O autonehodách, zvířatech a grogu

Pátek

Včera jsem přijela na Vimperk. Přijela jsem velmi opatrně.

Důvodem mojí opatrnosti byl telefonát, který jsem obdržela asi hodinu před vlastním odjezdem. Volal mi kastelán, že náš sedmnáctiletý údržbář Dominik (znáte z nemocnice) se za Vimperkem vyboural. Kromě toho, že nedbá zákonů a nařízení, tak má z pekla štěstí, protože auto je na odpis a on má jenom otřes mozku, ale nikdo neví, zda se podařilo zkontaktovat jeho přítelkyni a já jako její kamarádka jsem pasována do role posla špatných zpráv.

Přítelkyni jsem zavolala, ona už o nehodě věděla a zrovna byla na cestě do nemocnice. Aby svého již polomrtvého drahouška asi dorazila.

Moje cesta se posléze celé čtyři hodiny nesla ve znamení - přidej plyn, musíš tam být brzo, a naopak - uber, uber, radši pomalu, prší, auto trochu zlobí a ty nechceš skončit taky v nemocnici. Takže jsem jela střídavě stovkou a padesátkou.

Dnes jsem v práci sama. Nepočítám-li konzervátorku v dílně pode mnou. Vedení je v Budějicích, neprovádí se, takže můžu v klidu pracovat. Ale jde mi to hrozně pomalu. V mezičase zjišťuju jestli je Dominik živý (je), ponaučený (snad) a připravený nést si následky (ani náhodou).

Každopádně se zapřísahal, že za volant už nesedne. Nějakou dobu, teď hlavně nebude moct.

Sobota

Dneska provádíme, takže já jdu na pokladnu a druhá Anička průvodkyně se celý den nudí. Až ve dvanáct přijdou dva senioři, že tady kdysi bydleli a chtěli by se podívat na místa svého mládí, takže na Horní zámek. Pět minut po nich přijdou další návštěvníci, že by chtěli na Dolní. Takže Anče si dneska zaprovází a já mám aspoň lepší pocit.

Jinak je to celý den nuda, nuda, šeď, šeď. Vytržením z nudného dne budiž jenom zvířata, kterým už stejně jako mě leze na nervy sychravé počasí a projevují se pěkně hlasitě. Obecní býk řve tak, že je ho slyšet na kilometry daleko a roztoužené družky mu odpovídají podobně hlasitými projevy. Úslovi řve jako kráva dostalo najednou zcela jiný rozměr.

Neděle

Dneska jedu zase domů. Radostný den mi kazí jenom drobný deštík a neutuchající vytí někde za horizontem. Buď je to neurotický pes, nebo lapený vlk, který se snaží uhryznout si vlastní nohu. S optimismem sobě vlastním sázím na vlka a předpokládám, že až si ji ukousne, tak odpajdá celý naštvaný hledat viníka jeho invalidity. A narazí na mě a sežere mě. A bude.

Ráno mám klidné, sice po deváté přijel obsáhlý zájezd turistů, ale ti si vyžádali kastelánskou prohlídku, takže tahle povinnost padá na hlavu kastelána a zástupkyně. Já se jenom usmívám, když si mezi jednotlivými okruhy přijdou pro suvenýry a být vtipní.

"Dobrý den, máte tu zimu."

"Dobrý den, máme."

"Máte grog?"

"Nemáme. Grog je hnusnej."

"Proboha a co pijete, když se chcete zahřát?"

 "Já? Já piju čistej rum!"

Když vy chcete být za vtipálky, tak já budu taky!