Zájezd z Napajedel a divoký večírek

Úterý

Nevím co se to děje, ale to co vidím za oknem, rozhodně není ten slibovaný podzim. Včera mi ho v rádiu celý den rosničky slibovaly, potvrzovaly, natěšily mě a pak? Sluníčko a ikdyž je sychravo, tak furt docela pěkně.

Naštěstí úterý, to by si dovolenou vzal leda blázen. Navíc hned takhle zkraje školního roku... Takže rodinky - nejsou! Vysokošoláci? Začíná semestr, filda má orientační týden a tak se všichni snaaží urvat místo na seminářích a přijít na princip fungování informačních systémů jednotlivých fakult. Zbývají nám důchodci.

Jenže těm se často stačí projít po nádvoří a finito.

 

Takže tu sedíme ve třech, a ikdyž plný stav pro všední dny jsou čtyři osoby, bohatě stačí, že se takhle nudíme jen tři.

Ono vůbec to vypadá vesele s těmi směnami na konci září. Chybí návštěvníci, ale i průvodci. Začíná pomalu škola a ne každý je takový flákač, aby se vybodl na přednášky hned v září a radši pracoval. Jediný ústupek, který jsem udělala je dvoudenní výlet na vítání prváků na JAMU, protože tam nemá kdo jiný jet.

 

Jenže taky nemá kdo jiný bý v práci. Dneska si svoui směnu totiž zrušila i kolegyně, která sem jezdí vypomáhat a jinak je zaměstnaná v muzeu, kde jí na pátek 30. taky vymysleli nějakou zábavnější aktivitu, než je dovolená. Takže jsme v háji. Já jsem teda řádně omluvená a vymluvená, ale stejně mě to štve. Ale na druhou stranu je pravda, že jsem tu od Velikonoc vlastně furt. A jestli chci letos dokončit, tak bych se měla nad svým přístupem zamyslet. (Jo jasně!)

 

Jsou dvě a já zatím byla jenom jednou na pět minut otevřít výstavu. S mým štěstím, se za dvě minuty čtyři nahrne zájezd ambiciozních důchodců se zájmem o prohlídku. Jakože proč ne, ale ne dvě minuty před koncem pracovní doby!

Nakonec dobré. Někdo se sice přihrnul, ale prohlídka vychází na kolegyni a já odjíždím autobusem ve čtyři s pocitem dobře odvedené práce.

Čtvrtek

Včera jsem měla volno abych mohla do školy na přednášky. Odpoledne jsem měla doučovat kamaráda, který si vzpomněl, že má dneska státnice z dějin světového divadla. Sešli jsme se, on se podíval na materiály, něco zakňoural a řekl, že půjde na zimní termín. Tak jsme udělali dohodu - on se naučí na zimní termín na státnice a já se za tu dobu naučím hrad na basu.

Ráno mi maminka přivezla auto, že ho stejně nemá kde v Brně odstavit a že si ho můžu půjčit na cesty do práce. To se hodí, protože dneska má přijet zájezd důchodců s babičkou.

Ti jsou tady s půhodinovým zpožděním, protože kolona. A ukazuje se, že jsem pitomec a spletla jsem si babičky. To je ten problém s rozvětvenýma rodinama. Babiček máme tolik, ž ztrácíme přehled. Dneska tedy nepřijela maminka mojí maminky, ale tchýně mojí tetičky. Ale stejně je to super.

Máme takovou babskou prohlídku, děláme srandy, povídáme vtipy, pořád dokolečka mě chválí a to já mám ráda.

Na konci mi všechny stařenky děkují, chválí mě a píší pochvalné ódy do návštěvní knihy. Nejvc mě potěší, když mi jedna z nich říká, že byla učitelkou dějepisu a celý život tahala děti po hradech a tak šikovnou průvodkyni jako jsem já měli velmi velmi málokdy. A to jsem teda dneska byla ještě nervozní abych neudělala nějaké krpy a neztrapnila se před příbuzenstvem.

 

I další dvě prohlídky jsou vlastně zábavné. Někde v mezičase jsme stihli založit hradní facebook, protože takovou legraci hrad nemá. A vlastně tady i chybí někdo kdo by se o něj pravidelně staral v rámci pracovní náplně. A navíc nařízení generálního ředitelství jsou na všechno včetně profilů na sociálních a sítích a podléhá to občas úplně iracionálním vymyšlenostem. Tak máme neoficiální profil, který je volnočasovou aktivitou několika průvodců. Zkusíme to dělat dobře a dlouho. Slibujem!

Pátek

Dneska jsem si přivstala. Máme večírek hradních veverek (čti průvodců) a máme v plánu se nezřízeně ožrat na oslavu téměř konce sezony. Na večírek jsme tři. Ostatní pracujou, studujou a jsou obecně někde jinde. Doma jsem si vymohla dovolení, v sobotu ráno si mě muž vyzvedne a odveze na Bečov. Taky mi přišla děkovná smska za včerejší prohlídku s důchodcema, prý se jim to hrozně líbilo a jsou nadšení. Mám radost.

 

Na prohlídku jdu jenom jednou a to se šesti lidma. Nejvíc mi v paměti zůstal jenom jeden obézní pán, který se fakt choval jako typický muflon. Nevěří ničemu na co si nesáhne, jediný dotaz je Proč to teda jako neopravíme, když zaplatil tak vysoké vstupné a když si na terase zvedne mobil a v klídku vyřídí hovor s Vencou o tom, kde jsou šrouby na montáže, tak se ani nedivím.

Ve čtyři volám nervózní své mamince. Měla si totiž přijet pro auto, které mi půjčila. Já si na hradě užiju večírek a ráno si mě s kocovinkou vyzvedne můj muž. Jenže maminka nepřijíždí. A já bych se nerada dostala do ovíněného stavu ještě před jejím příjezdem. Jsem přeci vzorná dcera. Ikdyž... Nejsem.... Mám padla a jdu si pro lahváče...