Buchlov

Buchlov je moje srdcovka. Začínala jsem tam v šestnácti jako průvodkyně, takže za celou moji budoucí kariéru, terorizováním celé rodiny výlety po hradech a zámcích a tímhle blogem, stojí to, že mě tehdy vzali.

Buchlov stojí zhruba na půli cesty mezi Zlínem a Brnem, při staré E50. Při cestě kolem vypadá trochu jako středověký panelák (tenhle dojem kazí jenom pseudobarokní věžička), k hradu se dá dostat nejenom autem, ale i pěší procházka dole z Buchlovic stojí za to. (Rozhodně nemiňte hospodu U Maca, kde mají super halušky.)

Je pravda, že tenhle článek nemůže být nezaujatý. Buchlov miluju, stejně jako miluju Veveří a stejně jako budu milovat svoje příští působiště. Po překonání výstupu příjezdové cesty se ocitnete na prvním nádvoří. Jako první se otevírá monumentální výhled na hrad, nižší budova při pravé straně je ubytovna průvodců zvaná Šandera po myslivci Šanderovi, který tam bydlel a oběsil se v jedné z ložnic. Nalevo je pokladna, kde se kupují vstupenky na prohlídky. Dál do hradu se pokračuje přes most a průjezdem na druhé nádvoří. Tady se dá vyblbnout, standardně nejpopulárnější je borovička, která roste z římsy nad branou do hradu. Schody vedoucí pod starými kasárnami nad nádvořím končí zamčenou brankou, která vede na parkán hradu. Nejvzdálenější částí nádvoří je plácek pod baštou, kde je kastelánská bylinková zahrádka. Dřív se tam prý chovaly kozy, nebo ovce, ale když jsem nastoupila já, už tam byly byliny.

Svojskou kapitolou jsou hradní záchody. Jasně, jasně, divné rozepisovat se o záchodcích, jenže!!! Letos se rekonstruují, takže budou superhezký a buchlovské hajzlbabky jsou jedny z nejmilejších paní na světě!

Na hradě je i hospoda, vinotéka, suvenýrový obchůdek, na dětské prohlídky je možné zapůjčit kostýmy princezen a rytířů, takže i ratolestem bude učiněno za dost.

Hradní historie sahá do 1. poloviny 13. století a hrad stojí při východní hranici českého království. Na hradě se soustředila správa okolních hospodářství a soudní pravomoce. Sousedil s tzv. Jantarovou cestou - významnou obchodní stezkou spojující jaderské moře s baltským. Původně to byl královský  hrad, který ale cca kolem roku 1520 přešel do rukou šlechty. Podobně jako jiné moravské hrady ho chvilku vlastnili tu Kunštáti, tu Pernštejni... Důležitý je ale rok 1544 kdy ho převzal rod Zástřizlů ze Zástřizl. Ti provedli renesanční přestavby a například dovezli na hrad větší část rozsáhlé knihovny. V půlce 17. století zdědili Buchlov Peřvaldové z Petřvaldu. Ty na hradě zastihla třicetiletá válka a švédské vojsko, které uplatili aby hrad nedobývali. Zároveň za Petřvaldů započala výstavba zámečku v Buchlovicích.

Moje velmi oblíbená členka tohohle rodu je Marie Terezie Apollonie Barbora Klára Petřvaldská z Petřvaldu. Už proto svoje jméno. Než jsem přišla na to jak ho říct bez zaškobrtnutí a přeřeknutí trvalo mi to pár dní.  Nakonec jsem si z ní udělala vtipnou vsuvku a po tom co jsem vysvětlila jak to bylo s ní a jejími mnoha dětmi, vášní pro koně, která ji nakonec stála život (v lednu jela, spadla a srazila si vaz), tak jsem vyzvala návštěvníky, aby kdokoliv zkusil zopakovat její jméno. Za ty roky co jsem na Buchlově prováděla to nedokázal nikdo.

Posledním rodem jsou Berchtoldové z Uherčic, moravská větev slavného německého rodu. Nejvíc informací o nich se dozvíte při návštěvě buchlovického zámečku, kde většina z nich žila. Na hradě se průvodce věnuje pouze dvěma Berchtoldům - Leopoldu I. Berchtoldovi a jeho nevlastnímu bratru Bedřichovi. Ti dva byli první Berchtoldové, kteří zdědili Buchlovské panství v roce 1800. Cestovali po světě, sbírali kuriozity, oba se věnovali medicíně. Nesmírně zajímaví pánové, například o Leopoldovi se ještě pořád učí i na medicíně - speciálně kvůli jeho výzkumu zdánlivého úmrtí. Jeho bratr Mořic byl totiž v době řádění moru prohlášen za mrtvého a pohřben v rodinné hrobce. Po nějaké době, když pohřbívali zase nějakého nebožtíka, hrobku otevřeli a Mořice našli na schodech s okousanou rukou a vytrhanými vlasy. Leopolda to natolik poznamenalo, že se věnoval medicíně, v buchlovickém zámečku založil bezplatnou nemocnici, získal čestný doktorát z vídeňské univerzity a stal se inspektorem vojenských nemocnic.

Po Leopoldovi s Bedřichem zůstali na Buchlově rozsáhlé přírodovědné a kuriózní sbírky. Část z nich věnovali Národnímu muzeu v době jeho založení, ale podstatná část zůstala v depozitářích na hradě.

Berchtoldům se věnuje okruh Muzeum hrabat Berchtoldů, který je kratší a pro děti možná zajímavější, protože ve sbírkách je spousta zvířátek a zajímavostí,  na které se dá koukat. Základní okruh Procházka starým hradem trvá hodinu a půl a zahrnuje všechny přístupné hradní prostory. Zmiňovaný dětský okruh je ne tak úplně čerstvá novinka, ale pro děti je ideální, výklad je zjednodušený, provádí princezna nebo udatný rytíř, prohlídka je hodně interaktivní a ještě k ní děti dostanou pracovní sešitky s pastelkama. Výběrový okruh Buchlov v proměnách času zahrnuje to co Procházka starým hradem, ale je odbornější, zaměřený především na stavebně-historický vývoj hradu. Nově se připravuje i speciální okruh pro osoby se zrakovým postižením a nevidomé a podle toho co jsem se doslechla to bude bomba.

Závěrem je třeba zmínit i akce, které se na hrad pořádají. Většinou je má na svědomí spolek HB Collegium, tvořený zaměstnanci a přáteli hradu. Částečně i moje maličkost.

Největší (a nejlepší) jsou Buchlovské noci s černou paní, tedy noční prohlídky hradem konané vždy na konci července. Prvním patrem paláce provádějí krásné šlechtičny a v každé místnosti na návštěvniky čekají scénky založené na legendách a pověstech spojených s hradem a regionem.

Buchlovské kování je sympoziem uměleckého kovářství. Druhá největší akce svého druhu v republice (větší už je jenom Hefaiston) ale svou podstatou je unikátní. Vše je založené na kamarádské a téměř rodinné atmosféře, která pohltí jenom organizátory a účastníky, ale i návštěvníky.

Více informací o akcích a spolku HB Collegium je ZDE!

A klasicky více informací o hradu je ZDE!

 Se Sebíkem na vyhlídkové věži