O lechtání, smrtelné chorobě a krásné neděli

Pátek

Dneska bude fajn den, přesvědčila jsem se vnitřně. Na právo útrpné už umím pořádně, text si sedl, už nekoktám a pokusím se zapracovat na svém nadšení při popisu jednotlivých fází mučení. 

Vychází na mě postupně všechny prohlídky, krom dětské trasy. Tu si solidárně pořád dokolečka bere jedna kolegyně, hlavně když vidí naše utýrané obličeje při jakékoliv zmínce o dětech. 

Na prohlídce podzemí a práva útrpného si to dneska náramně užívám. Přijel motorkářský gang a to je vždycky super. Nakonec je i skupinka 24 lidí přiměřeně velká a když se jedna slečna uvolí předstírat u vyšetřování obviněného a posadí se na lavici, máme vystaráno.

Po zbytek prohlídky jí říkáme Václave, podle Václava Špičky, který je několikrát během prohlídky zmiňován a skvěle se bavíme. U mučidel všem vysvětlím, že na "Václavovi" to předvádět nebudu protože nejsem nelida, i když mi ji její kamarádi vehementně nabízejí k praktické ukázce. 

Jeden pán se nakonec přitočí a ptá se, jestli by nebylo možné na mučidlech lidi lechtat peříčkem, jako ve filmu. 

Možné by to bylo, ale proč by to někdo dělal? Lidičkové. Účelem mučení je způsobovat bolest, ne lechtat. Jenže, kdyby se ve filmu ukazovalo mučení jako mučení, tak by nikdy nedostal nálepku Vhodné pro mládež. Což třeba u Asterixe a Obelixe (odkud všichni mají tu teorii o mučení peříčkem) byla katastrofa.

Na poslední prohlídce podzemí už je to zase normální, až na paní, která po mém výkladu o natahování na žebřík, protáčí panenky, motá se a vypadá, že sebou za chvilku šlehne. Tak to rychle ukončím a suneme se dál.

Sobota

Dneska žádné právo útrpné. Jenom skvělá, bombová, perfektní prohlídka historických sálů. Strašně si to užíváme, přetáhnu asi o 15 minut, ale je to boží, nejbožejší prohlídka tohoto týdne. 

V dobré náladě na průvodcovně odpovídám kamioňákům, kteří se nabourali na zámeckou frekvenci vysílaček, aby nám nežvanili do prohlídek.

Po obědě na mě vychází asistence u dětské trasy. Dětem se totiž na prohlídce "ztratí princeznovská koruna" a oni ji společně hledají. Nakonec se ukáže, že ji má komorná, dnes já. 

Namašlím se do šatiček a vyčkávám na svůj moment. Už během čekání, mě pobolívá žaludek, ale po návratu na průvodcovnu to se mnou málem šlehne. 

Bodavá bolest neustupuje a já nevím co to je. Leda by se mi zase ozývaly vředy. 

Ležím na gauči, hekám a moji drazí milovaní kolegové se u mě jeden každý zastaví a řeknou:

"Co ti je? Vypadáš fakt hrozně." V kombinaci s jejich tónem si připadám ještě hůř, ale jsou na mě hodní, nutí mě ležet a běhají prohlídky. 

Nakonec podlehnu tlaku okolí a rozhodnu se pro nějaké léky na bolest, co máme v lékárničce. Když se zdvihnu zjistím, že mi opuchla a povadla levá půlka obličeje. 

Vypadám jako sluha šílených upírů Igor a přibližně se tak i cítím.

Netušíte někdo, co kombinuje bodaní v žaludku a atrofii půlky obličeje?

Dojedu domů padnu do postele a spím.

Neděle

Ze zaslouženého spánku mě v 9:24 probudí smska kolegyň, které vezu do práce, že už jsou před domem, kde jsem já.

Během minuty na sebe nahážu oblečení, hodin do batohu krabičku s obědem (ještě že mi zbylo od včera!!!) a za mohutného nadávání letím dolů. 

Přijdeme na čas!!! Já si okamžitě objednávám v kavárně kouzelný kafe, které je kouzelné hlavně v tom, že má chutnat a fungovat jako by v něm byla dvojitá dávka kofeinu, ale ta v něm doopravdy není. 

Krátce na to, nám ve vysílačce zase něco zachrčí. Já celá rozpálená z pozdního příjezdu a včerejších kamioňáků drapnu vysílačku a říkám: "Opusťte okamžitě frekvenci zámku Slavkov u Brna, opakuji, opusťte okamžitě frekvenci zámku Slavkov u Brna."

Chvilka ticha a nakonec se ozve v odpověď můj šéf: "Já jsem frekvence zámku Slavkov u Brna a jsou prohlídky."Všichni se mi smějí jako nikdy.

Dvakrát si pohlídám Lego výstavu a nakonec i na mě vyjde prohlídka. Je to parádní. 

Všem se to moc líbí, jedna stařičká paní mi přijde potřást pravicí a asi pět minut mi děkuje, že tak báječnou prohlídku nezažila. Sice zase přetahuju, takže některé návštěvníky musím pustit přímo do podzemí, aby stihli další prohlídku, ale to nevadí. Všem se to moc líbí a já s pocitem dobře vykonané práce jdu zavírat okna.