Veveří

Trvalo to dlouho, než jsem se zatnula do svého současného pracoviště. Ono vzniklo totiž hned několik článků, které rozsahem i kvantem informací připomínaly historický román a tak byly zavrženy. Teď jsem, po několikerém seškrtání, schopná uveřejnit článek, který snad bude obsahově srozumitelný a délkou přijatelný.

Když řeknu Brněnský hrad, všem se vybaví Špilberk, co? Ale málokdo (včetně rodilých brňanů) tuší, že kousek za Bystrcí, u přehrady, za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, stojí hrad Veveří. Dojet se k němu dá spanile autem z Brna i Veverské Bítýšky, nebo autobusem číslo 303 od Zoologické zahrady. Doprava hladce zajištěna.

Od autobusové zastávky pod hradem vede kamenná cesta, volně přístupný park, který se postupně rekonstruuje do své podoby z 19. století je vítaným prostředkem pro utahání dětí, které můžou běhat jak se jim zlíbí, nahoru dolů, třeba i hradním příkopem. Ještě před branou jsou nádherné, ikdyž mírně zdevastované skleníky, které svoji původní velkolepost dohání alespoň květinovými záhony. Nutno dodat, že tyhle skleníky jsou vítanou cílovou destinací mnoha amatérských a začínajících fotografek, které svoje kamarádky namašlí do černých šatiček a postaví k rozbitým skleníkům z domnění, že výsledek bude pochmurně romantický.

Tyhle části jsou volně přístupné, po zaplacení vstupného do areálu na návštěvníky, ale čeká zbytek hradu i s návštěvnickým zázemím, jako je bufet, vinárna, nebo toalety.

Ale zpět k podstatnému. Hrad byl založen v 1. polovině 13. století, konkrétně první písemná zmínka je z roku 1213. Původně byl hrad v majetku krále, postupně jej převzala moravská šlechta (například páni z Ludanic, Lipé, Boskovic, nebo Kunštátu). Zásadnějšími vlastníky jsou ale až Tieffenbachové, kteří hrad vlastnili v první polovině 17. století a díky jejich renesančním přestavbám, hrad získal svou současnou podobu. Například spojili jednotlivé samostatné paláce, do velkého uzavřeného palácového komplexu s nádvořím uprostřed. Na začátku 18. století hrad dědictvím získává rod Sinzendorfů, kteří na něm zůstávají nejdéle ze všem, přibližně sto let. Sinzendorfové se postarali o modernizaci hradních interiérů ve stylu zámeckého rokoka, nechali většinu salonů vydekorovat složitými rokokovými freskami, z nichž některé jsou v současnosti zrestaurované a k vidění na prohlídce.
V roce 1804 začalo dlouhé období střídání hradních majitelů. Vydržovat si tak obrovský objekt, bylo nesmírně nákladně, takže šlechtici si Veveří přehazovali jako horký brambor. Prvním z takovýchto majitelů byl Vilém Mundy, brněnský textilní průmyslník, od nějž hrad získal Gustav Vasa, syn sesazeného švédského prince, který i s manželkou prchal před Napoleonem z rodné země. Zakotvil na Veveří a svého zemřelého otce dokonce nechal pohřbít na hřbitově u kostelíka nad hradem. Na chvíli tak Veveří bylo nejdůležitějším místem celé švédské monarchie.

Od Vasy hrad získává rodina řeckého obchodníka Šimona Siny a následně jeho vnučky Heleny z Ypsilanti, která nechala vybudovat již zmiňovaný park i skleníky. Na konci 19. století pak hrad získává rodina Hirsch-Gereuth, jejíž potomci Veveří odprodávají československému státu po pozemkové reformě v roce 1920. Zajímavostí je, že za posledního majitele panství hraběte De Foresta von Bischoffsheima na Veveří třikrát zavítal Winston Churchill, který tady strávil i kus líbánek. Jsou to jediné tři cesty Winstona Churchilla do českých zemí vůbec.

Jenže tímto zajímavým zjištěním náš výlet do historie nekončí. 20. století se na Veveří podepsalo především nepříznivě. Za války hrad obsadili Němci, kteří si tu zřídili ošetřovnu a dělostřelecká stanoviště. Po válce hrad přestavěli pro potřeby lesnického učiliště i s internátem, přece jenom poloha uprostřed lesa k tomu sama vybízela. A po kratší odmlce v 70. letech hrad získalo VUT a pokusilo se Veveří přebudovat na Mezinárodní studentské a kongresové centrum. Z toho nakonec sešlo, ale jejich necitlivé stavební zásahy jsou vidět všude a dělají památkářům těžkou hlavu.

Hrad Veveří nabízí návštěvníkům tři prohlídkové okruhy. První už jsem lehce nakousla, jedná se totiž o ono neblaze proslulé vstupné do areálu. Procházka areálem je bez průvodce, závisí pouze na návštěvníkovi co všechno chce vidět. Po celém areálu hradu jsou rozmístěny informační a naučné tabule, na kterých je velmi obsáhle shrnutá hradní historie (často obsáhleji, než v prohlídkách některých průvodců). Areál je obrovský a je možné vystoupat na Prachovou věž, na hradby obranného příhrádku, projít si všechna hradní nádvoří a přízemí zadního paláce. Vstupné platí po celý den, takže je možné hrad opouštět, prohlížet ho zvenčí a zase se vrátit. Vstupné do areálu se letos měnilo a soudě dle nejaktuálnějšího stavu webovek se změnilo zase a teď činí 30,- na osobu.

Pokud vás prohlídka areálu neuspokojí, nabízí se možnost tzv. prvního okruhu. Ten vede prvním patrem obytného paláce a průvodce seznámí návštěvníky se všemi podstatnými informacemi z historie hradu. Interiéry jsou zařízeny tak aby pokryly především období od 17. do 19. století. Tenhle okruh v sobě skrývá legrační rozpor - zvenčí je Veveří mohutný gotický hrad, ale zevnitř je to šlechtický zámek z 18. století. Vstupné do reprezentačních sálů je 90,-/60,-.

Pro nejnáročnější fajnšmekry je k dispozici ještě tzv. druhý okruh. Ten se věnuje stavebně-historickému vývoji hradu a hodí se opravdu pro zapáleného návštěvníka. Navíc je fyzicky náročný, takže je zakázán pro děti do 15ti let. Zároveň se nedoporučuje kardiakům a těhotným ženám, protože i já, laňka v plné síle, mám občas problém ty schody zdolat. Tenhle okruh je přístupný za lidových 150,-/110,-

Veveří je ale taky oblíbeným místem konání kulturních akcí. Od mnou nenáviděných Hrady.cz, přes populární koncert Tří sester, po neméně populární keltský festival Lughnasad, který mám soukromě zapsaný jako termín párování průvodců, protože se každoročně na téhle akci vytvoří nějaké nové dvojice.

Pro více informací nezapomente navštívit hradní webovky ZDE!

Klasické selfíčko se svým mužem z Veveří nemám, proto nabízím fotku mě po první sezóně na hradě.