Slavonice

Slavonice jsou malé městečko u hranice s Rakouskem. Vlastně prakticky na hranici. Slavonice sou super. (Žádám odpuštění za gramatickou prasárnu, bylo to v zájmu humorné aliterace!)

Já jsem se do Slavonic poprvé dostala když mi bylo... Asi deset. Mamina se skamarádila s hrdým Slavoničákem a jeho rodinou a vyrazili jsme na výlet. Nejprve jsme se k nim nasáčkovali jenom na víkend, posléze jsme párkrát přijeli i na delší dobu a vždycky to stálo za to.

Člověk si řekne, pfff taková malá dědinka, když se jeden pořádně nesoustředí, tak málem projede skrz aniž by si všiml, že už město dávno minul. Ale vážení! Slavonice jsou perfektní a měly by být povinnou součástí každého výletu do Jižních Čech.

Historie Slavonic sahá hluboko hluboko do 12. století kdy zde vyrostla slovanská osada. Během staletí se Slavonice dotkly vlastně všech událostí souvisejících s moravsko-česko-rakouskou historií.

Slovanské obyvatelstvo nahradili němečtí osadníci a za německé se Slavonice považovaly až do roku 1945.

Během času Slavonice sbíraly nejrůznější privilegia, měnily pravděpodobně i majitele, v půlce 14. století jsou ale prokazatelně v majetku pánů z Hradce. Husitské války se Slavonicím nevyhnuly, husiti vypálili kapli Božího těla. Tím se trochu uklidnili a Slavonice se mohly v klidu rozvíjet.

Habsburkové význam a pravomoce Slavonic ještě umocnili. Vznikla zde zastávka pro poštovní dopravníky na trase Praha-Videň a posléze pravidelná zastávka.

Pořád ještě jsou Slavonice majetkem pánů z Hradce, konkrétně jeden je zajímavý - Zachariáš z Hradce, hrdý majitel telčského zámku. Za něj docházelo k nesmírnému rozvoji, hlavně stavebnímu. Třicetiletá válka a smrt Zachariáše byly jenom počátkem hospodářské stagnace.

V roce 1750 se změnily poštovní trasy a Slavonice se ocitly na okraji.

1902 sem zavedli železnici, kterou posléze rozšířili na trasu do Vídně. Na vlastenecké snahy před a po první světové válce reagovaly německé Slavonice snahou připojit se k Rakousku. Následovaly ozbrojené konflikty, které musela rozhánět armáda. Po Mnichovu byly Slavonice násilně připojeny k německé říši (ikdyž o jakém násilí se můžeme bavit v momentě, kdy většina obyvatel byli Němci, kteří se chtěli připojit k Říši). Na konci války bylo město osvobozeno Rudou armádou.

Slavonice se pyšní jednak krásnou přírodou kolem, ale hlavně neuvěřitelným množstvím památek na metr čtvereční. Začněme popořadě od těch nejznámějších.

Slavonické náměstí. Menší plácek trojúhelníkového tvaru, obklopený naprosto bezkonkurenčními renesančními domky s bohatou sgrafitovou výzdobou. Za všechno hovoří fakt, že Památkou roku v kategorii menších památek se stal právě slavonický měšťanský dům č. 520.

Je to, krom všeho jiného, i dům navržený na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ostatně jako spousta dalších slavonických měšťanských domů. Slavonické domy jsou unikátní tím, že sgrafita byla vytvořena ve stejnou dobu jako sklípkové klenby v interiérech, ty bývají obvykle mnohem staršího data. Dokazuje to tedy jedno z nejstarších užití sgrafit v Evropě (nejstarší fasáda má dataci 1547). Další důvod je ten, že počet dochovaných sgrafitových fasád je neuvěřitelně vysoký. Takovému množství nejenom že nemůže konkurovat žádné jiné město v Čechách, ale ani ve střední Evropě.

Na náměstí je krásný výhled z věže u kostela. Vyšlápnete hromadu schodů, zacvaknete dvacku a můžete se kochat. Slavonice a okolí jako na dlani. Já se svými závratěmi oceňuju především bytelnou kamennou konstrukci celé věže, která i takovým panikářům jako jsem já, umožňuje podívat se po okolí.

Kolem náměstí se dá narazit i na zbytky středověkého opevnění. Jsou u nich většinou umístěné informační cedule, takže se člověk dovzdělá. Při poslední návštěvě Slavonic teď v září jsem lezla po hradbách a nadšené ukazovala Sebíkovi zbytky bašty v silonkách, protože jsme výlet původně neměli vůbec v plánu a já vyrazila jako slečna v lodičkách (doporučovaná obuv pro prohlídku gotického opevnění!).

Informační centrum Slavonice nabízí přímo prohlídkovou trasu městem, kde je možnost prohlédnout si nejvýznamnější památky.

Krom toho mají Slavonice osm muzeí. Bezpočet keramických dílen s keramikou z Maříže, kde je možnost vyrobit si vlastní hrnek, nebo koupit něco pěkného od profíků. U nás doma máme každý svůj mařížácký hrnek. Kdysi tam bývala jenom jedna prodejnička zašitá v rožku náměstí, když jsem se ale koukala letos, tak musím konstatovat, že prodejen keramiky se vyrojilo nepočítaně.

V létě (pouze červenec a srpen) je možné vyrazit do slavonického podzemí.

A to je hitparáda, zejména pokud máte malé děti a netrpíte klaustrofóbií. Já jsem tam byla tehdy jako desetiletá a zážitek mám na celý život. Jednak jsou to s největší pravděpodobností ještě gotické prostory náležející k nejstarší zástavbě. Podrobné informace jsou k nalezení ZDE! Mají dva okruhy podzemím, jeden takový pohodovější, jeden dobrodružnější a náročnější.
Pokud se dobře pamatuju, tak na začátku prohlídky se průvodce vytasil se sololitovou deskou v níž byl vyříznutý otvor a každý tím musel na zkoušku prolézt aby se ověřilo, že se nikdo nešprajcne v podzemí. Super!

V okolí krom nádherné přírody stojí za vidění hraniční kámen rozdělující Čechy a Moravu. Na kole se dá vyrážet na výlety na nedalekou Dobrou vodu, k rybníkům, do Rakouska, kam se člověku zamane. V okolí je dost kempů i hotýlků, kde se dá ubytovat.

Slavonice jsou krásný městečko s neuvěřitelně bohatou kulturní scénou, pořád se tam něco děje. Předpokládám, že to hodně souvisí s komunitním děním, kdy jsou slavoničáci na svoje město hrdí a rádi se podílejí na veřejném životě.

Závěrem obligátní odkaz - pro více informací jděte určitě SEM!

A neméně obligátní fotka.

Jedna z věže.