Říjen ve Slavkově - víno, dýně a strašidla

Jak můžu sumarizovat říjen, když je teprve osmnáctého? Snadno! 

Doposavad jsem totiž byla na zámku ve Slavkově dvakrát. Přes týden jsem v Mikulově, nebo ve škole. Večer padám do postele jak podťatá a jediné na co se vzmůžu je sledování Chirurgů v poloze plodu. 

Minulý týden jsme měli zkoušku na Hrůzostrašné prohlídky. V sofistikované tabulce jsme si zvolili termín, kdy bude moci nejvíc lidí. Já jsem kvůli tomu nejela na chalupu. A sešli jsme se 4. Slovy ČTYŘI!!!!

Zkoušku jsme měli prolítlou za prakticky hned. Dalších pět jsme trénovali choreografii (přičemž trénink by potřebovali hlavně ti nepřítomní).
Naprosto vyčerpaní tímhle výkonem jsme si otevřeli víno v parku a kochali se západem slunce.

O týden později jsem se vydala do práce znovu. Tentokrát jsem aspoň měla jistotu, že tam nějakou dobu pobudu, protože jsem měla dělat dozor na Dýňobraní. 

Příjezd na desátou, přičemž první co jsem se během svého ranního kafíčka dozvěděla, byla nutnost vyřezat pár dýní na dekoraci. Takže jsme všichni i s průvodci nafasovali nože a lžíce a jali se dlabat. 

Možná jsem to už zmínila, možná taky ne. Ale... Já MILUJU vyřezávání dýní!!! Hrozně moc! Ikdyž se dužina zadírá pod nehty, ikdyž mi čas od času ujede nůž a proseknu kusy, které měly zůstat vcelku. MILUJU vyřezávání dýní. 

Takže jsem vyrobila dvě. Jednu menší, jednu větší. Pak už byl čas jít předstírat práci a vyvíjet dekorační aktivity, takže jsem rozvěšovala girlandy a běhala pro oboustranku.

Od jedné s kolegyní prodáváme dýně. Super jsou návštěvníci, kteří před nás postaví dýni a sami rozhodnou jak je velká (ceny jsou pochopitelně podle velikosti a pochopitelně se nedají objektivizovat, takže to nastřelujeme od oka): "Tohle je malá za třicet." smlouvá chlapík nad očividně střední (možná i velkou) dýní a když mu říkáme, že teda ne, tak se čílí, že v tom případě by chtěl vidět tu malou. 

Ach jo. Návštěvníci také samozřejmě ignorují větu na plakátech Přineste si vlastní nože, takže chodí a žebrají na nás nožíky. Co můžeme to rozpůjčujeme ale uspokojit všechny nedokážeme. Snažím se lidem vysvětlit, že je to vlastně hluboký sociální přesah celé akce, protože když si budou muset nožíčky mezi sebou půjčit tak se vlastně seznámí a skamarádí. Jako ve školce. Ale většinou na mě jenom vrhnou pohled a jdou rýt dýně nehtem.

No a ten hlavní důvod proč tenhle říjnový článek píšu v půli měsíce? Protože v sobotu 27. 10. vypuknou znovu Hrůzostrašné prohlídky na zámku, na kterých zase budu upířit a u toho chceš být.

Takže si zarezervuj místo, dojdi a třeba si dáme dýňový latté v zámecké kryptě...