Hibernuju, ale chci to změnit

Jsem medvěd. Konkrétně medvěd černý, protože se mi hrozně líbí. Ale medvěd jsem proto, že nesnáším zimu. V zimě nežiju. Spíš hibernuju. Zalezla bych si ideálně do vyhřáté nory s nahromaděnými zásobami a nevylezla bych až do května. Je to částečně i tím, že v zimě není sezóna, takže nemůžu pracovat, zkouškové jsou máček (a nikdo nechce číst články o tom, jak jsem je dala všechny na první pokusy :-D ).

 

A tak stagnuje i tenhle blog a to mě štve. Ale změna se blíží.

V předchozím článku jsem si stěžovala, že se bojím co bude po škole. Vzhledem k tomu, že práce o které jsem tam psala, skutečně není aktuálně k dispozici, tak jsem chvilku věšela hlavu.

JENŽE!!! Báječná věc, přátelé. Ono, když neklapne jedna věc, klapne jiná. Protože tenhle blog čtou i zainteresovaní jedinci (Ahoj, Lucko! :-)) přišla mi aktualizovaná nabídka, kterou jsem zvažovala už na podzim. Tehdy jsem se k ní moc neklonila, protože bych pracovala daleko od Brna, taky školy, muž a všechny takové ty běžně faktory.
Teď na podruhé jsem naopak velmi nakloněna to přijmout. Hlavně už proto, že je to fakt něco co by mě bavilo, co umím a co jednou chci dělat. A hlavně. Když už jednou pamáťák infiltruješ, tak se neztratíš.

A tak to tak, po obsáhlých, srdceryvných diskuzích doma(srdceryvných z mé strany), vypadá, že v červnu nastoupím na jeden krásný hrad na Šumavě. Je to daleko, je to prakticky samota, ale můj muž tvrdí, že to bude báječná zatěžkávací zkouška pro náš vztah.
Abychom prý jako věděli, jestli se můžeme doopravdy vzít.

Ještě jsem to nepotvrdila oficiálně, ale až pojedete v létě přes Šumavu, stavte se na návštěvu. (Přesné místo pobytu ale odhalím později. :-))