Muzeum v Ústí nad Labem

Nezapomněla jsem ani na pokračování hrůzných historek z exkurze. Zatímco jsme přejížděli mezi Duchcovem a Osekem, klimbala jsem, stále sjetá pilulkami na autobusovou nevolnost. Probudilo mě, až nevybíravé drcnutí mých spolužáků, že prý jsme v Ústí.
Vůbec jsem netušila kde to jsem, sbalila jsem do batůžku pitíčko, bundu, kdyby byla zima, peněženku, kdyby měli jednorožce na prodej a zcela omámená prášky jsem šla. Ona únava vykonala taky svoje.

Prováděl nás pan Václav Hufek, ředitel muzea a zároveň historik. Přičemž mě byl sympatický hned, protože jako první nám ukázal badatelskou knihovnu. A na knížky já dám. A v Ústí mají pěknou badatelskou knihovnu. Seznámil nás s historií muzea, provedl nás po všech expozicích, které byl v květnu otevřené a byl obecně moc milý. Povídal o tom, jak se výstavy připravují, na moje dotěrné dotazy o tom, jak je muzeum spravované, zřizované, jak se napojuje na programy přeshraniční spolupráce, a vůbec. 

Dost mě pobavila odpověď, že v současné době, ve spolupráci s německou stranou čerpají obří dotaci na pozorování puštíků. To chceš. Já bych tedy chtěla. 
Muzeum spolupracuje na nejrůznějších výstavách, naposledy na Retru v Národním muzeu. Mají zajímavý koncept zapůjčování výstav a většina jejich výstavních projektů posléze putuje republikou a za hranicemi. Takže to zohledňují i při tvorbě expozic a výstav. Konečně někdo!

Snaží se ve spolupráci s Collegium Bohemica vytvořit stálou expozici Němců v ČR, což co si budeme povídat, vzhledem k jejich poloze v Sudetech je vcelku aktuální a důležité.

My jsme prošli všechno co měli otevřené. Výstavu o pravěkých zvířatech, korunovanou obrovskou maketou mamuta, na kterou si téměř všichni z mých dospělých spolužáků neopomněli vylézt.

Mě bavila výstava Středověké Ústí, která byla vytvořena přímo pracovníky muzea ze sbírek muzea. Po výtvarné stránce moc pěkně udělaná. Pracovalo se s náznakovou výtvarnou složkou, projekcemi, vzhledem k tomu, že muzeum v Ústí má velké oddělení muzejní pedagogiky dalo se čekat i zapojení pedagogických a didaktických pomůcek. Ty byly na téhle výstavě hodně a daly se používat i bez asistence dozoru a pedagoga, takže paráda i pro rodiny s dětmi. 
Tahle výstava byla za mě nejlepší, a to neříkám jako magor do středověku. A hlavně je pořád ještě otevřená!

Viděli jsme i výstavy závěrečných prací studentů výtvarných a designových škol, přičemž se mi trochu vrátila víra v budou generace designérů, protože jenom 30 % jejich děl byl nepochopitelný a nevkusný bizár. Zbytek byly moc pěkné a hlavně dobře provedené věci. 

Na chodbách byly instalované fotografie starého Ústí (začátek a první polovina 20. století) v porovnání s těmi samými místy dnes. Bylo to... silné. Hodně. Vidět ty budovy, před kterými stojí jejich usměvaví majitelé a na fotce vedle jenom prázdné rumiště, to byla docela pecka. 

Muzeum má pěknou, zrekonstruovanou budovu, Císařský sál stojí za to vidět. Výstavy mají myšlenku, jsou pěkně udělané, výtvarně a stavebně moc pěkné a je vůbec radost vidět muzeum, které je schopné dělat věci pořádně. 

Komentáře

Okomentovat