O stížnostech a zaspávání

Úterý

Tak po volném pondělí zase do práce. Jsem hrozně unavená a navíc jsem se napohodla se svým drahým mužem. Ráno se mi nechtělo vstávat a tak jsem přešoupla budíka až na 8:15 (s tím, že v 8:30 musím odejít). Budík zazvonil, já ho budím, protože chtěl jet se mnou. Ozvalo se: "Já chci ještě spát.", tak jsem ho nechala spát. Probudil se když jsem si obouvala boty a ukřivděně mě obvinil, že jsem ho nevzbudila a že chtěl přece jet se mnou. Nevyšlo to. Ve dvou trafikách neměli lístky, které potřebuju abych se dostala na hrad. Díky mému obíhání trafik mi ujela šalina, kterou normálně jezdím. Autobus jsem stihla tak tak na poslední chvíli chytit. Jenže jsem mezitím psala muži, že mi to pravděpodobně ujede. Tak se rozhodl, že pro mě přijede autem a odveze mě. Jenže tohle jsem zjistila až v práci, kdy jsem našla jeho smsku. A když mu volám, že nemá jezdit, tak jsem se mu dovolala až když už byl na místě a hledal kde stojím. Prostě ráno jako víno.

 

V práci při briefingu jsme se dozvěděli, že přišli stížnosti. Někdo (tipuju to na jednu mladší kolegyni) muflonům na prohlídkách vykládá, že teď nepůjdou do mísnosti, do které mají jít, protože mají málo času a protože jsou tam pavouci. No ty vole!!! Dobře občas se stane, že nestíháš a že musíš něco vynechat, ale rozhodně to těm lidem neříkáš!!! Kor když za to zaplatili stopade. Druhá stížnost (na tu samou kolegyni) se týkala toho, že slečna průvodkyně výklad prokládá tím, že návštěvníkům sděluje, že jí není dobře, protože večer do tří ráno chlastala.

 

Já se stydím. Fakt hodně. Ikdyž vím, že se mě to netýká, je mi trapně, protože tohle háže nepěkný obrázek na nás všechny.

Naštěstí se holky uklidily záhy na brány a výstavy. My mezitím taháme sirky o to kdo půjde na prohlídky, protože se ukazuje, že jsme všichni nějací leniví. A nikomu se nechce.

 

Na mě nakonec vyšla jednička plná lidí. Nejlepší je asi malinké hnědooké mimčo, které na mě celou dobu mžourá, když se s ním maminka otočí a mimino mě nevidí, tak začne natahovat, dokud mě zase nemá ve svém zorném poli. Cítím se polichocená.

 

Odpoledne hlídám výstavu Lev a Orlice, na kterou už se smolí report. Je to pohodová práce, jenom sedím a čtu si, čas od času si to tam projdu a zkontroluju, že je všechno OK.

A bavím se, hlavně v momentě kdy tam naklusala skupinka čtyř mladých muslimů-. Jsou to chlapi jako hory a je s nima hrozná legrace. Líbí se jim akustika a tak na výstavě zpívají modlitební písně. Naneštěstí šla zrovna kolem kolegyně a hned s návštěvníky ze své prohlídky začala rozvíjet teorie o islamistech a o tom, že nás určitě všechny povraždí. Díky bohu, že jí ti kluci nerozumněli. Stydím se za ni.

 

Odpoledne nás kolega veze do města a vykládá, že chce založit historický divadelní spolek. Tak se hlásím jako předběžný člen. Má radost, protože zároveň s herečkou ve mě získal i švadlenu.

Středa

Tenhle týden to prostě nefunguje. Ať jdu spát sebedřív, ak zaspím. Stejně dneska, kdy mě probudila smska od kamarádky, že nesthá a jestli jedem autem. Jedem. Pozdě. Zase. Achjo.

Ale což, furt jsme tu dřív než jindy. Naklusaly jsme na průvodcovnu a zjistily, že nám na odpoledne přidělili brány. 

 

Já jsem si dopoledne odvedla první okruh s naprosto nejmladším svůdníkem světa.

Asi pětiměsíční miminko. Chlapec s obříma hnědýma očiskama a hustýma vláskama. A celou dobu na mě pomrkával. Dokonce to došlo tak daleko, že když se s ním maminka otočila aby si něco prohlédla a on mě ztratil z dohledu, spustil šílený jekot a neuklidnil se dokud na mě zase neviděl.

Asi v půlce prohlídky se rozhodl si pokecat. Když jsem něco řekla, tak mi zabroukal odpověď, ale tak hezky a potichu aby nerušil ostatní. Nejhodnější dítě letošní sezony. 

 

Odpoledne bylo jinak vesměs klidné. Až na to, že kolegyni zapomněli vystřídat na kostýmech a o půl třetí se ozvalo její zoufalé volání o pomoc ve vysílačce.