Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou

Poslední exkurze v rámci putování po technických památkách Technického muzea v Brně. Šlakhamr. Technicky jde o velkou kovárnu využívající princip mlýnského náhonu k pohánění kladiv, které tak zmáknou i kusy železa, se kterými by si kovář neporadil. Prostě velký buchar.

Vyráželi jsme vlakem z Brna. Prý pojedem přes Přibyslav, což je taky jediné spojení, které nám IDOS našel. V Přibyslavi, krom toho, že jsme zjistili, že si nikdo nepamatuje vyjmenovaná slova jiná než po B, nám oznámila slečna na pokladně, že si musíme přikoupit lístky zpět do Hamrů, protože sice máme lístky do Hamrů, ale přes Žďár, takže jsme do Přibyslavi jeli načerno. Marné bylo prošení, marné bylo vysvětlování, marné byly dotazy proč nám tedy neprodali lístek co jsme chtěli. Doplatili jsme si každej 16 korun a jelo se zpátky.

Byli jsme připravení, že z Hamrů půjdem pěšky, konkrétní formulace v mailu byla: "...a pak ještě půl hodiny trnitá cesta na šlakhamr. Vezměte si sportovní oblečení a boty co to vydrží." Inu, oblékli jsme se každý dle svých představ o sportovním oděvu. Já pochodovala v teniskách a rozervaných džínách, které jinak nosím do práce, na základě domněnky, že roztrhané kalhoty trnitou cestu přežijí bez viditelné úhony.

Po chvilce pochodu se ukázalo, že pedagožka nám lhala. Cesta nebyla ani trnitá, ani dlouhá, pochodovalo se krásným lesem, kolem skulptury mamutí hlavy, podél náhonu a skály na kterou Anička nelenila a vyšplhala.

Samotný hamr je nádherné stavení na samotě, málokdo by hádal, že byl vystavěný někdy ve 13.-14. století. A kdo by nehádal, by měl pravdu, protože budova, ve které je šlakhamr dneska je původně mlýn, ze 17. století. Původní hamr byl umístěný asi o padesát metrů vedle.

Hamry v téhle oblasti zakládali ve 13./14. století cisterciáci, kteří tak celé okolí kolonizovali. Pro zakládání hamrů měli nejlepší podmínky - kolem byly lesy, voda a železná ruda. Hotové hamry už ale neprovozovali, pronajímali je místním. O těch se říká, že pracovali, ikdyž byla práce prodělečná, protože hamerníci byli vyvázaní z roboty, takže nemuseli na panské. Dnes prohlídka začíná v místnosti vedle pokladny. Je tady připravená expozice dřevařství a výroby dřevěného uhlí, které je pro zpracování železa dost podstatné. Na exponáty se dá sahat, výklad je přehledný, dává smysl a je vidět, že pana správce to jenom baví, ale i zajímá.

Venku na dvoře kde se pokračuje jsou zrestaurované zemědělské a dřevařské mašiny - katr s posuvem, což je obrovská pila, která porcovala kmeny na trámy a prkna, má nový benzinový motor, což je dobře, protože jde zapnout a návštěvník si udělá představu o tom jak taková mechanická pila fungovala.

Je tady i mlátička obilí a potažní hrabicová sekačka na koňský pohon, ty s hamrem až tak nesouvisí, ale jsou obě funkční a průvodce o nich moc hezky vykládá. Ikdyž je tedy pravda, že na sekačku bych si bála sednout ve strachu, že dostanu jednou hrabičkou přes hlavu.

Ještě jedna rychlá zastávka u vodních kol. Ty jsou tady na šlakhamru na horní pohon. To znamená, že je nepohání náhon zespoda, jako to bylo třeba ve Slupi, ale voda z náhodu se shromažďuje v dřevěných nádržích - vantrokách a z těch se otvorem spouští na kola shora. To umožňuje regulovat tok a taky šetřit vodu na horší časy.

Vevnitř expozice začíná kovárnou, které dominuje obrovský hamr, vzhledem k tomu, že budovy byla původně mlýn (viz výše) tak jsou některé prvky typické pro mlýnice citlivě zakomponované do prostoru hamru, aby se nemusely vybourávat.

Výklad je srozumitelný i pro naprostého laika a i na rodiny s dětmi se myslelo, takže průvodce má v záloze pohádku o Čertově kameni. Bohužel je občas hůř rozumět, protože po názorné ukázce, kdy se spustí měchy i kladivo, mají tendenci se samovolně spouštět, protože voda z vantroků protéká. Jinak během prohlídky průvodce propojuje mluvené slovo s praktickými ukázkami. Vidět v akci takové obří kladivo stojí za to. Stejně tak i fungování měchů, které jsou vlastně plně automatické (a byly planě automatické už ve 14. století!!!). Super!

Druhá část expozice prochází prostorami, kde hamernická, a později mlynářská, rodina bydlela. Prochází se tu historie hamernictví v okolí, po místnosti jsou rozmístěny modely různých typů hamrů a na stěně obrázky.

V kuchyni už jsme se věnovali posledním majitelům hamru/mlýna a nejnovější historii. Z kuchyně už se přímo vychází k náhonu, odkud je možnost ještě se podívat na vantroky a za hamr do míst, kde stával ten původní.

Protože celý šlakhamr stojí na samotě, je možné si na pokladně koupit nejenom lístky, ale i zmrzku, limču, pivo a jiné mlsání, kterým se dětem dá ukrátit čekání na prohlídku. Ta začíná každou celou hodinu, každý den krom pondělí. Vstupné je 50,- a 25,- pro děti, studenty a seniory. A to chceš.

Klasicky více informací je ZDE!