Dyšné příplatky

Sobota

Je hezky. Mám půjčené auto na víkend. Nemohlo to začít líp. Při příjezdu do práce málem lehnu smíchy.
Dvě moje kolegyně vybrakovaly můj oblíbený obchod (Ganga, pobočky v Brně i Praze, mají nádherné sárí, které postupně nahrazujou šatičky v mém šatníku.) a přišly oblečené jako miniaturní kopie naší paní kastelánky. Nevím jestli je to záměr, každopádně je to vtipný. Jestli to ale znamená že máme pracovní dresscode, tak mě za prvé nikdo neinformoval a za druhé musím jít nakupovat.

Na prohlídkách to až taková lahoda není. Je hezky, takže všichni výletujou. Mám plno.

Na první prohlídce se ze skupinky vyloupne rodinka, zapálených výletníků. Za jiých okolností by jejich zájem o historii a památky byl fajn, kdyby se neprojevoval takovým tím šprťáckým prvňáčkovským předváděním. Cokoliv řeknu, tak tatínek okomentuje.

"To je pravda, a víte vy slečno proč to tak bylo?? To proto, že..."

"A slečno a víte vy že..."

Nevím jestli by se utišil kdybych mu napsala do turistického deníku jedničku. A ano samozřejmě, že vím proč spali v barokních postelích vsedě. A ano samozřejmě, že vím, že Winston Churchill nejprve nebyl ministerským předsedou a stal se jím až v průběhu války. A samozřejmě vím co je to markrabě. A samozřejmě, že mě těší, že to ví i nějaký návštěvník. Ale co je moc je příliš.

Navíc máme v prohlídce angličanku, která chodí s textem a ta na toho chlapíka většinou jenom nechápavě zírá a neví co si o tom myslet. Já ostatně taky. Až když vlezem do expozice, tak mě napadne, že máme letos předělanou expozici a nejspíš nikdo nepředělal texty. Takže angličance průběžně dovysvětluju, že to co měla vidět až v červených salonech vidí už teď a to co měla vidět už v lichoběníkové předsíni, vidí až v čerevených salonech. Vypadá, že ji to nevadí.

Na nádvoří se potuluje hromada Hell´s Angels (čti motorkářů) usilovně se modlím aby šli na prohlídku se mnou, protože s motorgangasterama je vždycky legrace. Bohužel mám smůlu asi o půl hodiny, šli na prohlídku s kolegyní a na mě vyšla prohlídka složená ze dvou třetin znuděných dospělých a jedné třetiny uřvaných dětí. Rodiče nevypadají, že by byli ochotní s dětma cokoliv dělat, ikdyž je upozorňuju, přemlouvám, prosím, machruju s návštěvním řádem, snažím se děti utišit sama a napůl žertem vyhrožuju hladomornou.

Naprosto vyflusnutá mizím na bránu. Bohužel, jak se vyčasilo, tak začínají i otrapové vylézat z děr. Kdybych dostala kačku pokaždé když jsem slyšela "Ale my si jdeme jenom dát pivo." mohla bych si sama koupit bečku.

Neděle

Ráno mě vítá rozklábená brána. Chvilku mi trvá, než mi dojde co se děje, ale při pohledu na narvané parkoviště se mi rozsvěcí. Petangisti. Petangáři? Na příhrádku budou dneska celý den házet koulema. Což taky znamená, že mi obsadili oblíbený parkovací místo, takže parkuju dost velkopansky naštorc čumákem k bráně.

Na bráně taky hned skončím. Přijíždí objednaný zájezdu důchodců a trvá aspoň deset minut než se mi podaří jim vysvětlit, že sice mají objednanou prohlídku, ale stejně musí zaplatit vlezné do areálu. Po vysvětlení většinou bez problémů vytahujou peněženky a solí desetikorunky. Až na jednu paní co mi ji podává se slovy: "A můžu dejchat slečno, nebo to mi taky naúčtujete?" je to cajk.

Druhý extrém přichází ale asi za hodinu.

"Berete karty? Prečo nie? A eura? No tak ako je toto možné? Já si nemeniam peniaze na také krátké cesty. No tak dovi."

Dovi indeed.

Na prohlídky se mi nechce. Docela plno, na prohlídce pár muflonů s anglickým textem. Půl hodiny po první prohlídce jdu na dvojku. Je tam znovu ta anglicky hovořící trojička a manželský pár. Z pěti lidí mě poslouchá jenom jeden chlapík (česky mluvící). Cizinci si porovnávají texty a slečna co je doprovází očividně mluví česky, takže jim dovysvětluje věci do ouška. Manželka od mého pozorného posluchače celou dobu mrmlá, že to spletla a že chtěla na jedničku.

Končí prohlídka a já v 16:10 jásám, že mám už deset minut padla. Jásám do momentu, než přijdu na hlavní pokladnu a dojde mi, že o víkendech máme otevřeno až do pěti. Tak nejásám a doufám, aby na mě dneska nevyšla poslední.