Cena Alfreda Habermanna

Jsem maximálně hrdá. JAMU mě naučila, že produkční má za dobře odvedenou práci maximálně pocit sebeuspokojení a v ISu zelený políčko za splněný projekt. Jak zpívá Petra Göbelová v naší ateliérové téměř hymně: "...vždyť po Tháliích manažerky zůstávají bez ceny."

Proto mě extrémně potěšilo, že na letošním Hefaistonu jsme dostali cenu. Respektive spolek HB Collegium dostal cenu.

 

A ne cenu jenom ledajakou. Dostali jsme cenu Alfreda Habermanna, kterou na mezinárodním setkání kovářů Hefaiston udělují zástupci Společenstva uměleckých kovářů a podkovářů Čech, Moravy a Slezska, Muzea Komenského v Přerově. Spolu s paní Christiane Habermann. Cena Alfreda Habermanna se uděluje za mimořádný přínos v oboru uměleckého kovářství a my jsme ji letos dostali za desátý ročník Buchlovského kování.

A je o jako hogo fogo. Report o naší návštěvě Hefaistonu se peče, jenom jsem se chtěla hned za tepla pochválit, že nejenom dobrým pocit uvnitř je produkční živa. Když vám za to někdo pochválí a ocení, to je teprve radost.

A co teprve, kdy vás ocení organizace představující špičku oboru v republice. A na mezinárodním setkání. Mezi všemi vašimi kamarády.

Jsem na celý organizační tým fakt pyšná. Částečně i na sebe, ikdyž skrze školu toho nestíhám dělat pro HBčko tolik jak bych si představovala. Jsem hrdá, že z původně amatérského setkání několika kamarádů nad výhněmi a kovadlinou, se stalo velké sympozium s celorepublikovým dosahem, které je profesionálně zorganizované a úžasné. Jsem hrdá, že jsme se zlepšili natolik, že jsme dostali cenu. Jsem hrdá! Na nás! Na Hefaiston! Na kováře! A na Libušku, která to dlouhé roky měla na chrbtě sama a přesto to utáhla a dokonce pozvedla!

Písnička Petry o které jsem psala v úvodu. Manažerský popěvek o smutném osudu produkčních a techniků.

Zásadní a vlastně téměř ústřední organizační tým Buchlovského kování!

(zleva: Kuba, Libuška, Petra a náš téměř hradní kovář Roman - těm všem patří ooooobr díky za to co dělají!)