O čurání a mužské ješitnosti

Sobota

Nějak se nám oteplilo. Už včera jsme se pekli ve třiceti stupních už od božího rána, dneska je to to samé v bledě modrém. Naštěstí jedu autem. Dostala jsem od maminy totiž překvapení, ráno mi přivezla na hlídání mladšího brášku. A že jedem. Tak jedem. Pozdě.

Na dnešek jsou hlášené rezervace a kolegyně včera v noci skončila a pohotovosti, takže nám chybí člověk. Záskok se sice podařilo sehnat ale stejně lítáme jak hadry na holi. Ještě, že malej brácha je nenáročný na údržbu. Dostal tablet a celý den je pokoj. Já mám, ale pocit, že tím horkem se něco přepíná lidem v hlavě. Nejspíš taje mozková hmota jinak si neumím vysvětlit následující situace:

Po upozornění na zákaz dotýkání vycházíme do patra. Na chodbě muflon regulérně táhne rukou po omítce. A ještě u toho něco sděluje kamarádovi.

"Haló, pane! Ničeho se nedotýkat platí i pro omítky. Tohle je zrestaurované osmnácté století."

"Já můžu já jsem malíř/natěrač."

"Ikdyby jste byl generální ředitel pamáťáku, tak to neznamená, že na to přes výslovný zákaz můžete sahat."

Vstupujeme do místnosti k mladému hraběti. Začínám výklad a najednou za sebou slyším ránu. Podívám se a uvolněný sloupek ze skříně se válí na zemi a u skříně stojí důchodkyně.

"Já jsem se jenom chtěla opřít."

"Zákaz dotýkání platí i pro opírání."

"Já jsem se chtěla opřít."

"A musíte se opírat o barokní skříň?"

"A to je nějaká drahá?"

Ještě během čekání na prohlídku lelkuju na nádvoří a vidím jak na tom nejfrekventovanějším místě, přímo přede mnou, uprostřed nádvoří, přiběhne maminka s malou holčičkou. Té stáhne kalhotky a přede všemi návštěvníky ji nechá vyčurat. Jak se snažím být většinou hodná, tak tady končí veškerá trpělivost. Jestli něco nesnáším, tak je to očurávání veřejných prostor a věk neomlouvá.

"Paní. To vám je zatěžko ujít dalších sto metrů na veřejné záchody? Jsou čisté, prostorné, pěkné."

"Ale my jsme potřebovali hned."

"Vzhledem k tomu, že jste to dítě nesla v náručí byste těch sto metrů klidně ještě ušli bez nehody."

"..."

"Přijde vám to normální očurávat s tím dítětem nádvoří přede všemi návštěvníky? Co soukromý majetek? Jak by se líbilo vám, kdybych přišla k vám a počurala vám záhonky?"

Matka s dítětem odchází.

Aby toto ale nebylo málo, tak do minuty!!! dorazila další taková matka, tentokrát s chlapečkem a celá situace se opakovala. Řekla bych, že se na mě domluvily.

Odpoledne jsem vychytala ještě neobjednaný zájezd. Měla jsem tušit, že bude problém, když si hodinu do prohlídky krátili v hospodě. Táhlo z nich pivo hned u vstupu a ukázalo se, že mají mezi sebou vtipálka. Celou dobu pronášel otřepané fórky, ale můj pohár trpělivosti přetekl u mladého hraběte.

Vlezli jsme do místnosti, kde leží na stoku dýmky a vedle vyřezávaný popelník. Všechno jim to hezky ukážu a otáčím se k ložnici, když se mrknu zpátky vidím srandistu jak má v puse cigaretu a už škrtá zapalovačem.

V ten moment jsem viděla rudě.

"Vy jste se snad zbláznil?"

"Já jsem myslel jako..."

"Ne vy jste nemyslel."

"To měl být vtip."

"Vážně? A myslíte si, že byl legrační?"

Chlapík se následně urazil a po zbytek prohlídky mě propichoval očima a ke všemu už nepronášel vtipy, jenom komentáře, že nechápe proč vyhodil devadesát korun, když takový nábytek má doma.

Musím říct, že jsem se nikdy netěšila domů víc.

Neděle

V noci pršelo. Na dnešek taky libují divoké bouře. Těšíme se, protože to znamená míň lidí. Juniora jsem odeslala s nejdražším mužem do studia, kde bude dneska nahrávat desku. Ráno na bráně bylo moc pěkné. Málo lidí, nikdo neprudil. A najednou mě do okýnka kouká kastelánka, že za chvilku bude projíždět záchranka. S nějakým chlapíkem to šlahlo na prohlídce. No jo, špatné tlaky a na prohídky chodí především kardiaci a těhotné ženy.

Nakonec je záchranka tím nejvtipnějším zážitkem celého dne. Obrovské auto se vměstnává do brány a zničehonic zastaví u okýnka, řidič se vykloní a zahlásí:

"Tři lístky pro dospělé, slečno."

Chvíli na něj nevěřícně zírám, v šoku, že někdo chce dobrovolně platit a pak umírám smíchy.

Ono to vůbec vypadá na nějaké blbé boží zásahy. Chlapík omdlel na prohlídce. Kolegovi je zle natolik, že do mě ani neryje. Já jsem dehoyovaná, ikdyž piju jako alík a motá se mi hlava. Den blbec.