O novém autě, dopisování a nemravném chlapečkovi

Úterý

Včera bylo volno. Jenže dneska už není, takže musím do práce. Což by nevadilo, kdybych nebyla v Brně. Já jsem totiž fakt extrém. Píšu diplomky až se ze mě kouří, jen co dopíšu začnu se stresovat se státnicemi, ale protože mi pořád ještě každý den zbývá asi dvacet minut volného času, co udělám? Rozhodnu se přestěhovat.

Ono už to bylo potřeba, byt na kterém jsme dva roky bydleli já, můj muž a chvíli i tři kočky, má totiž celkovou výměru 16,5 metrů čtverečních a upřímně řečeno i pokladna tady na zámku má víc. V poslední době jsme se už maličko mačkali a navíc životní prostor začaly přebírat mé knihy. Takže jsem se v neděli sbalila, odjela do Brna, od půlnoci do tří ráno balila, v pondělí ráno odevzdala dvě diplomky a pak usilovně celý den stěhovala.

Skončili jsme ve tři ráno složením nové postele, padli jsme jak podťatí a mě v 5:30 zazvonil budíček, protože jsem se musela před desátou dostat do Vimperka.

V autě jsem pak klopila jeden energiťák za druhým, sem tam proložený hnusnou kávou z benzínky. A zvykala jsem si. Máme totiž nové autíčko. Je krásné, je modré a je to nafťák. A tady máme kámen úrazu, protože nafťáky jsem v životě neřídila, takže jsem si musela zvyknout.

Zvykala jsem si krásně, než jsme se večer v práci rozhodli vyjet si na nákup s krátkým zastavením před bankomatem. A právě to zastavení... Já už ve Vimperku nemůžu vylézt na ulici. Nemůžu už nikdy jít do své oblíbené hospody, protože je přesně naproti tomu bankomatu a všichni tam viděli jak mi to patnáckrát chcíplo. PATNÁCKRÁT.

Jinak už máme na zámku novou edukátorku. Vypadá mile, až na to, že zaplevelila kuchyni hromadou eko-bio-divno věcí, protože má nějakou dietu. Těch zelených věcí se bojím. Nepoznám totiž jestli jsou plesnivé, nebo ještě k jídlu.

Středa

Zítra odevzdávám. Dneska dodělávám poslední kapitolu. Já idiot jsem si nechala na konec tu nejdelší. Nejhorší asi nebude, to je v mém případě vždycky ekonomická analýza kterou jsem prozíravě udělala jako první, ale je nejdelší a asi budou chtít nejvíc povídání. Pominu fakt, že původně jsem v plánu měla vytvořit čtyři logické rámce (které vypadají nějak takhle).

Plán mi zboří edukační programy, které jsou v jedenáct i v jednu. V jednu s námi jde kastelánova maminka a je to fajn. Povídáme si o její dovolené, programu, zámku, mojí svatbě, svatbě její dcery. Kurátorka, která jde s námi aby se podívala jak má takový program vypadat se asi nestačí divit. :-D

Od tří ale zase zpátky na kase, u vědomí toho, že mám před sebou už jenom jeden den psaní, musím zabrat. Přepsala jsem jednu kapitolu, a pak začala psát tenhle článek. To jsem ale produktivní co?

Jinak je to ale pořád stejné - DIPLOMKA, DIPLOMKA, DIPLOMKA!!!

Čtvrtek

Dneska mám večer odevzdat. Taky ale máme celodenní program na dolním zámku, kde musím být, není tam elektřina, ani internet a náštěvníci chodí jak se jim chce. Ráno jsem s hrůzou zjistila, že jsem si nedobila notebook, takže pracovat asi nebudu. Po dvou hodinách usiovného nabíjení na bytě, hlásí, že tak tři hodinky by pracovat mohl a já se můžu vrhnout na důležité věci.

Naštěstí je dneska málo návštěvníků. Můžu vždycky jenom na chvilku odběhnout...

Perlou celého dne se stane chlapeček, který se do úkolu Namaluj si svoji zahradu opře velmi vehementně. Dával velmi dobrý pozor, když jsem mu vysvětlovala, že renesanční zahrada je geometrická a pravidelná, takže co je nahoře, je i dole a co vpravo je i vlevo.

Maloval, maloval postupoval od kraje ke středu, a kolem ústřední fontánky vymaloval velmi explicitní kosočtverec. A aby tomu dodal korunu, tak kolem kosočtverce nasázel kytičky, aby to prý bylo hezký.

Mohlo mu být asi osm, takže si nejspíš neuvědomil, co to tam vykreslil, ale my s jeho maminkou jsme seděly a dusily smích... Hlavně ty kytičky....

Večer dopisuju. Dodělávám formátování a v 21:30 mám hotovo!!! Odesláno!!! Hotovo!!! Za odměnu jsem si otevřela lahev vína, co jsem si schovávala u postele přesně na tenhle moment a uvařila kuře s liškovou omáčkou. Protože si to zasloužím.