Buchlovské noci s Černou paní

Kovářky a Noční prohlídky. Dvě klíčové akce našeho spolku HBcollegium. Kovářky už zdárně proběhly a teď ve čtvrtek začínají noční prohlídky.

Řekla bych, že co do rozsahu, jsou to jedny z největších v republice. Předehnat nás může snad jenom Karlštejn. Jenže nikde jinde to není ta zhuštěné. Před námi jsou tři dny. Tři dny, kdy od půl osmé do půlnoci odchází plná prohlídka každou čtvrthodinu. Další specialita je fakt, že se scénáře každé tři roky mění. Prochází se přes nádvoří a prvním patrem paláce, takže na návštěvníka čeká celkem 12 scének.

Já tam jezdím účinkovat už čtyři roky. A čas od času taky píšu některé scénáře, když dojdou nápady, nebo čas.

Mám to tam ráda. Už od prvního roku mého průvodcování na Buchlově, kdy jsem se noček účastnila ještě jako obyčejný muflon. Tehdy mi v paměti nejvíc utkvěla scénka Svědomí, kde dva úžasní herci (zdravíme Lukáše!) rozehrávali scénku o šílené chůvě, která zavraždila svého novorozeného svěřence, zbláznila se a rozmlouvá o tom se svým svědomím. Mráz mi běhal po zádech ještě týden.

O dva roky později jsem se vložila do organizace. Tedy spíše do příprav, protože noční prohlídky má Libuška pod palcem a vládne jim pevnou rukou. Bylo potřeba sehnat ještě herce na jednu scénku a já jsem se se svým teď u bývalým nachomýtla. Tři roky jsme hráli příběh o cudné panně Bohunce svedené ďáblem. Shodou okolností ve stejné místnosti jako se hrávalo Svědomí. Lidem z nás běhal mráz po zádech a bylo to úžasné.

Pak jsme se rozešli a já začala jezdit na noční prohlídky se Sebastienem. Hraje se mnou. Zvláštní je, že taky čerta. Já jsem už rok dcera kováře a ucházím se místo v hradní kovárně.

Scénka není nijak zábavná, nebo strašidelná, nejlepší na ní asi je, že nakonec "ukovu" nádherný citroník. Ten je jinak z 15. století. Taky mě baví třískat kladivem do studené pásoviny, ten randál se krásně nese celým hradem.

Krom scének, kdy návštěvníky palácem provádí vznešené šlechtičny, je pochopitelně k vidění i doprovodný program.

Ohňová show startuje každou hodinu na trávníku pod mostem. Jezdí k nám už dlouho. A mají nás tak rádi, že někteří bývalí členové, za námi jezdí alespoň na Kování pomáhat. Na nádvoří se vždycky chystaly nějaké šermy, kouzelník, upřímně řečeno nejsem si jistá jak to bude letos. Šermíři určitě budou.

Na buchlovských nočních prohlídkách se mi líbí hlavně to, že všechny vycházejí z hradní historie, legend spjatých s hradem, nebo jeho okolím. Pravda, že po jedenácti letech už je vážně těžké hledat náměty. Jen si to spočítejte. Jedenáct let, to znamená čtyřikrát obměněné scénáře. Krát dvanáct scének. To je čtyřicet osm scénářů pro jednotlivé místnosti. Tolik legend na hradě není a ty zajímavé momenty z historie už jsou taky využité do mrtě.

Ale snažíme se a já se odvažuju tvrdit, že nám to jde dobře.

My se na hrad chystáme až ve čtvrtek odpoledne, ale přípravy probíhají už mnohem dřív. Je třeba rozvěsit žárovky po příjezdové cestě k hradu, aby se nám návštěvníci na kamenité strmé cestě nezabili. Rozvěsit světla po nádvoří, aby bylo na šermíře vidět. Přichystat jídlo a pití pro účinkující, protože stejně jako na Kovářkách, i tady se o účinkující staráme.

Vymyslet, kam zase uložíme účinkující.

A vyřešit co uděláme s lístky, protože jako každý rok i letos budou hodinu před začátkem volat lidi, jestli jsou ještě vstupenky. Většinou nejsou. Ale občas si někdo nevyzvedne rezervaci. Tak to můžete zkusit.

Jestli se rozhodnete přijet na Buchlovské noci s Černou paní vyhraďte si na to nějaký ten čas. Rozhodně přijeďte přesně na čas své prohlídky, jsou totiž narvané a není možné lidi přesouvat z jedné do druhé. Přijeďte ale tak abyste buď před anebo po prohlídce měli dost času na ohňovku, šermíře, pivo a párek v hospodě. A na nás.

Fotit je samozřejmě povoleno nejenom organizátorům, ale i návštěvníkům, takže se nestyďte a foťte, jenom vás prosím možná bez blesku. Já pak totiž nevidím kam jdu.

Fotky z minulých ročníků jsou zde, zde a zde.

Naprosto sobecky přidám ještě svoje fotky:

 Jeden rok jsem cudná panna...

 ... svedená ďáblem.

 A rok poté drsná kovářka!