"Takovej einfach..."

Sobota

Věděli jsme, že to bude tvrdé. Věděli jsme, že to bude náročné. Tak proč se tomu vůbec divíme.
Včera nám přivezli karlštejnskou kopii svatováclavské koruny. Je moc hezká. Taková kolotočářská, ale když se Karlovi IV. líbila, tak kdo jsem abych ji haněla. Ráno při bojové poradě jsme instruováni, moc se nezdržovat na prohlídkách, protože čekáme davy. Takže žádné zakecávání, žadné humory, prostě zdravou, rychlou prohlídku, zakončenou v hladomorně pohledem na korunu.
Já se dopoledne ukrývám na bráně. Nestačím prodávat vstupenky, kolik lidí chce vidět korunu. Část z nich je znechucená tím, že koruna je součástí prvního okruhu, takže budou muset přetrpět i výklad a ne se jenom kochat.
Prochází vesměs normální složení mufloního stáda. Bohužel koruna přilákala i vtipálky, kteří jinak chodí až během hlavní sezony. Zkuste si dvacetkrát po sobě poslechnout: "Slečno jemu dejte snížené, on je jako děcko." a reagovat na to slušně, ba dokonce se zasmát a ocenit kvalitní vtip. Ze stádečka vyčnívá zejména paní na vozíčku, kterou zajímá jestli se dostane na korunu. Vzhledem k tomu, že okruh je v prvním patře a ona tvrdí, že o něj nestojí, že chce jenom korunu, ji raději posílám na hlavní pokladnu. Jde to, spokojeně se vrací.
Pak banda otrhaných hipísáků, kteří se mě ptají jestli už přijel zbytek štábu, že tu mají něco natáčet. Nechce se jim platit vstupné, tak raději obchází hrad příkopem (Následně jsem zjistili, že ani nevěděli s kým mají natáčet a když přijela Česká televize točit živé vstupy z prohlídky, tak se vyptávali kameramana, jestli nemají natáčet s ním.).
Do třetice všeho dobrého se u okýnka objevil takový snědý osoba a lámanou angličtinou mi vysvětlil, že jsou s kamarády muzikanti a že nám přijeli zahrát. Já jsem mu proto vysvětlila, že to je hezké, ale že v hospodě už jedni muzikanti hrají a že by se jim asi nelíbilo, kdyby tam přišel hrát i někdo další. Zklamaně odešel.
Opravdovou pomyslnou korunu tomu ale nasadila jedna důchodkyně, která si za mnou přišla stěžovat. Z její stížnosti taky vyplynul název dnešního článku.
Vybelhala se celou cestu až nahoru k západní bráně, opřela se do okénka a spustila:
"Slečno já si jdu stěžovat. Jako ta koruna, to je veliké, veliké zklamání. Takový einfach to je. Já už jsem ji kdysi viděla a to byla teda větší, hezčí a lepší. Opravdu za toho vyhodit tolik peněz." Dořekla, zvedla se a šla zase z kopečka dolů. Neměla jsem čas zeptat se jí jakouže korunu to tehdy viděla, protože jediná koruna, která je běžně na veřejnosti k vidění, je tady tahle, ale co... Náš zákazník, náš pán.
Odpoledne jsem měla štěstí a vyšla na mě jenom jedna jednička a jedna dvojka. Musím říct, že jsem se znatelně bavila pohledem na skupinku muflonů, kteří procházeli okruhem a v každé místnosti se nadějně rozhlíželi, jestli teda už uvidí tu korunu. Pohasnutí toho lesku v jejich očích bylo dojemné.
Na dvojce byly dva znuděné párečky, které se mnou profičely hrad za necelých padesát minut.

Neděle

Zapsala jsem si celodenní provázení. Já debil.
Včera ČT odvysílala reportáže o koruně, takže se netrhnou vrata. Ráno to sice vypadalo ještě jakž tak únosně, ale to byla jenom iluze nedělního rána. Od jedenácti šupkáme prohlídky po 15 minutách. Od půl dvanácté jsou vyprodané vstupenky dobře na dvě až tři hodiny dopředu. Lítám jako čečetka, po třetí prohlídce mám vyřvané hlasivky a to si teda myslím, že techniku práce s hlasem tak trochu ovládám. Odměnou mi budiž skupinky plné zaujatých, inteligentních, vtipných návštěvníků které je radost provázet. Během let jsem zjistila, že ikdyž jsem k smrti utahaná, tak když je dobrá skupinka, jsem schopná mobilizovat v sobě zbytky energie a podat maximální výkon.
Taky jsem si dneska několikrát vyslechla, že to byl úžasný výkon, že jsem plná energie, zajímavé povídám, je se mnou sranda a jsem akční. Upřímně doufám, že se tyhle pochvaly dostanou až k vedení (Pavle!).
Fronty na lístky se táhly z pokladny až na most. Když jsme si chodili vyzvedávat klíče a vysílačku, byli jsme terči nevraživých pohledů, kolegyni dokonce obvinili z předbíhání.

Nejhorší srážky s muflony probíhaly ale stejně před vstupem na prohlídku.
"Slečno, my sice máme lístky až na čtvrtou ale nemohla byste nás pustit už teď v tu čtvrt?"
"Bohužel nemohla, máme plné prohlídky až do večera, nezlobte se, ale já už teď mám přetaženou kapacitu."
"No ale jako jak to můžete mít tak blbě zorganizované? My sem jedem a ještě musím čekat?"
....
(Vypouštím prohlídku z hradu a do dveří se hrne nějaký chlapec.)
"Kampak? Dovnitř můžeš jenom se vstupenkou."
"Oni ji mají rodiče a kamsi se ztratili."(Snaží se zase vecpat do dveří.)
"Ale já tě nemůžu pustit dovnitř bez vstupenky."
"Já mám vstupenku, ale mají ji rodiče."
"Tak musíš přijít s rodičema. A až bude začínat prohlídka."
(Po chvíli jdu vpouštet prohlídku o tři čtvrtě. U dveří stojí chlapec i s rodiči. A všichni se hrnou do dveří jakmile odemknu.)
"Promiňte, ale prohlídku máte až na celou, to je za patnáct minut. Vydržte si ještě chvilku."
"Ale my už nechceme čekat."
.....
"Slečno my máme tady tu pojízdnou vstupenku, musíme si vyzvedávat ještě nějaké lístky?"
"Ano běžte tady na pokladnu, slečna pokladní vám dá vstupenky na prohlídky."
"Slečno ale to už nestihneme tuhle prohlídku, že? My jako sem jedeme z daleka a nemáme tolik času."
"Já se vážně omlouvám, ale stejně jsou všechny prohlídky plné na hodinu dopředu."
"No to je ale nehorázné. My sem jedeme z daleka...."
"Nezlobte se já vážně nemám čas."

Na ránu, fakt že jo. Ve čtyři hodiny jsou vyprodané všechny lístky a to je dneska otevřeno o hodinu dýl, než včera a ještě se nastavovaly dva okruhy jako přesčas.
A stejně se najdou lidi, kteří budou držkovat, že si musí chvilku počkat. Proč teda nepřijeli hned v devět ráno, kdy fronta nebyla a dostali by se na prohlídku hned?

Snad nejhorší noční můra průvodců jsou lidi, kteří vlezou do místnosti a ještě než stihne začít jakýkoliv výklad, už se sunou do další místnosti a pak do další a další. Proto jsem zřídila institut klíčníka. Nominovala jsem vždycky nějaké děcko na prohlídce, vrazila mu do ruky klíče (aby se cítilo důležitě, na prohlídce je stejně všechno odemčené) a nakázala mu aby hlídalo průchody do dalších místností, aby nám nikdo nepředbíhal.
Zajímavé je, že když tenhle pokyn vydá průvodce mají ho všichni na háku, když je napomíná cizí malé děcko mají všichni respekt. Asi to začnu dělat pravidelně.
Odchodila jsem šest prohlídek, jsem grogy, nemůžu mluvit. Fakt doufám, že tu korunu dlouho neuvidím.

Komentáře