Pochvala

Přišla na mě do práce pochvala. E-mailem. Je to super. Nebudu znění e-mailu kopírovat v plném znění, protože k tomu nemám svolení, leč se jednalo o pochvalu od čtyř milých seniorek o kterých jsem psala v tomto článku.

Vesměs se pochvala dá shrnout slovy:

Procestovaly jsme republiku a nikde jsme se ještě nepotkaly s tak příjemnou a erudovanou průvodkyní, jako je paní Anička. Jsme moc rády, že jsme šly na prohlídku s ní a bylo to velice příjemné.

Šéf mi mail přeposlal s tím, že doufá, že nezpychnu. Já se sice nafukuju jako holu, ale snad nezpychnu.

Jen mi to hrozně zlepšilo náladu a den. Vlastně týden.

Sice mi spousta lidí říká, že jsem dobrá, někteří se dokonce pídí po návštěvní knize, kam by mohli svoji chválu zvěčnit. Jenže my takovou knihu nemáme a málokdo si dá tu práci aby po návratu domů otevřel e-mail a pochvalu sepsal eletronicky. 

 

O to víc si cením toho, že někdo si tu práci dal. Navíc ta prohlídka byla hrozně příjemná i pro mě. Parádně jsme si popovídaly, paní zajímalo co jim vykládám, ptaly se a nesmírně oceňovaly moje znalosti (říkejte mi Encyklopedie Britannica).

 

Vlastně tenhle příspěvěk píšu jako krátkou samožernou sebepochvalu, abyste nenabyli dojmu, že práce průvodce je jenom samý stres a rozčilování nad nepřizpůsobivými, nebo protivnými návštěvníky.

Většinou je to hrozně fajn a příjemné.