užili, kafe vypili, ale bylo potřeba vyrazit znovu na cestu. Aspoň jsme si naplánovali další výlet, protože Lipník, jakožto památkovou rezervaci ještě musíme prozkoumat.

Cestou jsme se stavili natankovat a cesta nás najednou vyvedla, kdesi úplně špatně. Jedeme, jedeme, směrem na Hranice místo na Brno. Ale ještě, že tak.

Kdyby jsme se totiž hned dostali na správnou cestu, úplně bychom přišli o Jezernické viadukty.

Původně jsme u nich chtěli jenom otočit, ale přemluvila jsem drahouška na krátkou zastávku a procházku podél viaduktů.

Jezernické viadukty jsou dva. Ač to nevypadá, jsou tam skutečně dva paralelní vlakové mosty.

Starší je cihlový viadukt o délce 426,44 metrů. Vysoké jsou oba stejně - 10 metrů a oba viadukty jsou podepřeny 41 oblouky. To jsme si sami spočítali během procházky. Starší cihlový byl uveden do provozu v roce 1847. Později byl k němu přistavěn druhý most - kamenný. Ten je vlastně přesnou kopií, o délce 414,74 metrů a byl zprovozněn v roce 1873.

Viadukt přemosťuje říčku Jezernici, která protéká pod jedním z oblouků.

Pokud se k viaduktům vydáte, určitě se nejprve rozhlédněte, ne jako my. My jsme na procházku podél viaduktů vykročili sveřepě po poli u cihlového mostu, abychom v půli zjistili, že se dá projít podél celé délky tratě na druhé straně, tedy u kamenného mostu.

U viaduktů je i malé parkoviště s informační cedulí a fotkami novými i starými.

Rozdíl je znát, protože v roce 2001 proběhla rekonstrukce, která je moc povedená a díky ní viadukty zase září v původní kráse.

Zajímavé je, že vidět celou délku viaduktů lze pouze z nejvyšších pater paláce na Helfštýně, nebo z letadla. Jinak to není možné.

Taky se trať ještě pořád využívá a ten pocit, kdy stojíte pod viaduktem a nad hlavou vám duní vlaky je nezapomenutelný.

Selfíčko jsme nevyselfíčkovali, ale viadukty vyfotili